Něco kolem vody uprostřed léta aneb vůdcem malého plavidla rychle a snadno

Zuzana Stiborková

27. srpna 2011

Vzhledem ke způsobu letošního léta bylo konání akce do poslední chvíle tak trochu "na vodě". Teprve ve středu padlo rozhodnutí, že ta trocha předpovídaného deště by mohla být snesitelná a stoupající ranní teploty že se už odchýlily od bodu mrazu celkem uspokojivě.

Jelo se v počtu sedmi statečných na etapy: Luboš s Ivonou jako předvoj se vším vybavením čekal v pátek 12. srpna 2011 od 10 hod jako uvítací výbor v Kamýku nad Vltavou, s nepatrným zpožděním kvůli vyzvednutí svatebních koláčků na cestu (připomenutí nadcházející radostné události v rodině Zuzany S. a Pavla) vyrazila stejným směrem skupina ve složení Jirka a Zuzka J. + Hanka a Zuzana S. a v odpoledních hodinách pak dorazil Pavel. Spousta neopakovatelných zážitků a zásadních momentů výcviku se ale odehrála již před tím, než se výletníci sešli v plném počtu.

Bylo příjemně oblačno, po vodáckém životě nikde ani vidu ani slechu, ale my jsme odhodlaně popojeli k vyhlédnutému sjezdu do řeky. Lubošova vypulírovaná plachetnice jménem Pirát byla spuštěna na vodu. Dva gumové čluny zn. Pálava byly napumpovány vzduchem, přestože jeden ze člunů to tvrdošíjně odmítal a nechal se pumpovat opakovaně. Domluvit si ventily nechaly zásadně jen od Luboše.

Nastal první kontakt s vodou. Že by to umrznutí přeci jen hrozilo? Ale nakonec jsme zjistili, že v určitém stádiu ztuhnutí končetin to člověk přestane vnímat, a tak jsme se nadšeně vrhli na vylévání vody z plachetnice, která si potřebovala po dlouhé době odpočinku v garáži zavodnit vyschlou konstrukci. Nakonec byl usazen i motor, složena pádla a připraveny plachty. Byl čas vyzkoušet spolehlivost plavidel a zručnost osádky. Podařilo se: to, co mělo plout, plulo, a ti, co měli být v suchu nad vodou, tam vydrželi. Obecenstvem nám byly jen kachny, ale naše radost byla jistě vidět zdaleka.

Plachetnice byla spuštěna na vodu Čluny byly napumpovány vzduchem Nastal první kontakt s vodou Byly připraveny plachty
Plachetnice byla spuštěna na vodu Čluny byly napumpovány vzduchem Nastal první kontakt s vodou Byly připraveny plachty

Nadšeni prvními úspěchy jsme se vrhli na plachetní výcvik. Po zvládnutí nezbytné terminologie a teorie nastala část praktická, v níž šlo o to, uhnout včas před ráhnem a přeskupením váhy svého těla pomáhat Ivoně a Lubošovi vyvažovat loď tak, aby nenabrala vodu. Vzhledem k teplotě vody se o obé ženská část posádky snažila maximálně, Jirka to zvládal bravurně a s elegancí mořského vlka. Nakonec jsme dospěli i do cílového stavu vytvořit plavidlo s boční sestavou.

Po přeparkování aut a zakotvení plavidla jsme se vyčerpáni ale nadšeni svými výkony vydali do restaurace na oběd. Předkrm v podobě výborných stylových utopenců jsme si dali v hospodě poblíž bývalé židovské čtvrti, výborný oběd pak v příjemné restauraci v jednom ze zachovaných manských dvorů. Cestou zpět jsme se podívali na nově opravený kostel Narození Panny Marie, potkali se s Pavlem a vydali se ve dvou skupinách do kempu Roviště II.

Jedna skupina se plavila, druhá přesouvala auta. Sraz měl být na břehu, ale ouha! Kemp č. 2 na rozdíl od zrušeného Roviště I neleží na břehu, ale vzdálen od vody v husté chatové zástavbě, kde si každý majitel střeží svůj přístup k vodě a mola na dostupných místech jsou často nepřístupná. Plavící se skupina z vody místo v kempu samozřejmě nenašla a chvilku podlehla i rozladění, že se uvítací výbor na slavný příjezd vykašlal, ale nějakou šťastnou náhodou jsme se v té změti soukromých cest a pozemků nakonec našli a plavidlo ukotvili.

Stany jsme postavili ještě za světla, ale grilování jsme odložili na další den, a večer jsme strávili vyhodnocováním zážitků a opakováním probírané látky v kempovém občerstvení.

Plachetní výcvik Plavidlo s boční sestavou Vše se dařilo Bylo to úžasné
Plachetní výcvik Plavidlo s boční sestavou Vše se dařilo Bylo to úžasné

Ta trocha slibovaného deště přišla v noci a ráno nás zase vítalo příjemné polojasno. V plánu bylo plavení se zpět do Kamýku a dále k přehradě, pak proplutí zdymadlem a plachtění na přehradním jezeře. Vše se dařilo až do vlastního vjezdu do zdymadla. Tehdy jsme zjistili, že stěžeň je asi o 30 cm vyšší než nadpraží vrat a že sklopení by trvalo příliš dlouho. Vylodili jsme se tedy na břeh a přehradu si prohlédli jako suchozemci. Zdymadlu jsme zamávali a vyrazili po proudu zpět. O tom, že i tak to bylo úžasné, svědčí následujících pár autentických řádek "psaných na vodě".

Jak se pozná blaho

Jeden leží vypodložen klouzavou lavičkou Pálavy a její gumovou zádí. Vlevo monotónně bublá motor, vpravo občas ze břehu zakokrhá kohout. Ze živé konverzace ostatních to dělá příjemnou blíže nerozeznatelnou zvukovou kulisu. V té úžasné vnitřní samotě mezi blízkými spolucestujícími je možné občas zaznamenat jen jednotlivou slabiku. Připomíná to skládaný recyklovaný toaletní papír z dětství a ty tehdejší dobrodružné úvahy o tom, z jakých slov byly asi ty slabiky vytrženy a jaké příběhy zůstanou utajeny. K tomu "houba" příjemně zahřívá zevnitř, přímo před očima se proměňuje polojasno. Tu mraky hrozící, tu s krajkovým okrajem, tu srážející se a zase v jednom chumlu, velká i malá přelévající se dramata, a do toho občas světlý kotouč za mraky vyšle svůj paprsek a přinutí člověka přivřít oči. Jako když jeden mluví s někým jiným přes dav lidí, kteří se přeskupují: někdy řeč zachytí a jindy zůstane jen u pokusu. Jedno je ale nad slunce jasné: slunce je pořad kulaté a dokáže hřát, když se spojení podaří. A to je blaho. Co dodat? Večer bylo grilování a pak v kempu country večer...


Neděle byla věnovaná řízení člunu s motorem a plavbě ve skluzu. Luboš s Ivonou vytáhli další nafukovací člun a praktická část začala. To, že dámská část osazení nakonec zůstala jen u startování a chcípání motoru a řídila loď každá zcela samostatně (rozuměj: Luboš vše pozoroval a trpěl na břehu) jen zanedbatelnou chvilku, je pravděpodobně možné přičíst některým manévrům končícím v rákosí. Pánové se o skluz alespoň pokusili, ale rozhodně mají ještě nějaké rezervy. Čemu bychom se věnovali příští rok, že?

Blaho Večer bylo grilování Plavba ve skluzu Tak AHOJ příští rok
Blaho Večer bylo grilování Plavba ve skluzu Tak AHOJ příští rok

S dalším bočním plavidlem jsme se pak vypravili na delší cestu za obědem po proudu. Sluníčko začalo docela svítit a červené nosy některých nám brzy pomohly pochopit, jaké jsme to vlastně měli štěstí, že bylo polojasno a někdy až oblačno. Cestou zpět jsme k dokonalosti dovedli disciplínu "jak čelit vlnobití způsobenému okolo jedoucími plavidly", a tak není divu, že nás po vyhodnocení testu na konci všechny čekal zasloužený diplom "Vůdce malého plavidla".

Ivono, Luboši, díky za všechno!

Tak AHOJ příští rok.