Sešlost VII aneb bylo nebylo...

Hana Nováková

8. října 2009

Pod horou Říp, v zákoutí džungle zvané Řepy, nachází se útulná krčma, kam leckterý poutník přijde hrdlo svlažit chmelovým mokem či ovocným moštem, a žaludek zasytit libou krmí. Považte, vepřové pečínky se zemáky, roztodivné trubičky v peci připravené, ba dokonce placka býlím plněná a na sádle škvířená!

A na tomto milém místě scházívá se pravidelně nepočetná družina, jež v lesní moudrosti potěšení nalézá a ve své společnosti občasné freje pořádá. Nejinak tomu bylo i v sedmý říjnový den. Pod Říp dorazili nositelé zvučných jmen: Vláďa, Petr, Pepa, Líba, Blanka, Helena, Aleš, Tomáš, Ondra, Hanka a tři Jirkové.

Někteří dorazili brzy, jiní pozdě, někteří zdrávi a jiní chorobní, jedni pěšky a druzí zase povozem. Staršina doběhl dokonce až na druhý pokus, neb již staré přísloví říká: "Bez tolarů do krčmy nevcházej!".
Ondra na podivném rudém průkopnickém oři
Ondra na podivném
rudém průkopnickém oři
Jeden z reků, a ne náhodou to byl zrovna ten, který v den sešlosti slavil významné životní jubileum (jež dá se jednoduše popsati výrazem "čtvrtá odmocnina z X krát deset plus 10 na druhou rovná se 5"), potajmu přijel na podivném rudém průkopnickém oři. Však také Ondra za svůj příjezd obdržel od Blanky hned několik bodů navíc.

Skupina zpočátku bavila se různými tématy každodenního života. Šaman Petr například moudře promlouval o stoletých lípách, které se, jak každý ví, stejně jako vykotlané zuby dam v nejlepších letech zachrániti dají pouze, vylejí-li se betonem. Staršina, zvaný Ďábel, líčil výhody bytelných dřevěných pramic opatřených lehkou konstrukcí s maskovací tkaninou zavazadla chránící, kterou ovšem, ó hrůza, jacísi lapkové ze Sezimova Ústí zciziti neváhali. Zazněly historky z dob pionýrských i nedávných, slyšet byl nejeden výrok. Takové, jako: "Špendlíky nebo připínáčky? Kramle!", "Na Novém Zélandu napadly 2 m sněhu", "Básník vypil 15 kofol", "V Jordánsku se udělá dobře všem" či "Ďábel má absolutní paměť. Pamatuje si absolutní h..." zůstanou navždy v našich myslích. Vzpomínalo se na poslední výpravu, chválen byl zápis z ní a nejedna slza skanula při zprávě, že slevu na lístky z opožděného vlaku z kypré ženštiny Básníkovi vydyndati se nepodařilo. Prý máme být rádi, že jsme vůbec dojeli.

Nakonec došlo i k diskusím závažnějším. Družinový myslitel rozdělil úlohy. Ďábel dorazí v sobotu 10. 10. v 17 h do klubovny a přinese vše potřebné. Rovněž neopomene pozvati všechny své soukmenovce. Pokud někdo z přítomných rovněž hodlá přispěti dílem, bude na oné brigádě vítán. V neděli 11. 10. pak od 14 h vypukne velká pamětnická sešlost. Na tu si Ďábel připraví pětiminutový uvítací proslov, jenž bude míti maximálně desetiminutového trvání. Tento rek má rovněž za úkol pořídit písemný záznam z nedělní události. Hainých zajistí občerstvení, DVD a brožurky. Básník dodá tajné fotky a bude řídit dodržení časového harmonogramu.

Domácí úkoly se již druhého říjnového víkendu netýkají. Celá družina zamysleti se má nad možnými dalšími výpravami za krásami české kotliny. Náměty na jednodenní (což takhle Svatý Jan pod Skalou?) a dvoudenní (pronájem chaty v Bedřichově?) jarní či letní výlet, stejně jako hloubání o možné náplni (zachrání nás opět Martin Škorpík?) budou probírány na dalším setkání.

Závěr večera nesl se v duchu radostném, byť mírně sentimentálním. Drahá sestra Líba totiž donesla artefakt z nejvzácnějších – svou dívčí truhlici plnou neuvěřitelných pokladů! A tak čas v pospolitosti plynul a všem bylo, jako vždy, milo spolu poseděti. Vzhůru, ó přátelé, do dalších setkání!