Pod Řípem v únoru

Marcela Nováková – Maud

3. února 2012

Venku mráz a ledový vítr, pod Řípem teploučko, leč prázdno. Smršť omluvenek (Líba, Hanka, Blanka, Markéta, Zuzka J., Vláďa, Petr, Aleš) zredukovala osapáky na minimum. Vločky Taky ze začátku hrál personál restaurace přesilovku. Za dubovým stolem se ve středu 1. února 2012 úderem sedmé sešla čtveřice hrdinů – Linda, Helena, Jirka a já. Později doputovala Zuzka, v závěsu za ní Tomáš, Luboš a závěr jistil Drsňák.

Opěšalých účastníků bylo pomálu, v konzumaci proto vedl jednoznačně Birell. Z teplé krmě pak prověřené zapečené palačinky, pouze Jurášek prubnul pašeráckou kapsu a nelitoval. A Drsňák se ponořil do gurmánských orgií se šparglem (moucha žádná).

Ve všeobecné rozpravě – světe, div se – ani jednou nepadla zmínka o chorobách. Zato jsme si užívali debaty o jídle – zevrubně jsme probrali téma škubánků, kolovaly veselé příhody s domácími mazlíčky a Helča nás uzemnila znalostí ptactva nebeského. I výhody nakupování v obchodech second hand se osvědčily jako dobré téma. Pak jsme trochu vzpomínali na společně prožité výlety a konstatovali jsme, že díky nezdolnosti agenta ČD budeme už dost důvěrně znát jednotlivé vlakové trasy z Prahy do okolního světa.

A ze vzpomínek byl jen skok k těšení se na výlety, které nás letos čekají. Garanti sekcí "Za památkami UNESCO" a "Technické památky" remcali, že na ně letos vyšla jednodenní akce. A tak jsme chvíli zvažovali, zda by bylo to pravé ořechové být v březnu dva dny v Kutné Hoře a okolí a zamítli to:) Ale, pokud Luboš na duben vymyslí nějakou technickou zajímavost spojenou s jarní přírodou – tak se necháme nalákat i na dva dny.

Ani jsme se nenadáli a blížila se 22. hodina. A tak nám nezbylo, než se pořádně nabalit a nasoukat se do ledových plechových ořů. Snad všichni nastartovali, alespoň ve zprávách nic nebylo o umrzlých obětech z Podřípu:) Ještě jednou se sejdeme v teple krčmy a pak už hopsa hejsa za památkami UNESCO.