Milešovka

Vladimír Souček – Vladek

20. října 2014

Milleschauer
     V dáli se tyčí krásné České středohoří,
     mé baculaté tváře už od rána vzrušením hoří,
     kde je moje radiovka,
     na obzoru Milešovka.

     Středohoří, to je bomba,
     nesjel by to ani Tomba,
     ale my jsme lezci pilní,
     dokážem to, nejsme vilní.

     Sešlo se nás celkem třináct,
     v dáli letí bocián,
     s dcerou, synem a s náladou
     dorazil i Kocián.

     Nápad to byl zase skvělý,
     nic bych na něm neměnil,
     asi rok jsem je neviděl
     a nikdo se nezměnil.

     Zuzka, Aleš, byli tam i Čechovi,
     kovboj s Lindou, Součkovi,
     Marcela i Hanka,
     zas se pila kořalka,
     tentokrát jen velmi stroze,
     respekt budí hora v mlze.

     To snad nedám, to je konec,
     to je ale příkrý kopec,
     v dáli zvoní v obci zvonec,
     vzorem nám je Sváťa Pulec.

     Do kopce se nekráčí lehce,
     závidíme hole Helče,
     ale již jsme nahoře
     v relaxačním táboře.

Při cestě zpátky, nutná je zmínka,
pomáháme likvidovat výlov rybníka.
Pstruzi byli jako báseň,
vyhnala nás pouze kázeň.

Se skautíky po roce,
plánujeme Vánoce.
Všechno dobře dopadlo,
zase někdy za čas,
autobus i vlak, obé jelo „načas“.