Zimní Přechod Brd 2017
dne 29. ledna 2017
  • Stalo se nedávno

Letošnímu 48. ročníku známého skautského zimního setkávání se na Kytínské louce v Brdech předcházela velmi čilá emailová komunikace. Nechyběla v ní Lubošova skrytá tajenka, odkud že to vlastně letos oddíl OSaPů vyrazí.

Samozřejmě, nejdříve vlakem z Hl. n., či někteří ze Smíchovského. Psát o tom, že mne MHD v mé snaze stihnout v sobotu 28. ledna 2017 v 08:55 hod odjezd z III. nástupiště vůůůbec nepodpořila, je asi zcela bezpředmětné!!! Ale můj příchod byl podoben těm slavným postavám jako např. Fantomas, Bond – James Bond 007, či anglická královna, totiž přesně včas, jako přijela vlaková souprava. A protože HankaN mne SMSkou "Drzime mista v poslednim vagone nahore" přesně nasměrovala, nebyl nejmenší problém OSaPáky v zcela přeplněném vlaku najít.

Než jsme vlakem dorazili do vyluštěného Skuhrova-Leče, mnoho jsme toho stihli... No posuďte sami...

Aleš a Honza se s námi začali dělit o obsah svých nerezových placatek, a že všem konzumentům chutnalo!! Některé diskuzní témata nemůžu z výchovných důvodů ani napsat a taky si je vlastně ani nepamatuju:( Takže je vlastně ani neposoudíte.

I jeden přestup jsme bez problému stihli. Přednosta stanice nás jemně a přátelsky upozornil, že musíme podchodem, nebo přes koleje za pokutu 500 Kč za osobu. Malý motoráček, všichni ho přeci znáte jako "kovbojáka", nám na jednom přejezdu ukázal, jak mohutně umí houkat. Nějaký motorista se s ním zřejmě chtěl přetlačovat, ale kovboják se mu naštěstí obloukem vyhnul.

Jak je již naší dobrou tradicí, hned po vystoupení jsme fotoaparátem vyfotili fotku fskutku famózně fantastickou:) Následuje ochutnávka mého svařáčku letos vylepšeného o malého panáčka 72 % TatraTea. Musím sebekriticky přiznat, že koření od Vitana nedosahuje kvalit koření od Kotányi.

Popisovat další detaily krásnou zimní krajinou s křupáním sněhu i ledových ploten pod nohama je teď v teple u noubjuku nadbytečné. Snad bych jen trochu vypíchl Hančiny zlodějské choutky, když chudákovi dítěti chtěla zcizit zánovní modrou plastovou motorku/tříkolku.

Na Kytínské louce bylo, bez ohledu na letošní skutečně hodně chladné počasí, velké hemžení "napříč všemi věkovými kategoriemi". Samozřejmě probíhala čilá výměna brděnek, vaření čajíčků a nějakého občerstvení, které i letos zajišťovalo Čakovické skautské středisko Athabaska. My už jsme se stejně těšili na objednaný řízek brambory m.m. A Jeep Willys tam letos byl ve dvou exemplářích.

Vrcholem setkání byl společný zpěv Junácké hymny. Jak trefně poznamenal kdosi zpod vlajky ZimníPřechodBrd: "Možná by se někomu s hudebním vzděláním zdálo odvážné mluvit o zpěvu, ale pro nás je důležitější ten samotný fakt společného zpívaní."

Po vždy klouzající cestě přicházíme po malinkatém zaváhání do objednané hospůdky "kde se zastavil čas". Skutečně jsme měli celou velkou nevytopenou místnost v hospůdce jen sami pro sebe.

Na stěnách nebylo jediné nevyužité místečko. Hanka s Honzou a Marcelou seděli hrdě pod zkříženými cepíny s vydělanou koží, Luboš s Ivonou měli nejblíže k malé, ale velmi obsažné knihovničce. Pavel se Zuzkou si záda kryli pingpongovým stolem a náčelník Básník s Alešem seděli pod trojicí zřejmě plně funkčních hudebních kytarových nástrojů.

Stolní tenis těm největším zmrzlíkům, namátkou Honza proti Hance, Básník proti Ivoně, nahradil topení.

Zuzka a Aleš se dobrovolně přiznali k brzkým narozeninám, čímž nám zadali ušlechtilý důvod ke zdůvodnění konzumace alkoholu, totiž rumu s čajem. Pivo do alkoholu alibisticky nepočítáme;)

Po takovýchto hodech ani nešlo nic jiného, než dojít na blízkou busovou zastávku, sednout do prochladlého busu a za spokojených poznámek se nechat dovézt do Prahy.

Takže za rok znovu?;)