CHKO Jeseníky 2016
dne 21. června 2016
  • Stalo se nedávno

Máme za sebou další báječné víkendové putování po vlastech českých. Tentokrát v kraji proslulém čarodějnickými procesy, známém nejen u nás technickým unikátem vodní přečerpávací elektrárny a přírodou tak nádhernou, až zrak přecházel.

V pátek večer 17. června 2016 jsme postupně dorazili do hotelu Dlouhé Stráně v Koutech nad Desnou. Maruška + Vláďa, Helča + Aleš, Linda + Zdeněk, Hanka + Honza, Líba + Bárt a 2 Nováci – Jirka a já. Hotel sice pamatoval své lepší časy v jiných dobách, ale kuchyně výborná, pokoje čisté a všudečepující pivo z hor taky nebylo špatné, takže spokojenost.

Básník nám připravil bohatý program, zajistil perfektní počasí, a tak to pěkně odsejpalo. V sobotu mírný pěšáček (krokoměry účastníků vyplivly informace o délce pochodu něco mezi 8 až 10 km), spláchnutí únavy Holbou, pak kultura ve Velkých Losinách – zámek, zámecký park, grilované lahůdky na zahrádce pod švestkou, exkurze do ruční výrobny papíru, lázeňský park a hurá na nádraží k odjezdu do hotelu.

Někteří dali vířivku, další si schrupli před večeří, a pak opět posezení v hotelové jídelně, zhodnocení a vytřídění nabytých informací. Večer jsme obsadili dvě dráhy bowlingu a radovali se, jací jsme machři.

A v neděli mělo přijít zážitkové vyvrcholení. Určitě všichni znáte nějakou fotku obrovského bazénu na seříznutém vrcholku hory Dlouhé stráně v masivu Mravenečníku. Modrý ovál čisté vody, ve kterém se odrážejí bílá oblaka, zasazený do zeleně lesů a strání Jeseníků … prostě nádhera. Tak to jsme neviděli.

Ale musím to vzít od začátku. Po snídani, sbalení saků do paků a vyrovnání účtů jsme v koloně čtyř aut vyrazili směr 6sedačková lanovka na Medvědí horu. Ta nám pomohla překonat cca 550 m výškového rozdílu. Dalších 250 výškových metrů jsme museli zdolat po svých.

Na Rysí skálu to ještě bylo dobré – cesta lesem, my plni elánu a odhodlání. Pak ale začalo jít do tuhého. Na pokraji smrti spálením, na pokraji smrti žízní, na pokraji smrti vysílením, jsme dorazili na vrchol. A tam ani kapka!

Někteří remcalové chtěli vrátit vstupné, ale protože žádné neplatili, byli brzy zpacifikováni. Prostě jsme se zrovna strefili do údržby horní nádrže, kterážto musela být právě proto vypuštěna.

Smířeni s osudem jsme pozorovali mravence (dělníky, čistící stěny bazénu), kochali se okolními panoramaty a z panelů na pěší promenádě okolo vodního díla jsme čerpali informace o tomto technickém unikátu, který právě v těchto dnech slaví 20 let provozu. Dvě vodní nádrže s výškovým rozdílem 510 m, mezi nimi 80 m pod zemí skrytá elektrárna, jejíž provoz řídí na dálku pražský dispečink ČEZ.

Následovalo malé občerstvení u stánku pod vrcholem a pak už sešup k lanovce a pohodlné sjetí dolů do Koutů. Oběd v pizzerii u parkoviště a kolem 15. hodiny nastalo loučení a odjezdy jednotlivých posádek směr Čechy.

Uteklo to, jako ta voda na kopci, ale řečeno s klasikem = stálo to za to!

Básníku, díky!!!