Zápis ze 7. 4. 2010

Vladimír Souček – Vladek

8. dubna 2010

PRVNÍ STŘEDU V MĚSÍCI
SCHÁZEJÍ SE SKAUTÍCI.

POD ŘÍPEM NÁM DOBŘE BYLO,
JEDLO SE A TROCHU PILO,
SMÍCH SE LINUL, VŠECHNA ČEST,
SEŠLO SE NÁS VÍC NEŽ ŠEST.

STAROSTI AŤ VEZME ĎAS,
S RADOSTÍ SE SEJDEM ZAS.

Hned zpočátku večera bylo patrné, že nám není lhostejný veřejný život a příznivci Obamy si dali jako přílohu k jídlu americké brambory a příznivci Medvěděva pili vodku. V obdobné polaritě probíhal i celý večer. Část vzpomínala na dramatické okamžiky právě uplynulé zimní sezóny a část se již těšila na nové zážitky, které nám nastupující jaro a léto otevírá – sraz na Ivančeně i návštěva Sobotky – detaily doporučujeme sledovat na webových stránkách.

Hamletovský otazník, který se na okamžik vznesl nad veselicí s podivnou lidskou směsicí mládí a zralého věku, se zakrátko rozplynul a sluneční paprsky pohody pokryly zbývající část večera.

Zásadní zlom nastal v okamžiku, kdy byl rozbalen Štěchovický poklad nalezený při poslední výpravě. Samotný Jirka Hainý tento okamžik vtipně komentoval: "Co nenašel blbec Mužík za několik let, se skautům z Desítky podařilo za jediný den." Rychlost, s jakou se poklad (láhev slivovice z Hopesových bezedných zásob) dostal do jater zúčastněných, byla úctyhodná.

Náhodný pohled na hodinky, které se úprkem blížily k 23. hodině, nás upozornil, že večer již končí. Část se odebrala domů pěšky, části se ujal oddílový dentista Petr a odvezl nás mezi spící posádky policejních vozů v blízkosti Pražského hradu.

Při dlouhé cestě domů jsem si uvědomil, že setkání s někým, s kým jsem jedl z jednoho hrnce, aneb ústy klasika "cvrnkal kuličky", zůstává příjemným osvěžením v každodenním "pinožení".