Víkendová výprava "Za památkami UNESCO" 02.–04. 09. 2016 Litomyšl
dne 11. září 2016
  • Stalo se nedávno

Dle OSaPy schváleného "Rámcového kalendáře akcí" byl na první zářijový víkend naplánován výlet do českého, nikoli moravského, města Litomyšl.

Po příjezdu mně kdosi sdělil, že jsem byl demokraticky, za mé osobní nepřítomnosti zvolen coby vrchní a jediný zapisovatel. Jistě by se mezi účastníky našli erudovanější jedinci se vztahem k historii, ale volba je volba!!! Všichni účastníci již přijeli přede mnou a stihli nejen večeři...

Namátkou mohu jmenovat:

  • Stiborkovi Zuzka a Pavel – posádka německého vozu a autoři víkendového programu;
  • Kociánovi Sabina a Tomáš s Matyldou a Ondrou – posádka francouzského vozu a obyvatelé apartmánu;
  • Nováková Marcela – posádka vagónu ČD a nezničitelná optimistka;
  • Novák Jirka – posádka jediného českého vozu a zapisovatel zápisu.

Což byli vlastně všichni zúčastnění. Ano, čteš milý čtenáři správně, náčelník s námi nejel! Jeho chabá výmluva, že v Litomyšli už byl, nás ani trochu neuspokojila. Na oddílovky taky přece chodíme opakovaně;)

Sobota, celá sobota se nesla v městském "duchu". Po společném nástupu, nákupu a návratu na hotel, jsme po soukromých snídaních vyrazili německým a francouzským vozem z hotelu do Litomyšle. Celá naše skupinka byla totiž ubytována v hotelu Pivovar v městečku Polička.

Nezničitelná optimistka na mapě našla neplacené parkoviště poblíž mateřské školky. Posádka německého vozu tedy dle slovenské navigace v tchajwanském mobilu následována frantíkem skutečně zdarma zaparkovala a mohli jsme započít litomyšlské chození.

Přes historicky zajímavé náměstí jsme směřovali do "Museum Josefa Váchala – Portmoneum". Zuzkou telefonicky domluvená prohlídka byla velmi soukromá – výhradně pro OSaPáky. Tento excentrický umělec je zřejmě nejznámější svým literárním dílem "Krvavý román". Časem se posunul až do prostředí okultismu a jiných dimenzí. Což ostatně bylo zcela zřejmé na každém kousku výzdoby a výmalby jeho domku, dnes muzea. Muzeum se velmi brzo stane majetkem Pardubického kraje. Nikdo jiný neměl zájem jej dále provozovat.

Vyhládlo nám, vyhládlo. Naštěstí v nedaleké hospůdce Veselka s minipivovarem a světlou či polotmavou 11° "Bedřichova jedenáctka" nás chutně nakrmili. Před prohlídkou zámeckého areálu jsme ještě stihli nějakou tu kávičku a na místě ručně dělané limonády ve veganské kavárně.

Bezmála hodinová prohlídka zámku byla, prostě byla. A to včetně malého divadélka odhadem pro cca 99 lidi. Ze sakrálních staveb snad všechny zaujal alespoň názvem kostel Rozeslání svatých apoštolů. Cestou vidíme a i fotíme různě umělecky upravené lavičky.

Neděle, celá neděle se nesla v přírodním "duchu". Sice jsme měli zahajovat prohlídkou rodné světničky ve věži kostela sv. Jakuba, ale naštěstí (víš, kolik by to bylo schodů až nahoru!!!) v neděli byly prohlídky z důvodu mší až od 12:00 hod. Posádka francouzského vozu se rozhodla pro sólovou návštěvu hradu Svojanov, tudíž se po snídani rozloučili a my pokračovali pouze v sestavě německo-českých vozů. Udělat zápis "francouzské" odbočky jsem svěřil, prostřednictvím otce, Matyldě a Ondrovi.

Marně se Zuzka snažila zastavit vpředu jedoucí český vůz telefonováním se záminkou prohlídky rozhledny Terezka. Teprve až u té druhé, Toulovcovy, jsme byli ochotni se zastavit a někteří i podívat až na vrchol. Cestování vozy nám, jak se zdá, nečiní pramalé potíže. Jak jinak si vysvětlit malou okružní nábližku, než jsme zaparkovali na hlídaném a placeném parkingu před Toulovcovými maštalemi, v části zvané Vranice.

Ochotný, slovensky hovořící parkmistr nám ochotně poradil nejen vhodnou a přiměřenou trasu. Poradil i kde se chutně najíst: "Varia tam skutočne chutne, len tá baba je veľmi nepríjemná." A měl pravdu, ale baba zřejmě byla v kuchyni a neobsluhovala;)

Stezku jsme si vybrali, totiž specialistka na turistické značení Marcela vybrala, v barvě hnědé – místní naučná stezka. Hned za první zatáčkou se v lese skrývalo, no skrývalo, spíše prosvítalo, nějaké stálé tábořiště. Jevilo se jako skautské svými typickými stavbami – brána, kuchyně apod. Hnědá vedla nefalšovanými lesními stezkami, což se nedalo říci o souběžné až křižující standardní turistické červené. Prostě se ta STZ (Specialistka Turistického Značení) vyzná! Ani nechtějte vědět, co všechno jsme cestou tam i zpět probírali...

Toulovcovy maštale, historii si zájemce zcela jistě dohledá např. na Wikipedie.cz, jsou vlastně prachobyčejná pískovcová skaliska, prťavá skaliska. Dobrá, pro lenochy jen ukázka historických faktů: "Na počátku 15. století oblast daroval rytíř Vavřinec Toulovec z Třemošné městu Litomyšli a jejímu špitálu."

My jsme se pokochali krásou a stářím skal, stromů, změtí uliček a pročetli pár nápisů z nepřeberného množství vyškrábaných do pískovce. Dokonce jsme našli i svá jména, já např. v několika jazycích – Jura, Jirka...

Některé útvary mají i svá pojmenovaní – Kuchyně, Ložnice, některé jen "čísla", třeba 1885;) O skupinové foto Pavel požádal, když náčelník na výpravě chyběl, sličnou fotografku. Ta si naši skupinovku evidentně užívala, protože nás vyfotila víckrát a za kratší dobu, než běžně náš oddílový fotograf – náčelník.

Cesta zpět na parking byla po již zmiňované "nudné" červené standardní turistické. A rychle k té nepříjemné, ale chutně vařící babě. Jak jinak – restaurace byla venku zcela full a uvnitř většina stolů reservé. "To musíme mít pro naše ubytované hosty:(" Přisedáme si tedy venku ke zpola obsazenému stolu. Čas nás mírně tlačí, proto vyrážíme na Růžový palouček.

Růžový palouček je historicky významné památné místo spojené s výraznými událostmi nás Čechů. Přitom je poměrně malé a vůbec nepůsobí monstrózně. Samotný památník je řemeslně a vkusně povedený. Mě materialistu zaujal fakt, cituji wikinu: "Sibiřskou měď jako materiál darovali českoslovenští legionáři." – cítím tam VELKOU symboliku.

Poslední zastávkou víkendové výpravy bylo Mejto, jak důvěrně říkají svému městu obyvatelé Vysokého Mýta. Cíleně jsme se s Pavlem chtěli podívat na výtvory pana Sodomky. Obě muzea, která se pyšně o Josefu Sodomkovi mladším čímkoli zmiňují, měla open only 05:00PM.

Nejprve volíme "Regionální muzeum" ve Vysoké Mýtě, kde je Sodomkovi věnován jeden celý malý domeček. V něm úžasně zrenovovaný automobil Tatra Aero 50 Dynamik, který na světě existuje již pouze ve 2 exemplářích...

Muzeum nabízí i další výstavy, ale zase nás tlačí ten čas:( Rychle přecházíme do dalšího muzea. No rychle... Vchod je sice přímo z náměstí, jenže schovaný za zátarasy plynařů, kteří zde mají rozdělanou práci.

V druhém muzeu "Muzeum českého karosářství" prodají lístek na poslední prohlídku 60 minut před zavřením, tj. přesně v 16:00 hod (sorry 04:00PM). My ho koupili přesně v 15:59 hod.

Těžko se dají popsat zážitky, když jste obklopeni takovou automobilovou historií. Zajeďte se tam podívat;) Jako malé lákadlo můžu nahodit – v jednotlivých celách ve dvou patrech je popsána historie a vývoj i s fotografiemi. Chcete něco úsměvného z popisků? Co třeba tohle: "Majitel uskladněného veterána Jawa Minor pí. Hany Benešové neměl na zaplacení garážování. Tak se majitel garáže rozhodl část vozu, oba přední blatníky, dát do sběru a tím získat dlužné peníze..." A moje doporučení? Pouhopouhá hodina na zážitkovou prohlídku nestačí!!! Nám bohužel stačit musela:(

A dámská část mejťáckého výletu už seděla na druhém konci náměstí, jasně že v cukrárně. Neodolal jsem a dal si taky kávičku a tři kopečky zmrzliny.

Že jsme toho ale za ten víkend stihli, že jo? No, příště třeba neodolají i další a zúčastní se nás více! I když takto komorně malé skupinky, či družinky, mají také své velké kouzlo:)

Přípravný team rodiny Stiborkových, jmenovitě Zuzka a Pavel, zaslouží pochvalu, či samostatnou fotku před klubovnou za zorganizování hezkého víkendu.