Zpráva z dobývání štěchovického pokladu dne 20. března roku 2010

Helena Kymličková

24. března 2010

Sešli jsme se na Hlavním nádraží před devátou hodinou ranní. Dobývání pokladu se zúčastnilo jedenáct skautek a skautů a psice Bára (jako tradičně). Cestou ve vlaku jsme pilně skládali informaci o pokynech k naší další cestě.

České dráhy opět nezklamaly. Když jsme se chystali vystoupit v naší cílové stanici Bojanovice, snažili jsme se otevřít dveře. Ty však byly zablokované a k naší velké radosti jsme pokračovali do stanice Čisovice, kde jsme již úspěšně vystoupili. Měli jsme štěstí, protože vlak zpět do Bojanovic jel asi za dvacet minut. Básník se zeptal výpravčího, jestli ví, že je mají rušit, a jestli by se s námi nešel na památku vyfotografovat. Výpravčí s úsměvem souhlasil.

Pilně jsme skládali informaci Výpravčí s úsměvem souhlasil Zpráva byla ukryta pod lavičkou Na autobusové zastávce
Pilně jsme skládali informaci Výpravčí s úsměvem souhlasil Zpráva byla ukryta pod lavičkou Na autobusové zastávce
Po bezplatné přepravě zpět do Bojanovic jsme konečně vyrazili podle zprávy, která byla ukryta pod lavičkou na nádraží, do Bojanovic na autobusovou zastávku, kde nás pod lavičkou čekala další zpráva, jejíž tajenky se nám nepodařilo úplně vyřešit. Pokračovali jsme dál k místu, kde měl být uložen poklad.
Našli jsme kýžený poklad   Všichni jsme se posilnili
Našli jsme poklad   Všichni jsme se posilnili
Při jeho hledání jsme třikrát přeskakovali potok tam a zpět a Báře se svou přítomností podařilo téměř uštvat dva hlídací psy za ohradou.

Ve skále pod Desítkou jsme našli kýžený poklad a pokračovali jsme směrem ke Svojsíkově mohyle. Na této cestě nás čekalo občerstvení "U strážce pokladu", kde jsme se všichni posilnili výbornou polévkou, gulášem, švestkovým koláčem, pivem, kávou a svařeným vínem, které dodal Drsňák.

Ďábel s Jelenou vrchol s mohylou vynechali a šli přímo do Štěchovic do restaurace Na Peškově, my ostatní jsme vystoupali na mohylu, kde se nás snažil duch Svojsíka sfouknout do hlubin. Po malé přestávce a nezbytném fotografování jsme se vydali za předvojem do hospůdky.

Když jsme přicházeli k hospodě, Ďábel volal Blance, že s Jelenou už jdou na autobus do Prahy, takže v hospodě nás čekala Ďáblova čepice a Luboš s Ivonou. Během zaslouženého občerstvování se řešil zásadní problém další výpravy, a to jak se dostane Blanka s Bárou do Beskyd.

Vystoupali jsme na mohylu   Nezbytné fotografování   V hospodě nás čekal Luboš s Ivonou
Vystoupali jsme na mohylu   Nezbytné fotografování   V hospodě
Při zpáteční cestě autobusem nás z osobních důvodů museli předčasně opustit Blanka, Marcela a Hanka. My ostatní jsme úspěšně dorazili až do cílové stanice Smíchovské nádraží, odkud se již každý dostal domů vlastní cestou.

Zvláštní poděkování si zaslouží majitel občerstvení "U strážce pokladu" Luboš.

Doufám, že se sejdeme v hojném počtu na Dionýsiích.