Výlet za technickými památkami

Linda Hurníková

23. června 2015

A je tady pátek 19. 6. 2015 a my vyrážíme na dlouho očekávaný výlet za technickými památkami do Nové Bystřice nedaleko Jindřichova Hradce. Cesta tam byla poněkud zdlouhavá, protože po dálnici se jelo krok sun krok a dále okolo Benešova ještě pomaleji. Nakonec jsme ale dojeli s jednou zastávkou v Kardašově Řečici (kde měli výborné pivo a podivného utopence s kečupem) do cíle v Nové Bystřici. Naše posádka (Zdeněk, Líba a já) byla první. Přivítali nás Luboš s Ivonou a poté jsme se ubytovali v krásném hotýlku Fogl přímo na náměstí. Jen jsme usedli v restauraci k večeři, začali se sjíždět další posádky, a okolo devatenácté hodiny jsme byli všichni.

Po bohaté večeři a zhodnocení cesty jsme se přesunuli do improvizované "klubovny", která byla v kulečníkovém sále, takže si někteří i zahráli. Luboš nás seznámil s plánem na další dva dny, všichni jsme ho odsouhlasili, a tak mohla velká hra začít. Abych nezapomněla, naše družina se jmenovala Hobiho, druhá skupina byli Njumeni a třetí si dala jméno Žízniví. Hned jsme také plnili první úkol – luštění morseovky. Všem se to nakonec zdárně podařilo, a tak jsme se okolo půlnoci rozešli do svých pokojů.

Druhý den ráno nás přivítal déšť, který vypadal velmi neutěšeně. S klasikem by se dalo říci "A chčije, a chčije!". Nás to ale neodradilo, dobře jsme posnídali, na chvíli vlezli do klubovny, kde se plnil první úkol, a to uzlování. Tady zabodoval Zdeněk, a tak Hobiho získali první body. Nejrychlejší uzel ale uvázali Žízniví.

Venku už začalo vykukovat sluníčko a my radostně vyrazili do přírody. Auty jsme se přesunuli kamsi do Rakous, nechali stát naše autíčka u lesa a vyrazili do přírody. Zdáli jsme jim ještě zamávali a doufali, že se v lese neztratíme a auta večer najdeme.

Cesta lesem byla pohodová, stezky schůdné a ani malé bloudění při hledání Meridianu nás nijak nerozhodilo. Hlady jsme netrpěli, protože kolem rostlo pár borůvek a jahod, a pokud je nespořádal Bártík, zbylo něco i na nás.

Velká hra mohla začít
Velká hra mohla začít
Naše autíčka u lesa
Naše autíčka u lesa
Cesta lesem byla pohodová
Cesta lesem byla pohodová
Malé bloudění
Malé bloudění

Od kamene jsme se přesouvali procházkovým krokem k české hranici k restauraci Peršlák, kde se nalézá kámen z roku 1938 s nápisem "Byla naše a zůstane". Těsně před příchodem do restaurace nás zastihl deštík, a tak jsme rádi vlezli do tepla na malé občerstvení (česnečka, kulajda a pivo). Asi po hodince oddychu jsme konečně vyrazili po značkách hledat úkoly.

Družiny se nerozdělily a všichni jsme svorně putovali po cestách necestách a hledali jednotlivá zadání. Pokud se nám nedařilo, Luboš s Ivonou nás lehce naváděli, kam se máme dát a kde hledat. Vše jsme úspěšně zvládli a okolo páté hodiny jsme zase spatřili naše auta.

Nasedli jsme, dojeli do Bystřice, kde nás čekala zasloužená koupel, suché oblečení a vytoužená večeře v restauraci "Na Bojišti". Tam jsme se všichni v 19:00 sešli, vyhodnotili soutěž a zjistili, že nejlépe si vedli Žízniví. Následně jsme popřáli Vláďovi k narozeninám a ten, upřímně dojat, nám všem objednal panáka.

U Meridianu
U Meridianu
Kámen z roku 1938
Kámen z roku 1938
Po cestách necestách
Po cestách necestách
Hledali jsme jednotlivá zadání
Hledali jsme jednotlivá zadání

K večeři jsme si dali candáta, tvrdá játra, těstoviny a nějakou panenku. A samozřejmě pivo. Po odchodu do našeho hotýlku jsme se opět sešli v "klubovně" a tam ještě předali improvizovaný dort, což byla výborná bublanina s meruňkami, kterou upekla Líba. Poté ještě mladší jedinci hráli kulečník a ostatní, znaveni náročným dnem, se odebrali na kutě.

Ráno jsme vstávali okolo sedmé hodiny, zapakovali, vše odnesli do aut, posnídali a v 8:30 vyrazili na nádraží, odkud nám v 8:55 jel vláček úzkokolejáček do zastávky Kaproun. Na stanici na nás vystrkoval zadek Jára Cimrman, kterého tam údajně vyhodili z vlaku. Snažili jsme se ho postavit, ale protože se nám to nepodařilo, zůstal tam ležet i nadále. A svižným krokem jsme vyrazili na Landštejn.

Původně avizovaná krátká šestikilometrová trasa přerostla v trasu desetikilometrovou, ale nevadilo to, protože cesta byla příjemná a slunečná. Okolo poledne jsme dorazili pod hrad. Tam v hospůdce "Holubník" si někteří dali pivo a dršťkovku, jiní odešli do vzdálenější restaurace na avizované rybí speciality.

Na nádraží
Na nádraží
Zastávka Kaproun
Zastávka Kaproun
Zůstal tam ležet
Zůstal tam ležet
V hospůdce "Holubník"
V hospůdce "Holubník"

Tam se naše cesty rozdělily. Slabší jedince již zlákala cesta domů a v 13:40 odjeli oklikou do Nové Bystřice. Ti zdatnější ještě vylezli na hrad, kde zdolali minimálně 450 schodů (nahoru i dolů), a odměnou jim byl nádherný výhled z věže do okolí Landštejna. Poté jsme popili několik druhů kávy a v 15:40 nasedli do autobusu směr Nová Bystřice. Pan řidič nechtěl sice Bártíka pustit dovnitř bez náhubku, ale když Líba slíbila, že za něj zaplatí pokutu, pokud nastoupí revizor, vše se obešlo bez problémů.

V Nové Bystřici jsme si dali na rozloučenou v tamní cukrárně výbornou zmrzlinu (citronový sorbet, mentolovou s čokoládou, malinový sorbet, kokosovou, oříškovou, vanilkovou, jahodovou atd.). Kopeček za pouhých 10 Kč a kornoutek zdarma. Okolo páté odpoledne celá skupina vyrazila k domovu.

Výlet se opravdu povedl a všichni byli spokojeni. Chtěla bych tímto moc poděkovat Lubošovi a Ivoně za dobře připravenou zábavu.