Zápis z víkendové akce "Rozkvetlé mandloně"

Místo konání – Hustopeče, Penzion U Radů.
Účastníci – Marcela (organizátorka), Hanka, Honza, Drsňák alias Jarda, Maruška, Vláďa, Zuzka, Pavel, Helena a Aleš.

Do Hustopeče jsme v pátek 22. března 2019 kolem čtvrté odpoledne dorazili my (Helena a Aleš). Nejdříve jsme našli sklípek, kde stála venku paní Radová, a tak jsme se přivítali a vzali jsme si klíč od pokoje. Po malé procházce, kolem páté hodiny, jsme zjistili, že Marcela, Hanka a Honza už jsou také v penzionu.

Společně jsme se přesunuli do sklípku, kde jsme dostali panáčky mandloňovice na přivítanou a na ochutnání. Před sklípkem jsme pak v dobré společnosti kvalitního bílého i červeného vína počkali na ostatní účastníky.

V šest hodin jsme se všichni přesunuli do sklípku, kde jsme dostali vynikající uzené maso s přílohou křenu a hořčice. Když jsme zasytili naše žaludky, přišel čas povídání o vínu a ochutnávky. Ve sklípku byla ještě skupina děvčat, se kterými jsme si v průběhu večera porozuměli.

Nejdříve jsme ochutnávali bílá vína a pan Svaťa nám vysvětloval, kterým se má začít ráno a jak pokračovat. Děvčata měla připomínku, že jim chybí Jarda, a jak všichni známe Drsňáka, tak to nenechal bez komentáře. Svaťa pohotově Drsňákovi řekl: "Dnes večer budeš Jarda Ty."

Přišlo i na držení skleniček s vínem, byli jsme poučeni, že je to jedno, když se víno pilo z hořčicových skleniček, tak to také nikdo neřešil. Po ochutnávce všech vín jsme měli na stole ještě obložené mísy s výbornou tlačenkou, nakrájenou jitrnicí a další dobroty. Do postýlek jsme se uložili kolem jedenácté hodiny.

Sobota začala společnou snídaní, z nabízených dobrot si každý vybral a s plnými žaludky jsme se od penzionu vydali na náměstí. Zaplatili jsme vstupné, krátce si prohlídli stánky a vydali jsme se na Mandloňovou stezku na rozhlednu.

Honza vzhledem k bolavé noze za doprovodu Hanky volil kratší cestu, ostatní jsme došli na Kamenný vrch, kde jsme obdivovali rozkvetlé hlaváčky a koniklece. Na vrcholu jsme nezapomněli na vrcholové foto. Pak jsme poklidně vyrazili nejkratší cestou k rozhledně.

Po cestě jsme někteří mylně považovali rozvíjející se meruňky za mandloně a říkali jsme si, že nic kvetoucího neuvidíme. Helena pronesla větu: "To by byla nádhera, kdyby to tu kvetlo." Jaké bylo naše nadšení, když jsme u rozhledny zahlédli nádherně bíle kvetoucí stromy.

U rozhledny se někteří občerstvili a již společně jsme sestoupili do města, kde jsme na místním hřbitově navštívili hrob rodičů TGM. Odpoledne v půl čtvrté se na náměstí konal pokus o překonání rekordu v největším společném přípitku mandloňovicí, a protože jsme měli ještě dost času, tak jsme ulevili svým nohám na penzionu.

Sraz na náměstí u kostela jsme si dali ve tři hodiny. U pódia jsme se dověděli, že žáci místní ZŠ dostali za úkol spočítat mandloně v Hustopečích, došli k číslu 1132, a tak na přípitek bylo připraveno přesně stejně panáčků (bohužel na Honzu se už nedostalo). Když místostarosta zavelel "VČÍL!", tak jsme si všichni šťastlivci připili.

Večer jsme měli zamluvený stůl v Restauraci a vinárně U erbu. Stůl byl v pořádku, ale překvapení nastalo při snaze objednat si jídlo. Většina jídel již byla vyprodána a s rychlostí kuchyně to také nebylo nejlepší. Náčelník nás překvapil, že ochutnal cibetkové víno.

Těsně před devátou hodinou, to jsme museli restauraci opustit z důvodu následující diskotéky, jsme jako kompenzaci za útrapy dostali několik kusů jablečného závinu a jedno pečené koleno zdarma. Nutno dodat, jak jsme se později dověděli, návštěvníků slavností bylo tolik, že stihli Hustopeče totálně vyjíst.

V neděli jsme se nasnídali, nakoupili mandloňovici a víno, od Svati jsme se dověděli, že nejlepší víno je prodané víno, zaplatili ubytování a s Radovými jsme se rozloučili. Naše cesta směřovala pod Pálavu do Pavlova.

Tam jsme zaparkovali a naučnou stezkou Děvín vyšplhali na Dívčí hrady. Po sestupu nás Marcela dovedla do restaurace hotelu Pavlov. Tam jsme se dobře najedli, dali si kafíčko, rozloučili se a vydali se na cestu k domovu.

Dík Marcele, Hance a Honzovi za krásný víkend.