Malá vánoční recenze

Vladimír Čech - Básník

17. prosince 2010

Do Vánoc zbývá jen pár dní, náš celoroční program je vrchovatě naplněn, a tak nyní, ve zbytku roku, můžeme rozjímat o prošlém nebo se naopak zamýšlet nad budoucím. Svíčka Při této příležitosti bych také rád udělal symbolickou tečku za doslova přehršlí letošních kronikových zápisů. A protože se mi příhodně dostalo do rukou jisté půvabné dílko, které s časem vánočním souvisí, dovolím si tuto tečku učinit v podobě malé recenze.

Vězte, že nestor desátého oddílu, letos 88letý Jirka Vodenka – Jíra připravuje pro své přátele básnickou sbírku. Vznik této sbírky se váže k loňským Vánocům, které Jíra trávil osamoceně ve svém žižkovském bytě. Někdo si v takové situaci dá panáka, jiný dva, někdo si pustí televizi, a někdo vše spojí dohromady. Jirka Vodenka to řešil osobitě. Inspirován atmosférou starého bytu přeplněného různými památkami a drobnými předměty, které za svůj dlouhý život nashromáždil, ale též tajemnými zvuky a nevysvětlitelnými příhodami, pustil se do poezie. Pravda, básničky jsou to veskrze naivistické, a řekl bych místy až infantilní, nicméně čiší z nich nezdolný optimismus a hravost autora.

Sbírka příznačně nazvaná "Malé obludárium" obsahuje celkem 19 jednoduchých rýmovaných minipříběhů, z nichž každý má čtyři sloky o čtyřech verších. Čtenáře na první pohled upoutají názvy jednotlivých rýmovaček, jako například Ďasíci, Plivník, Pidimužík, Šramotílek, Skřítek, Šotek nebo Upíři.

V předmluvě Jirka Vodenka nejprve přibližuje okolnosti, které ho přiměly k tomuto uměleckému počinu:

Opuštěn svými přáteli a ponechán napospas ďasíkům, skřetům a různým pokušitelům, kteří sdílejí se mnou mé obydlí, sepsal jsem toto kratochvilné říkání na přelomu roku 2009 – 2010. Je to oslava Vánoc a mých 87 narozenin.


Následuje malá životopisná reminiscence:

Jiří Vodenka – Jíra, narozený v roce 1922 na Silvestra ve Zbraslavicích v neděli těsně před půlnocí v Seidlově hospodě "U Jelena" za bujného veselí místních obyvatel. Neuplynul ani rok a už jsem tábořil se skauty desátého oddílu Na Pančavě u Zbraslavic. Proto ti ďasíci, skřetové, samorosty apod. Tenkrát jsme jim říkali "MÁTOHY", s kterými žiju celý život v dobrém rozmaru.


Posléze pokračuje vlastní poezie a hned v první básničce, která sice trochu tematicky vybočuje, to Jíra pořádně rozjíždí:

VÁNOCE JSOU V DOHLEDU, PÍŠU SPROSTOU KOLEDU

Svatý Josef v Nazaretě,
štípal dříví v zimě v létě.
A Panenka Maria,
za jinejma chodila.

Maria se toulala,
poradit si nedala.
Byla to přec velká kráska,
vznikla z toho velká láska.

Josef, ten je v pokoji,
o Marii nestojí.
Maria si ví už rady,
chodí často do zahrady.

Ježíška tam povila,
po poušti s ním chodila.
Aby jí ho Herodes,
ze závisti neodnes.


Další výtvory jsou již ve shodě s titulem celého dílka. Například jako druhá v pořadí je zařazena mírně hororová veršovánka o ďasících.

ĎASÍCI

O půlnoci, když se zhasne,
každý člověk nad tím žasne.
Jak na povel najednou,
všichni ďasi oživnou.

Ďasíci jsou sorta zvláštní,
oplývají velkou vášní.
Zkrotiti se nedají,
stále něco hledají.

Po pokoji běhaj,
chvilku klidu nemaj.
Ďasík Hádají se mezi sebou,
někdy se i perou.

Je to banda, povím vám,
jednoho vám třeba dám.
Užiješ si milý hochu,
nevyspíš se ani trochu!


Nu, raději si toho ďasíka odpustím.

Tož tedy, mějte se krásně a během nadcházejících svátků pamatujme také na ty, kteří možná někde v osamění zápasí se svými ďasíky.

PF 2011