Zápis z druhého pokusu výpravy "Česká Nej" na Pravčickou bránu

Aleš Kymlička

24. července 2013

Tentokrát vše vyšlo podle plánu, a tak jsme se ukázněně sešli ve stanoveném čase 8:45 v sobotu 20. července 2013 na parkovišti u hypermarketu Albert v Děčíně. Tam jsme zjistili, že parkoviště je určené pro parkování na 2 hodiny, ale už nebyl čas hledat jiné místo na parkování, a tak jsme to riskli. Tak a teď ještě seznam účastníků: Zuzka, Pavel, Tomáš, Matylda, Marcela, Hanka, Jirka (snad v budoucnu další člen OSaP), Drsňák a Aleš.
Zuzka, Pavel, Tomáš, ...
Zuzka, Pavel, Tomáš, ...

Autobus, který Marcela našla na IDOSu, sice nebyl na jízdním řádu na zastávkovém stojanu, ale i další čekající turisté nám potvrdili, že má jet, a nakonec i světelná informační tabule potvrdila naši linku. A tak jsme v 9:03 opustili autobusové nádraží. Z Podmokel jsme přes starý most přejeli do starého Děčína, prohlédli jsme si náměstí, a pak už se autobus vydal směr Hřensko.

Z autobusu jsme vystoupili u Třech pramenů, odkud jsme po červené turistické značce vyrazili směr Pravčická brána. Ještě před dosažením restaurace Sokolí hnízdo jsme se podívali na Jeskyni českých bratří, kterou využívali čeští exulanti v pobělohorské době. Po zaplacení vstupu jsme se dostali i k restauraci.

Na vyhlídkách jsme správně určili stolovou horu Děčínský Sněžník a vysílač Buková Hora. Ostatní kopce nevíme, protože jsme s sebou neměli mapu. Drsňák s Hankou si z okolních skal s naprosto vodorovnou strukturou dělali legraci, že je to všechno jen Hornbach. Také jsme zde udělali skupinové foto za pomoci náhodného turisty. Ještě že Hanka měla foťák, já jsem ho úspěšně zapomněl doma.

Při sestupu ze Sokolího hnízda jsme si všimli, jak se Matylda vede za ruku s nějakou holčičkou asi stejně starou, jako je ona. Když jsme se pak Matyldy ptali, jestli ji zná, tak že ne, a že jí nerozuměla, nejspíš to byla Polka.

Po návratu na rozcestí jsme pokračovali po červené značce Gabrielinou stezkou až na Mezní Louku. Po cestě jsme zjišťovali, co s pískovcem dokáže eroze a jak jsou různé vrstvy pískovce různě odolné vůči erozi. Mezi stromy byly nádherné výhledy na krásné skály. Vzhledem k pomalému postupu v první části výpravy jsme občerstvení na Mezní Louce zamítli a šli jsme raději směrem k lodičkám do Edmundovy soutěsky, protože nikdo nemohl odhadnout, jak dlouho budeme na lodičku čekat.

Dostali jsme se i k restauraci
Dostali jsme se i k restauraci
Na vyhlídkách
Na vyhlídkách
Po cestě jsme zjišťovali
Po cestě jsme zjišťovali
Odvezl nás všechny
Odvezl nás všechny

Z obce Mezná jsme šli nesčetným počtem zatáček až k říčce Kamenice. Před nástupem na lodičku jsme se občerstvili a při nastupování jsme udělali převozníkovi pěkný zmatek. Nejdříve to vypadalo, že se do lodičky všichni nevejdeme, a tak jsme jednoho pána pustili před nás. Pak ale nové počítání ukázalo, že se tam vejdeme bez toho pána, co jsme ho pustili. Nakonec jsme převozníka ukecali a odvezl nás všechny. Do Hřenska jsme dorazili právě včas. Asi za deset minut nám jel autobus zpátky do Děčína.

V autobuse jsme řešili, jestli budeme mít na autech botičky nebo ne. Při návratu na parkoviště jsme si oddechli, auta stála na svých místech a bez botiček. Ještě jsme si chtěli dát kafe, ale v Albertu nebyl dostatečný prostor pro tolik návštěvníků. A tak jsme se rozloučili s přáním "v září Krumlov".