Jak jsme znovu začínali

Vladimír Čech – Básník

20. ledna 2009

Letos oslavíme kulatých 20 let od pádu komunismu v našich zemích a současně od třetího obnovení Junáka v Čechách.
Pomník sv. Václava v prosinci 1989
Pomník sv. Václava – prosinec 1989
Proto si nelze odpustit alespoň krátkou vzpomínku na to, jak jsme na Bílé Hoře tenkrát znovu začínali.
Tolik oslavovaný rok 1989 začal po dlouhých letech šedi a bezčasí nebývale zostra, takzvaným Palachovým týdnem. Z následujících významných událostí, které v tomto roce předznamenaly listopadové probuzení národa, nemohu dále vynechat červnovou petici Několik vět následovanou legendárním projevem Miloše Jakeše na Červeném Hrádku,
Dobový plakát z prosince 1989
Dobový plakát
populární článek tehdy neznámého prognostika Miloše Zemana uveřejněný v srpnovém čísle Technického magazínu, hromadný zářijový útěk východních Němců přes Maďarsko a později i přes Prahu do NSR a konečně pád berlínské zdi 9. listopadu.

Navzdory všem těmto signálům však drtivá většina našeho národa žila stále v jakési odevzdané letargii. Zdálo se, že komunistický režim je tu navěky, a ještě 28. října 1989 jsem se vracel z demonstrace na Václavském náměstí s pocitem zmaru, protože se jí zúčastnilo jen pár stovek lidí. Až v druhé polovině listopadu nabraly události, zejména díky studentům a hercům, konečně na tempu a neuvěřitelné se stalo skutkem.

Na listopadové změny rychle zareagovali i junáci na Bílé Hoře. Už začátkem prosince 1989 jsme se poprvé sešli, abychom znovu, po téměř dvaceti letech, obnovili naši činnost. Zde je pro ilustraci úryvek ze střediskové kroniky, kde tuto událost popisuje jeden z jejích hlavních iniciátorů, bratr Ďábel:

Proti roku 1968 byla většina lidí v jakémsi útlumu, odevzdaná osudu, s přesvědčením, že komunismus se u nás usídlil na věčné časy. Sice změny v okolních státech a dokonce i v SSSR nasvědčovaly, že se něco děje, ale naše strana ruku v ruce s STB nás držely pěkně zkrátka a ještě na podzim 1989 dělaly honby na Junáky, čehož byl přímým svědkem náš přítel Atri.

Nicméně 14 dní po 17. listopadu jsme procitli ze sna a opět jsem zdvihl telefon, abych se spojil s Karlou Lebedovou. Společně jsme obtelefonovali všechny dostupné skautíky a skautky a oznámil jim, že 2. 12. 1989 je ustavující schůze Junáka v Městské knihovně a další týden, 10. 12. že se sejdeme v kulturáku v Řepích.

Sešlo se nás asi čtyřicet a tím začala nová a snad už poslední éra TRIGLAVU na Bílé Hoře.


Na uvedeném prosincovém setkání jsme se dohodli na zahájení činnosti střediska a oddílů. A již za dva měsíce, 7. února 1990, noví vedoucí oddílů skládali ve staré klubovně v kulturním domě v Řepích u opět zažehnutého krbového ohně slavnostní slib.

Slib nových vedoucích v únoru 1990 Slib nových vedoucích v únoru 1990 Slib nových vedoucích v únoru 1990 Slib nových vedoucích v únoru 1990
Slib nových vedoucích – únor 1990

Ve stejném týdnu, v sobotu 10. února 1990, se uskutečnila i první oficiální středisková akce. A protože jaro bylo na obzoru, jak jinak, než historicky osmé Dionýsie pod názvem "Šlapeme dál". Tyto Dionýsie byly velmi úspěšné s rekordním počtem více než 130 zúčastněných včetně skupiny pionýrů z Řep, kteří nám toho večera symbolicky vrátili oddílový totem z roku 1970.

Dionýsie v únoru 1990 Dionýsie v únoru 1990 Dionýsie v únoru 1990 Dionýsie v únoru 1990
Dionýsie v únoru 1990 Dionýsie v únoru 1990 Dionýsie v únoru 1990 Dionýsie v únoru 1990
Dionýsie – únor 1990

Krátce poté se rozeběhlo i to nejdůležitější, práce s dětmi. O skauting na Bílé Hoře byl velký zájem a do nových oddílů se nám na základě výzvy vyvěšené na Bílé Hoře přihlásil značný počet světlušek, vlčat, skautek i skautů.

Jen náš chlapecký oddíl, který jsme spolu s Jirkou Novákem – Drsňákem za vydatné podpory řady dalších začali postupně budovat, měl brzy dvacet členů. Kromě běžného programu, tedy schůzek, her a výprav, jsme se v dubnu 1990 také poprvé předvedli veřejnosti, a to formou brigády zaměřené na jarní úklid prostranství v okolí kostela na Bílé Hoře.

Skautská hra na Starém Městě v březnu 1990 Jarní brigáda v dubnu 1990 Výprava do Šárky v dubnu 1990 Výprava do Prokopského údolí v květnu 1990
Hra na Starém Městě – březen 1990 Jarní brigáda – duben 1990 Výprava do Šárky – duben 1990 V Prokopském údolí – květen 1990

Na stejném místě jsme se zanedlouho potom sešli znovu, tentokrát u příležitosti květnového výročí osvobození, abychom u zdejšího pomníčku uctili památku padlých.

U pomníčku v květnu 1990 U pomníčku v květnu 1990 U pomníčku v květnu 1990 U pomníčku v květnu 1990
U pomníčku – květen 1990

To se již blížilo léto a s ním jsme začali zákonitě přemýšlet o uspořádání letního tábora. Podobně jako v roce 1968 jsme v té době ještě neměli potřebné vybavení. Proto jsme přivítali možnost pronajmout si od pionýrů z ruzyňské školy jejich stálý tábor ve Zbyslavi u Klatov, kde jsme pak v srpnu prožili nezapomenutelné chvíle v krásné jihočeské přírodě. Ale o tom už bude vyprávět zase někdo jiný.