Říp, středa 4. duben 2012

Markéta Hainá – Riki

16. dubna 2012

Pozdní příchody všichni kromě Hainých, kteří, padajíce hlady, dorazili už v 18:30 hod. Omluveni všichni, kteří nepřišli. Přišli: Láďa, Linda, Líba, Helena, Petr, Ondra.

Veselí zajíčci na špejli do talířů
Veselí zajíčci na špejli do talířů
Bylo nás jen osm, jen osm u jednoho stolu. Protože bylo před Velikonocemi, Linda nám věnovala veselé zajíčky na špejli do talířů.

Čím to je, že vždycky začínáme chorobopisem? "Tak co, co píchá tebe?" "Kde tě dloube?"

Půlhodinová diskuse byla o zubních protézách a jiných náhradách, které už máme v ústech všichni. Alespoň se máme čím zubit.

Ondra se mi zdál hodně smutný, a ač slavil ten den narozeniny, přiznal, že od té doby, co mu odešla milovaná fena, smutní tak, až z toho kyne na váze. Nejpodstatnějším důvodem byl ale odjezd dcery Lindy na dva roky do Japonska.

Petra bolela hlava, to mu ale nezabránilo, aby se rozohnil nad naším zdravotnictvím. My ostatní jsme přikyvovali, protože jsme stejného názoru, že je to na ..., jen včely jsou na med a ten je taky na ho...

A padaly všelijaké názory, jak s bolehlavem zatočit. Já navrhovala horkou sprchu, pěkně od hlavy, a nechat tu bolest odtéct do kanálu, ale důležité je si při tom říkat: "Vodjeď, ty hnuse!"

Tak nějak se všichni v průběhu hodinky nabaštili a napili, a děvčata se docela rychle zvedla a odešla. Vzápětí za nimi odešel i Láďa.

U stolu jsme zůstali jen 4. Petr, Ondra a já s Juráškem. A povídali jsme si dlouho do noci, až jsme zjistili, že nás vyhazují. A povídali jsme si moc hezky, ale o čem, je naše tajemství.