Víkendová výprava Za památkami UNESCO 19.–21. 09. 2014

Jiří Novák – Drsňák

28. září 2014

Na dlouho plánovaný a posléze i odložený víkend "Za památkami UNESCO", tentokráte do Lednicko-valtického areálu, jsme se dopravili ve čtyřech osobitých skupinkách.

První skupinka vzorňáků, Zuzka a Pavel Stiborkových, stihla nejen zaplatit víkendový pobyt za všechny, ale i malou procházku po Lednici.

Druzí v pořadí jsme přijeli my – Drsňák, Líba a prskající Bárt. Zřejmě mu vadil tzv. "Obroušený provoz" na D1.

V těsném závěsu se objevili automobilisti Maruška a Vláďa Čechovi. Náčelník s sebou ještě vláčel část jakési, jak sám napsal, "téměř smrtelné choroby, v lékařských kruzích známé jako rinofaryngitida".

Vlakem a autobusem se dopravili odpůrci či odpírači kolon na D1 – Marcela a Hanka Novákovi s Jirkou Váškou.

Všichni znaveni a vyčerpáni cestováním na Moravu jsme se uchýlili do doporučené nedaleké hospůdky s vinárnou. Detailní popisování košile či patky vrchního nechám na vzpomínkách účastníků – stejně tak jako druhý džbánek vína "pro Pražáky". I přes pomalý internet jsme si potvrdili správnost a jedinečnost ranního odjezdu busu do Valtic.

Po ranní Zuzčině osvětě u snídaně víme, že Valtice po právu patří do kategorie "památky UNESCO". Přesvědčily nás o tom všemi námi navštívenými historickými stavbami.

Sobotní cesta zpočátku vedla městskou asfaltkou, ale mezi vinicemi se změnila na příjemnou hliněnou cestičku. Ta byla zpestřena pravidelnými plynovými řachami, které nebyly dílem nikoho z nás, nýbrž plašením ptačích požíračů vinných bobulí hroznů, právě těmi plynovými bombami napojených na speciální přístroj.

První navštívenou stavbou byla Kolonáda na vrchu Homole (zvaném také Reisten či Rajstna). Zde jsme ochutnali i košt vín z plastových kalíšků. Na přilehlé loučce byla tematická výstava fotografií "25. výročí pádu ostnaté hranice".

Následná smršť historicko kulturně památečných staveb byla vskutku velkolepá. Namátkou vybírám ty nezapomenuté:

Příjemná hliněná cestička
Příjemná hliněná cestička
Košt vín z plastových kalíšků
Košt vín z plastových kalíšků
Tematická výstava fotografií
Tematická výstava fotografií
Bílé historické vozidlo Walter
Bílé historické vozidlo Walter

Bouřka a prudký deštík zachytily naše roztroušené skupinky velmi blízko našeho, Básníkem poeticky nazvaného "dočasného domova" (doča??). Přesto většina nedostatečně připravených účastníků promokla až na..., prostě úplně:-)

V "doče" se promočení a prokřehlí ohřáli sprchou a těšili na zlatý hřeb večeře – grilování naloženého masa dle receptu Stiborkovic syna. Vykostěné kuřecí a vepřové maso v sójové omáčce Heinz se zázvorovou šťávou. Výýýborná kombinace, doporučuji vyzkoušet.

A byl to zrovna bratr náčelník, který s námi nešel z Valtic pěšky, ale coby rinofaryngitik jel busem. Přesto nesplnil jednoduchý, leč důležitý úkol – dříve než přijde výprava rozdělat oheň na grilu a opálit grilovací mříž. Později se hájil slovy: "Já to nechci z mříže, já to chci z grilovacího alutácku." Psát, že mu z tácku nechutnalo, ale ukusoval z mříže, je snad nadbytečné.

Nedělní program byl na první pohled sice méně náročný – procházka v areálu Lednického zámku, ale skutečnost byla přece jen vyčerpávající.

Po vnější prohlídce zámku, skleníku, parku a kašen jsme všichni zakoupili plavební lístek na ručně hloubený spojovací kanál s řekou Dyjí. Kanálem jsme projeli rychleji, než kapitán lodi zamýšlel, takže nás svezl i kousek na opačný tok řeky. Při této nablížce nám názorně předvedl práci bobrů – zatím stojící "oboborovaný" strom. Kotviště lodi bylo kousek od Minaretu, další historicko kulturně památečné stavby.

Prohlídka kašen
Prohlídka kašen
Projeli jsme rychleji
Projeli jsme rychleji
Kapitán lodi zamýšlel
Kapitán lodi zamýšlel
Minaret, další historicko kulturně památečná stavba
Minaret, další stavba

Většinová část z nás si poctivě vyšlapala všech 302 schodů stoupajících vzhůru k Alláhovi. Pavel se snažil cenu tehdejšího 1 milionu zlatých, za něž byl Minaret postaven, přepočítávat na cenu dnešních hus. Což by prý bylo pro naší představu více vypovídající o hodnotě, ale nějak se nedopočítal;-)

A protože prý těch 302 schodů, vlastně 604, protože nahoru a dolů, bylo málo, tak nás čekalo putování přes několik ostrovů zpět k zámku. Na jednom z ostrovů jsme si zdola prohlédli Akvadukt. Ano, voda by tekla nad námi, pokud by tam nějaká byla. Tu však pouštěli pouze při zvláštních příležitostech.

Samozřejmě stále obdivujeme přírodu kolem – hóóódně staré očíslované stromy, opodál v koruně sedící ptactvo (zřejmě kormoráni).

Projíždějící skupinku cyklistů náčelník dosti vystrašil informací: "... tam stojí strážníci." V areálu je totiž přísný zákaz jízdy na kolech.

Prohlížení a chození jsme všichni měli tak akorát a navíc v normálních rodinách už bylo drahnou dobu po čase oběda!!! Výběr restaurace u Volhy ale nebyl zrovna z těch nejšťastnějších. Básníkovi přinesli závěrečnou kávičku na společném podnose nikoli stříbrném a navíc i bez sodovky se slovy: "Došly nám podšálky:-("

I když jsme původně chtěli ještě na další historicko kulturně památečné stavby, u pozdějšího oběda jsme se rozhodli předejít hrozbě kolon na D1. Takže nasedat a odjezd směr domů, do Prahy, do...

Putování přes několik ostrovů
Putování přes několik ostrovů
Sedící ptactvo
Sedící ptactvo
Restaurace u Volhy
Restaurace u Volhy
Na závěr skupinovka
Na závěr skupinovka

Přípravný team rodiny Stiborkových, jmenovitě Zuzka a Pavel zaslouží pochvalu, či samostatnou fotku před klubovnou za zorganizování hezkého víkendu.