Výprava do CHKO Křivoklátsko
dne 18. října 2015
  • Stalo se nedávno

Páteční bušení deště do oken neslibovalo vydařený výlet do podzimní přírody, ale zřejmě tam nahoře někdo přeci jen Básníkovi drží palce. I když je to mocnost značné roztržitá, jak jsme se během dne přesvědčili:-)

V sobotním ránu 17. října 2015 se už bez potřeby deštníků ocitla v Lánech co do počtu malá, ale co se týče optimismu obrovská skupina OsaPáků.

Na lánském hřbitůvku u hrobu TGM jsme se ještě tetelili zimou. Strejda Google nám osvětlil složitý rodokmen našeho prvního prezidenta, a tak dokonale poučeni jsme si to namířili k zámku. Leč ouha, narazili jsme na první z dnešních mnoha zamčených bran.

Žádné barevné spodní prádlo jsme s sebou neměli, abychom vyburcovali spící zámek k životu, ani lánské hospůdky nám neotevřely pohostinnou náruč, proto jsme se alespoň vyfotili před jednou z nich a vyrazili do lesů. "Po červené!" zavelel vůdce a my nasadili strhující tempo.

Bohužel nás Básník neuhlídal, abychom včas odbočili na naučnou stezku Lánskou oborou, a tím jsme přišli o spoustu informací o této perle křivoklátských lesů.

Obora je od časů založení Jáchymem Fürstenberkem (1817) široké veřejnosti nepřístupná a obyčejnému smrtelníku je upřeno pokochat se pohledem např. na vodní nádrž Klíčavu, zbytky hradu Jivno, pozůstatky první koněspřežné dráhy v Čechách, event. stáda spárkaté zvěře. Ale jejich existenci by nám určitě přiblížily informační tabule na NS. No, vracet se nám nechtělo, tak snad jindy...

I tak bylo v lesích krásně. Stromy se barvily do žlutých a červených odstínů, rybníčky těšily klidnou hladinou i upraveným okolím a vonělo to houbově.

Zhruba v polovině cesty jsme narazili na další zajímavost. Nedaleko bývalého poplužního dvora Ploskov (dnes školní zemědělský podnik ČZU, zabývající se mimo jiné i chovem lam guanaco) byla opět v dobách Fürstenberků vysázena Ploskovická kaštanka, čítající k dnešku 399 chráněných stromů. Stromořadí ve tvaru velkého Y dosahuje celkové délky téměř 3 km. Tudíž jsme se kus cesty brodili závějemi kaštanových listů a spoustou čerstvých lesklých kaštanů. Parádní zážitek korunovalo sluníčko, které na nás asi na minutu vykouklo.

A již tu byla odbočka k další atrakci – skanzenu výroby dřevěného uhlí, které jsem ve své stařecké pomatenosti označila jako kamenné. A jak že se "kamenné" uhlí v křivoklátských lesích vyrábělo a vyrábí? To nevíme, jen tušíme. Opět zavřená vrata.

Takže zpátky do lesů, kde jsme tentokrát pohrdli vyšlapanými cestičkami a nabrali směr direttissimo šárvášháj. Následovalo malé zastavení na Staré pasece mezi poli a učená disputace na téma, co že je to na obzoru za 6 krabiček. Já osobně se (po následné poradě s internetem) přikláním k rozdělovským věžákům (aby to korespondovalo s tématem dnešního výletu, taky památkově chráněných).

Pak už nás pro změnu zelená značka dovedla do cílové vesničky Bratronice k poslední pamětihodnosti – baroknímu kostelu Všech svatých. Co myslíte, bylo otevřeno?

A protože jsme cestou různými pochybeními ušetřili čas, měli jsme před sebou krásné tři hodiny, které jsme mohli strávit v restauraci penzionu U Sajdlů. Při konzumaci chutných jídel a výborného nefiltrovaného Bernarda jsme měli dost času v klidu zhodnotit dnešní den. Všichni se jednomyslně shodli na tom, že Básník to vymyslel výborně a že i ta zavřená vrata měla svůj půvab (možná i smysl).