Po stopách homolupula

Hana Nováková

20. dubna 2015

Letošní duben dělá čest svému jinojazyčnému jménu – počasí je opravdu aprílové. V polovině týdne se přepisují historické tabulky maximálních denních teplot a v sobotu ráno div nezmrzneme. Nicméně rozmary počasí OSaP neodradí od nastavení budíka 18. dubna 2015 na pracovnědenní budicí hodnotu a cesty ospalou sobotní Prahou na Zličín.

U výlezu z metra již ¾ h stepující Lindu se Zdeňkem postupně pozdraví Jirka V., Marcela s Hankou, Helena s Alešem a Zuzka S. Ta ve vyhřátém autobuse vytahuje stohy papírů s ultravzornou přípravou na dnešní UNESCO výlet po české chmelařské metropoli – Žatci. Tak pravdou je, že Žatec ještě tak nějak na seznamu památek UNESCO není. Jenže společnost OSaP je prozíravá a chce být vždy připravena! Co kdyby žatečtí se svou žádostí o zařazení "památek pěstování a zpracování chmele a výroby piva v Žatci" na seznam světového dědictví uspěli?

V Žatci nás autobus vysype u náměstí Kruhového (opravdu se jmenuje takto přehozeně), neb autobusové nádraží je rozkopané. Maruška s Vláďou, kteří zvolili k cestě z Prahy auto, se nenechali zaskočit a vítají nás hned vzápětí. A to ještě netuší, co jsme na ně při cestě upekli. Úvodní informace o městu a jeho dnešní prohlídce nám totiž Zuzka přednese v Mlsné koze.

Útulná cukrárnokavárna s originální výzdobou nás minimálně na hodinu nenechá odejít. Skvělé dorty, zajímavé druhy kávy, ciabatta, čaj, koho by zajímal chmel? Ale ne, samozřejmě, že nás zajímá. Takže zaplatit a honem ven. Sice občas zafouká a slunce se skryje za mraky, ale pro obhlídku naučných stezek městem je počasí parádní.

Na náměstí obdivujeme morový sloup, před radnicí pak nevěstu a družičky, které kolem fotografa pobíhají odvážně nalehko. S váháním, zda už přeci jen nejsme opivněni, přistupujeme k nejmenší chmelnici v ČR stojící jen pár metrů od radnice. Ne, zrak nás neklame – chmel na náměstí! Pohled na dřevěné sloupy k nebi se tyčící a dráty jakoby dychtící po stoncích chmele rozněžňuje větší část naší skupiny. Teď, a během dne ještě několikrát, vzpomínají na to, kolik věrtelů a jakou technikou na brigádách naplnili, kolik za to vydělali a za co to utratili. Starci na chmelu mají co závidět.

Ale to už nás Zuzka směruje za dalšími památkami po trase třech naučných stezek: kdysi druhá největší synagoga u nás, pomník sv. Floriána bez Floriána, budova bývalého gymnázia, které s určitostí, jednou – možná – navštívil císař František Josef I. s císařovnou Karolínou. Poznámka pod čarou, aneb modří už vědí: císařovna Karolína byla Františkova teta. Prý měla velmi přátelský vztah ke své mladší sestře Žofii i k jejím dětem.

Útulná cukrárnokavárna
Útulná cukrárnokavárna
Na náměstí obdivujeme
Na náměstí obdivujeme
Sloupy k nebi se tyčící
Sloupy k nebi se tyčící
Kněžská brána
Kněžská brána

Na severním konci starého města jsme smutně pohlédli na sice prosperující, ale stejně jako většina nejen průmyslových budov silně oprýskaný pivovar Žatec. Kněžskou branou jsme vyšli pod bývalé hradby města. Odtud jsme konečně spatřili žatecké komíny od sušáren s síráren – svou typičností podobné pražským věžím.

Libočanskou brankou zase zpátky a nyní nastává vrchol celé výpravy – pátrání po hrobu posledního pivaře. Nejasný zákres této památky ve všech dostupných mapách nás přiměl ke zhruba šestinásobnému projití části Dvořákovy ulice tam a zpět. Ale nakonec, bohužel už nevím kdo, zvolal: "Mám ho!"

A opravdu měl. Jen pár kroků od morového sloupu, kde jsme byli zhruba před hodinou, je v dlažbě zasazená pamětní deska s nápisem: "Nález hrobu nejstaršího pivaře, pojmenovaného Lojza Lupulín, v dubnu 2001 definitivně potvrdil existenci dávné chmelové kultury homolupulů. Hrob obsahoval nádobu a obsahu 0,46 l, torzo telesudu a hliněnou destičku se sedmi vrypy – nejstarší pivní účet."

Uspokojený Básník začal vyzývat k přerušení procházky městem z důvodu vyhladovění. Zuzka ale byla neoblomná – ještě toho máme mnoho ke zhlédnutí. Nehledě na to, že doporučená hospoda je na druhém konci města. Takže kolem v dlažbě vyvedeného obrysu starého kostela a naopak 3D budovy městského divadla jsme se přesunuli k někde bývalým, někde stále funkčním stavbám žateckého chmelařství. Přes záhadně se prolínající Smetanovo a Chmelařské náměstí (chtějí nám snad žatečtí tímto něco o našem slavném skladateli sdělit?) jsme došli až k novorenesančně a ještě k tomu krásně pomalované Křížově vile. Tedy, Ville.

Žatecké komíny
Žatecké komíny
Libočanská branka
Libočanská branka
A opravdu měl
A opravdu měl
Krásně pomalovaná Křížova vila
Krásně pomalovaná Křížova vila

Kručení v žaludku se stává neodbytným, a proto rázujeme Komenského alejí kolem evangelického kostela s kamenným patníkovitým rozcestníkem a 97 m dlouhé budovy základní školy připomínající slávu (a lidnatost) Žatce v 18. století až k místu cílovému – Chrámu Chmele a Piva.

Tady nás ale zastihne nemilá zpráva – ve vyhlášeném restaurantu U Orloje se koná svatba a tak musíme na baštu jinam. Aspoň si ještě chvilku počkáme na zvonění Chmelového Orloje. Vskutku originální! Před obávanou cestou zpět na hlavní náměstí do snad zakouřené hospody nás zachrání Steak House. V něm docela dobře poobědváme a někteří konečně okusíme žatecké pivo. Nebylo špatné. Otázkou je, jestli mělo vliv na to, že před hospodou vidíme zastávku tramvaje č. 7. Ba ne, pivo ne, je to jen památka na dávné a neuskutečněné plány žateckých na výstavbu trasy průmyslové tramvaje.

No, a už je tady závěrečná hodinka našeho výletu. O Vláďu a Marušku ochuzená výprava se vrhne do hlavní budovy Chrámu Chmele a Piva, jinak tedy příspěvkové organizace, která se snaží turistům přiblížit historii i současnost Žatce – české mekky pěstování chmele. Kupujeme suvenýry, někteří vstupenky na vyhlídkovou věž, někteří neodolají dalšímu zlatavému moku.

Ze 43 m vysokého Chmelového majáku je nádherný rozhled na město i jeho okolí. A na elektrárny. Nahoře to pěkně fouká, takže se moc nezdržíme a sbíháme schody zase dolů. Ještě se naposledy pokocháme vozy všudypřítomných svatebčanů a už vyrážíme mírnou oklikou na autobus.

Chrám Chmele a Piva
Chrám Chmele a Piva
Steak House
Steak House
Ze 43 m vysokého
Ze 43 m vysokého
Nádherný rozhled na město
Nádherný rozhled na město

Oklika nás zavede do zahrady Kapucínského kláštera. Zuzka ještě zvědavě vybíhá na obhlídku hrázděného domu. Prý se sotva drží na nohou. Tedy, na cihlách. Kamenech? A pak už jen poslední pohled na náměstí Kruhové a je tady autobus.

Ten nás za něco málo víc než hoďku rozespalé vyhodí ve Stodůlkách. Jsme trošku zmrzlí, ale více než spokojení. Díky, Zuzko, za další krásný výlet! A příště, do sedel!

No, a kdo že je to ten homolupulus? Na to nám odpoví současný Saazer Zeitung:

"Homo je latinsky člověk a lupulus znamená chmel. Homolupulus je tedy člověk chmelový."
(zdroj: http://zatecky.denik.cz/zpravy_region/chmelobrana_zatec_ctk_20101005.html)