Sobotková výprava II

Hana Nováková

16. května 2013

Letošní výprava za Vladkem do Sobotky byla, jako bohužel zatím většina letošních akcí, poměrně chudá na počet účastníků. V pátek pod vlivem otřesného počasí proběhla internetem smršť e-mailů, jejímž výsledkem bylo, že zkontrolujeme voděodolnou výstroj, naplánujeme kdy, kde a s kým, a jedem.

Sobotní ráno 11. května 2013 naši neohroženost odměnilo slunečnou oblohou. Taxikář Tomáš naložil do modrého sršáně nejdřív Blanku s Barčou, na druhém konci Prahy Marcelu a Hanku a hurá na sever.

S drobnou zastávkou v utajeném hypermarketu jsme dorazili do Sobotky načas. Tam nás přivítal Vladek s doslova otevřenou náručí. Chvíli po nás přijela i Vladkova ségra Hanka s maminkou a začalo to vypadat na velmi podařený večírek. É, pardón, výlet. 4 OSaP z Prahy, Vladek s Jaruškou a Hankou, takové bylo složení sobotní Sobotkové družiny. Naskládali jsme se do aut a těšili na krásy Českého ráje.

Nejdřív rychlozastávka u pískového lomu Střeleč u Hrdoňovic, kde jsme z dálky obdivovali obrovitánskou díru a vyzkoušeli klouzavost a nepromokavost výstroje. Pak neúspěšná odbočka ke zvonici v Rovensku pod Troskami. Zvonice z roku 1630 s obrácenými zvony, na které se zvoní šlapáním, měla bohužel zavřeno. Poslední přejezd skončil na parkovišti obce Koberovy – Besedice, kde jsme nahodili batůžky na záda a vzhůru do skal. Vladek měl program připraven opravdu dokonale – ještě ve vesnici jsme obdivovali chovy vzácných zvířat – ochočené přerostlé prase čínské Áju, pávy, králíky.

Do Sobotky jsme dorazili načas
Do Sobotky jsme dorazili načas
Zvonice z roku 1630
Zvonice z roku 1630
Nahodili jsme batůžky na záda
Nahodili jsme batůžky na záda
Ochočené přerostlé prase
Ochočené přerostlé prase

U pozůstatků turistické chaty U Kalicha jsme nastoupili na okružní trasu skrz Besedické skály. A pak to přišlo. Vlevo skála, vpravo jeskyně, nahoře mech, dole průlez, tady schody, tam památník, tuhle pískovcová krajka, támhle borovice v puklině, nahoru, dolů, protáhnout se, vyškrábat se a všude se kochat.

Cestou jsme vystoupali na několik vyhlídek: Českých bratří, Kde domov můj, Husníkova... Za pomoci kamenného stativu jsme zvládli i nezbytné společné foto. Když jsme dosáhli půlky okruhu, navrhl vládce výpravy Vladek operativní změnu – odbočku ke strašidlu, přesněji odbočku z trasy na Malou Skálu a skalní hrad Vranov. Do údolí Jizery to byl pořádný sešup, který některým členům výpravy způsobil vrásky na zvlhlém čele při představě zpátečního výstupu. Zatím jenom loupala kolena a my v pořádku došli až k řece.

Na Žluté plovárně jsme se posilnili pivem a vydali se na druhý břeh. A zase do kopce, tentokrát jen kousek na zříceninu skalního hradu Vranov alias Pantheon. Webové stránky hradu říkají, že:

S délkou téměř 400 metrů je považován za nejkomplikovanější skalní hrad v Čechách. Hrad Vranov byl založen v patnáctém století jako gotická pevnost a ve své historii vystřídal celou řadu pánů – Vartemberky, Smiřické i Valdštejny. Jeden z jeho majitelů, František Zachariáš Römisch, jej po roce 1802 nechal přestavět na Pantheon – památník slavných tehdejší doby. Do pískovcového skalního masivu vestavěl nejen známý letohrádek ve tvaru kaple, ale i desítky pomníků a pamětních desek. Vranov – Pantheon se tak stal unikátním spojením zřícenin středověkého hradu s duchem evropského romantismu 19. století.

Bohužel, při prolézání hradních zákoutí a šplhání na další vyhlídky se začalo kazit počasí. Dolů jsme tedy seběhli poměrně rychle a před sílícím deštěm se ukryli v pizzerii. Tam jsme výborně pozdně poobědvali. Během oběda sice hlavní slejvák přešel, slunce se ale už neukázalo a drobný, chvílemi až vlezlý déšť nás doprovázel celou zpáteční cestu. Tu jsme zvládli rozděleni do dvou poddružin.

Poddružina A se vydala zpátky do kopce a dokončila původně plánovaný okruh Besedickými skalami. Odměnou jim byla Tyršova skála a vyhlídka na Suché, v tuto chvíli ovšem silně navlhlé, skály. Poddružina B po chvilce bloudění narazila na silnici a po té domašírovala až do Besedic. V cíli bylo Béčko rychleji, ale protože neměli klíčky od aut, bylo jim to plat...

... dole průlez, tady schody...
... dole průlez, tady schody...
Vystoupali jsme
Vystoupali jsme
Nezbytné společné foto
Nezbytné společné foto
Bylo jim to plat...
Bylo jim to plat...

Do suchého azylu Součkovic domu v Sobotce jsme dorazili až v podvečer. Uchození, zmoklí, ale veskrze spokojení. Vladek zatopil v kamnech, na tál šoupnul plech s buřty a cibulí a za chvíli to v baráku vonělo, až se sliny sbíhaly. K tomu pivo, vinné speciality (např. Wild Pig) a hora vyprávění.

V neděli se počasí umoudřilo a my se konečně vrhli na podrobný průzkum Hortlíkova ovocného skladu, přilehlých stavení, ohrad a pozemků. Pozornost se soustředila hlavně na králičí výběh. Vždyť jedním z avizovaných bodů programu akce byl odstřel přebytečných kusů této doma chované, leč přesto polodivoké zvěře. Bohužel, letošní várka 4 ramlic je poněkud lenivá. Až dosud se jim podařilo vyprodukovat potomstvo dohromady čítající slovy jeden kus. Kdybychom tohoto ubohého tvorečka vůbec spatřili a při případné střelbě trefili, zlikvidovali bychom tím celý chov. A to si přeci nemůžeme vzít na svědomí. Ještě že se na dámy chystá příjezd králičího šampiona z jihu Čech. Naděje na úspěšný chovatelský rok tedy ještě neumírá.

Stejně jako při Sobotkové výpravě I, i teď došlo na zábavu s motoparkem. I když tentokrát asi s menším úspěchem. Na traktůrku se povozili jen dva nadšenci a motorka vypověděla službu ještě před Tomášovou zkušební jízdou. Nezbylo než uklidit stroje pod přístřešek a vydat se na procházku po Sobotce.

Slunce občas vykouklo zpod mraku a my se obdivovali krásným, byť často chátrajícím roubenkám a rozkvetlým zahradám. Architekt mezi námi se rozplýval nad ošumělými a opuštěnými domy, my ostatní dávali přednost vymazleným chaloupkám. Cesta přes náměstí, cukrárnu, odbočku do kostela sv. Máří Magdalény nás zavedla až na hřbitov na kopci u zámku Humprecht a později i k zámku samotnému.

Na tál šoupnul plech s buřty
Na tál šoupnul plech s buřty
Motorka vypověděla službu
Motorka vypověděla službu
Chátrající roubenky
Chátrající roubenky
U zámku Humprecht
U zámku Humprecht

Na hřbitově jsme kromě hrobů slavných rodáků (např. Fráni Šrámka) pochválili i místo odpočinku předků z rodiny Hortlíkovy. Poslední stoupání tohoto výletu skončilo až na Vladkem zázračně vyjednané prohlídce věže loveckého zámku Humprecht.

Sílící sluneční paprsky nás po návratu k Součkům donutily vynést stůl na trávu a poobědvat výtečnou gulášovou polévku pod širým nebem. Následná dvouhodinová siesta způsobila háklivějším z nás popáleniny prvního stupně, ale zároveň krásně završila tenhle báječný víkend v Českém Ráji. Vladku, Jaruško i ostatní, díky!