44. přechod Brd

Marcela Nováková – Maud

26. ledna 2013

Sobotní mrazivé ráno 26. ledna 2013 (v Řepích prý -15 °C) zastihlo na Smíchovském nádraží čtveřici odhodlaných oldskautů – Básníka, Drsňáka, Tomáše a Marcelu. Ostatní OSaPáci podlehli různým nemocem, volbám, lenosti apod. Jirka stíhal jen taktak, ale výtečný svařák s rumem nezapomněl. Tom se chystal pořádně rozchodit únavu ze srazu spolužáků (šel téměř rovnou). Básníka ani mne kupodivu nic nebolelo, tak se mohlo vyrazit.

Jízdenku jsme sice zakoupili dle původního Lubošova plánu do Skuhrova, ale nakonec jsme zvolili za cílovou stanici Liteň. On ten vlak byl totiž nějakej divnej, občas couval, jednou se dokonce průvodčí procházel po pešuňku mimo stanici, prostě podezřelé:-) Tak jsme radši vystoupili. Liteňský zámek jsme nezahlédli, zato nás zaujala na konci obce novorenesanční hrobka rodiny velkostatkáře Daubka. Proč byly stromy v lesíku kolem hrobky očíslovány, jsme nevypátrali. Modrá značka zvala rovnou na brdský hřeben. Silnici na Svinaře lemovaly stromy s nádhernou námrazou a my se kochali.

Ve Svinařích jsme se pokoušeli spolu s Tomášem přemluvit ostatní k návštěvě hospody za účelem posilnění kávou, ale Drsňák místo kávy nabízel svařáček (kdo by odolal) a Básník apeloval na naše svědomí, že nesmíme zmeškat nástup na Kytínské louce. Tak jsme holt poslušně vyrazili dál.

Hrobka rodiny velkostatkáře Daubka
Hrobka velkostatkáře Daubka
Stromy s nádhernou námrazou
Stromy s nádhernou námrazou
Došli jsme v pravý čas
Došli jsme v pravý čas
Tradiční hemžení
Tradiční hemžení

Na kraji lesa jsme přes hlouček rozdováděných skautíků přehlédli značku a odbočili špatně. Už od nádraží jsme byli rozděleni na dvě družiny – družina se značkovými návleky (Vláďa a Jirka) a družina bez. Návlekáři řešili omyl v trase krosem přes zasněžený les, my s Tomášem jsme se vrátili zpět po cestě. Jenže, co čert nechtěl, zabráni do veledůležitých debat jsme podruhé přehlédli odbočku modré značky a tak jsme si krapet zašli. Ale nakonec vše dobře dopadlo a nedaleko památného jezírka jsme se zase sešli. Návlekáři mezitím prozkoumali jezerní oblast a zjistili, že jezírko buď a) vyschlo, b) bylo jinde, ale v každém případě bylo zapadáno listím, větvemi a hlavně sněhem, takže nebylo vůbec vidět.

V dosažení cíle nám už nic nebránilo a tak jsme v pravý čas 12:45 došli na Kytínskou louku.

Tam již bylo tradiční hemžení hlavně těch menších – světlušek a vlčat. Skautů bylo už méně a zbytek doprovod dětí, náčelnictvo a pár oldskautů. Přes vydatný mráz však byla účast opravdu velká.
Při nástupu
Při nástupu
Účast byla opravdu velká
Účast byla opravdu velká

Při nástupu byli jako obvykle přítomní vyzváni k soutěži o nejkrásnější brděnku. Drsňák sice navrhoval vhodit do připraveného koše za náš oddíl mne, ale já se ubránila. Jednak jsem nechtěla být tvrdou konkurencí krásným kartičkám, druhak bych se do toho koše prostě nevešla.

A pak už jen známou cestou (pěkně zledovatělou) do Mníšku pod Brdy a do mafiánské pizzerie. Pivo, čaj, pizzy i fazolky na slanině byly moc dobré. Horší to bylo se zprávami o výsledku prezidentských voleb, které jsme rozebírali při vytoužené kávičce.

Přechod 2013 byl opravdu hodně studený, mráz štípal a mírně poletoval sníh. Ale nefoukal vítr a cestou – jak jinak – bylo veselo. Jsem ráda, že Básník i Drsňák odmítli zrušení letošní anabáze (i za cenu, že půjdou třeba sami) a že naše seskupení OSaP, byť v silně zredukované sestavě, ani letos nevynechalo.