Předjarní středa pod Řípem 6. 3. 2013

Markéta Hainá – Riki

7. března 2013

Krysa
Neprší, nefouká, je docela teplo, vzduch voní předjařím, sem tam už kytičky vystrkují hlavičky.

S Juráškem jsme bafli Arryho a razíme za kamarády. Pod Řípem již sedí Hanka s Ďáblem. Za pár okamžiků dorazili Marcela s Tomášem, Zuzka, Linda, Helena, Láďa a Petr. Omluvena je Blanka, která byla dnešními pohovory tak rozhozená, že raději zalezla do své ulity, omluven je i Drsňák, který se určitě bál oslavy svých narozenin, ke kterým mu samozřejmě všichni přejeme jen to nej.

A obratem nám na stole přistály půllitry a třetinky piva, mně fernet a kola.

Petra jsem pochválila, jak byl dnes moc šikovný, když Juráškovi vytrhnul tři zuby najednou, ale zase mu je hned vrátil, byť v umělé podobě.

Kupodivu jsme si skoro nikdo nestěžoval na zdravíčko, jen Helenu bolelo koleno a Lindu žlučník, takže se rozhodla ho udolat několika plzeňskými pivíčky. Začalo to třemi velkými a skončilo jedním malým (ještě, že pro ni přijel Zdeněk).

A máme tady papáníčko, které nám na chvilku ucpalo pusy...

A když už jsme u toho vaření, co je omoleta, a co je amoleta? Český jazyk zná oba výrazy. V receptářích jsem se ale dozvěděla, že amoleta je ve více receptech pro sladká jídla, zatímco omoleta pro slaná jídla. A už vůbec nelze zaměňovat s palačinkou!

Arry, ležíc klidně pod stolem, začal silně vrtět proutkem, čehož si někteří všimli, a řeč se stočila na naše domácí mazlíčky.

Helena má doma krysu. Není to jen tak obyčejná krysa, je hnědá, mazlivá a dělá ňuňuňu do ucha, když sedí Heleně za krkem. Taky měla hada, kanára, sovu, má 2 pejsky a pak ještě další havěť, kterou jsem si pro velké množství nestačila poznamenat. Linda měla kdysi pískomila, který se v bytě ztratil a nikdy nenašel. Marcela poznamenala, že měla jen moly. Láďa vyprávěl, jak jeho spolužák Kverka snědl vlastního psa, Linda zase srnku, která se nešťastně oběsila na plotě.

Dalším velkým tématem byly vzpomínky na školní léta. Třeba vyhlídkový let se třídou, kde všichni blinkali, jen Láďa nepustil. Jemu a jeho spolužákům se prý povedlo dostat soudružku učitelku do cvokhausu.

Máte rádi své věci? Loučíte se s nimi jen s obtížemi? No jistě. Třeba pánské boty a kecky a dámské lodičky. Kolik let je nosíte, slouží vám perfektně a teď je máte vyhodit, protože už nejsou v módě? Ne, ne, ty se musí na noze doslova rozpadnout, jako ty moje pohorky, které jsem vyhodila loni na Korsice do popelnice. No považte, tak daleko od domova.

Zdeněk má taky TROSKU, 40letého Favorita. I po tak dlouhé době mu slouží ku radosti a asi se ho jen tak nezbaví, má na něj všechny náhradní šroubky i matičky.

Kam nás láska k předmětům žene? Ondrovi stojí nablýskaný skútr v kanceláři! Dokazuje to ihned Petr fotkou z mobilu.

Je to krásné – mít rád věci. Ať to jsou boty, kola nebo motorky, tak nějak nás pohled na ně těší. Zvláštní skupinku pak tvoří předměty námi samotnými vyrobené, třeba letadýlka.

A jak jste na tom kamarádi s pamětí? Neslouží, neslouží? Kdybyste neměli ty mobily, kdo z vás by si vzpomněl na narozeniny svých přátel?

Linda: "Mám na záchodě na dveřích pomocníka. Když se posadím, mám čas se podívat. Horší to je, když ty dveře za sebou občas nezavřu. To mi někdo sem tam pláchne." Jirka jí hned doporučil lepší místo. Do lednice zevnitř.

Kam jsem jen zaparkoval to auto? No tady není, musím volat policii, zdali mi ho neodtáhli. Neodtáhli, stojí přeci tam, kam jsem ho zaparkoval – ve vedlejší ulici. Horší je, když nevíme kam, ale ani jaké to vlastně bylo auto. Že to neví ani majitel, který vám ho půjčil? To je fakt blbý. A pod metrovou nadílkou sněhu se také špatně hledá. To se odhrabe jiných aut!

Ano, občas nám neslouží paměť, sluch i zrak. Dokládá to Helena, která hledá Zuzku sedící vedle ní. Lepší už to nebude. Láďa doporučuje Klub pevného zdraví VZP. Asi ho budeme za chvilku všichni potřebovat.

Tak, kamarádi, napili, najedli, zasmáli jsme se pospolu a hajdy domů

Někteří se totiž na dnešek moc nevyspali, viď, Zdeňku? Kdo to vedle tebe chrápal mezi 03:40 až 03:55?