Skorotradiční výprava "Po stopách skautských památek"

Hana Nováková

27. dubna 2014

Haló, kamaráde, chtěl bys vědět, co v tobě vězí? Chceš se přesvědčit, jsi-li vzorný, obdivuhodný chlapec, jakých je málo, či jenom obyčejný hoch, který nic nedokáže? Můžeš se to dozvědět!

Třeba tak, že se připojíš k výpravám party OSaP, se kterou zažiješ nejedno dobrodružství. A myslím, že nemusíš být zrovna chlapec, ale být i o něco starší ba zcela jiného pohlaví. No, posuď sám.

V sobotu 26. 4. 2014 se na obvyklém meeting pointu sešly Novačky spolu se skoronováčkem Jirkou, po chvíli přikvačila i skupinka Bělohoráků složená z Marušky s Básníkem, Heleny s Alešem a Matyldy s Tomášem. Nakonec nás zavčasu doběhla i Zuzka S. A hurá na vlak.

Cesta rychlíkem nesla se v duchu kontroly kvality svačin a hesla "Buď připraven!". Vlak nás vysypal ve Světlé nad Sázavou, Básník drobně zariskoval stavěním stativu v kolejišti a už vyrážíme na cestu – s akční změnou, odchylkou od plánované trasy a za povzbudivého Jestřábova líčení putování Hochů od Bobří řeky.

Zámecký park překvapil promyšlenými vodohospodářskými stavbami, byť sám zámek hostící mimo jiné muzeum Světelska trochu oprýskává. Řeka Sázava nás vítá čerstvým asfaltem, jiskřící novou cyklostezkou a čerstvou výsadbou břehového porostu. První stánek s občerstvením nás zklamal staženými roletami, ale posezení u kamenného skluzu před Smrčnou spolu s další porcí Jestřábových slov a rohlíků se sýrem nám do žil vlilo další síly.

Cesta rychlíkem se nesla
Cesta rychlíkem se nesla
A už jsme znovu na cestě
A už jsme znovu na cestě
Přes kameny zurčící řeka
Přes kameny zurčící řeka
Stále jich zbývá požehnaně
Stále jich zbývá požehnaně

A už jsme znovu na cestě. Konečně opouštíme asfalt, kocháme se rozkvétající přírodou a přes kameny zurčící řekou, obdivujeme pár statečných vodáků a vyhlížíme Stvořidla. Ta přicházejí a s nimi i penzion, smažené sýry, gulášky, treska, cucy na špejli a pivo. Kniha Hochů od Bobří řeky (nebo snad Bobrů od Hoší řeky?) nás u jídla poučí, jak vydělat peníze prací. Ano, ano, i tak to lze. Občerstveni na těle i duchu se opět zvedáme k dalším kilometrům. Stále jich zbývá požehnaně.

A už je tu odbočka po žluté kolem léčebny dlouhodobě nemocných až k tematickému cíli dnešní výpravy – Sluneční zátoce. Tady uléháme do trávy v místech, kde před pár desítkami let tábořil bratr Jestřáb spolu s bobry. Ééé, hochy! Další porce poutavého čtení a my pohledy srovnáváme minulé se současným. Několik pochybovačů je umlčeno – opravdu to bylo zde, jen stromy trochu povyrostly a kameny byly použity možná ke stavbě železničního náspu.
Společné foto u památníku
Společné foto u památníku
Společné foto u památníku nám toto kouzelné místo v kronice připomene. Před námi je poslední kus cesty.

A hle, hned vedle tábořiště hochů od Bobří řeky se dlouhá léta nacházel letní tábor mimo jiné Bohemians Praha a kus dál Řízení letového provozu. Dnes se o areál stará občanské sdružení Sluneční zátoka Junior a podle čilého pracovního ruchu je jasné, že místo o nadšený dětský křik i do budoucna nepřijde. Cesta opět voní čerstvým asfaltem a už máme na dohled Ledeč nad Sázavou.

Tam pro jistotu kontrola jízdního řádu na autobusové zastávce a honem ulevit znaveným nohám a žíznivým ledvinám do Stylové pivnice. Moc stylová nebyla, ale chotěbořské nefiltrované, vynikající utopenci a naložený hermelín nám vynahradí pohled na auta svištící po mostě přes Sázavu. V autobuse do Prahy povětšinou klimbáme. A dozajista nám hlavou běží to, co hochům od Bobří řeky.

A všichni cítili, že to vše je jen předzvěstí mnoha dalších krásných příhod a dobrodružství, jež na ně čekají tam někde daleko, kam slunce chodí spát a kam večer plují mraky, víte – tam někde daleko – daleko – tak velmi, velmi daleko...