Národní hřebčín Kladruby nad Labem 21. září 2019

Podle pokynů Zuzky S. jsme se ukázněně shromáždili, Maruška, Marcela, Vláďa, Helena, Líba, Aleš, Martina a Martin, a pořadatelé Zuzka a Pavel, na parkovišti před kladrubským zámkem kolem půl desáté a odtud se odebrali ke kase hřebčína. Paní pokladní jsme vysvětlili, jakou kombinaci vstupenek požadujeme, a pak jsme spořádaně čekali na vyzvání k prohlídce zámku.

Zde jsme se dověděli historii zámku a hlavně historii chovu Starokladrubského koně. Také jsme se dověděli historii vzniku Velké pardubické. Další část prohlídky byla Kočárovna, kde jsme viděli historické i novodobé kočáry. Dověděli jsme se, že pro císaře a krále bylo určeno osmispřeží běloušů, pro církevní vrchnost šestispřeží vraných koní a pro šlechtu bylo určeno čtyřspřeží.

V patře nad Kočárovnou je umístěna expozice historie Starokladrubského koně a je zde také kostra koně. Láďovi se zdálo, že kůň má více kloubů než člověk, a tak nám paní průvodkyně vysvětlila, že kůň vlastně chodí pouze po prostředníčku, a že na jeho noze najdeme stejné kosti, jako máme my, jen v trochu jiné podobě. Jak je vidět, máme se stále co učit.

Stájemi nás provázel 78letý pán, který v hřebčínu pracoval, a také jezdil na koních od roku 1956. Seznámil nás s koňmi a výklad zpestřil svými zážitky za dobu jeho působení v hřebčínu.

Prohlídku jsme ukončili těsně před jednou hodinou, a tak jsme začali uvažovat o obědě. Restauraci v Přelouči jsme měli zamluvenu až na druhou hodinu, a tak odvážní muži šli zjistit stav v Císařském hostinci. Rozhodnutí bylo jednoznačné, tady ne, jedeme do Přelouče.

V restauraci Na Staré Poště jsme se mohli najíst hned, a tak jsme uspokojili své žaludky. V Přelouči byly slavnosti předávání cen Františka Filipovského za dabing. K této příležitosti zde hrála hlasitá hudba, a tak jsme náměstí po krátké době opustili.

Po obědě jsme se vrátili do Kladrub. Podívali jsme se na rozhlednu, prohlédli si pastviny. K slepým ramenům Labe se vydali dva odvážlivci, Vláďa a Aleš. Vláďa všem tvrdil, že je tam průzračná voda i s vodníkem, ale fotografie asi vypoví něco jiného.

Na závěr jsme viděli zahánění hříbat a klisen do stáje.

Na parkovišti jsme se rozloučili a popřáli si vzájemně šťastnou cestu domů.