První výlet roku 2020

První výlet roku 2020 se tentokrát konal 10.–12. ledna pod taktovkou organizační celebrity Hanky Novákové. Cílem dlouho očekávaného víkendu byly Lužické hory, které, jak se ukázalo, nám byly osudem zatajovány a jejichž existenci jsme dosud pouze tušili.

Původně lyžařská expedice se díky klimatickému oteplování přesunula do turistického charakteru a tím vyšla vstříc té části výpravy, která měla z lyžování obavy, ne-li dokonce strach. Personálně byla akce zabezpečena velice kvalitně:

  • vedoucí výpravy Hanka,
  • asistentka Marcela,
  • technická skupina vybavena řidičákem Honza, Aleš, Básník,
  • řadoví členové bez větších zásluh Helenka, Maruška, Jaruška, Vladek.

Ubytování v chatě Luž nás motivovalo již první večer k oslavnému popíjení a konzumaci převážně alkoholických nápojů a místních specialit, mezi kterými jasně zvítězila s největším stupněm nespokojenosti klobása přismahnutá mikrovlnkou, což jsem prohlásil za zločin.

Po poradě o sobotní výpravě s místním znalcem v osobě pana provozního jsme se nakonec definitivně rozhodli, že je třeba se na to nejdříve vyspat a ráno že se uvidí.

Ráno nás zaskočila sněhová nadílka, která nebyla avizována ani naším meteorologem Básníkem, který celý večer monitoroval několik klimatických serverů, a o jehož odbornosti až do této chvíle nikdo nepochyboval. Hned po snídani skládající se z tradičních chodů – výjimku tvořila pouze sekaná, jejíž konzumaci bych přirovnal k večerním zprávám na stanici Barrandov – bylo demokraticky odhlasováno, že naše trasa nepovede spolkovým Německem, ale českým hvozdem, a to se nakonec potvrdilo jako dobrá volba.

Úžasné poloroubenky, roubenky a lesní hvozdy nás přivedly k vodnímu dílu Naděje a dále k restauraci Pod přehradou. Spořádaný pochod narušily pouze dva okamžiky. Prvním bylo objevení tzv. Sirného pramene, o jehož původu se okamžitě strhla odborná debata vedená Maruškou, jejíž závěry budou zpracovány ve speciálním díle.

O další okamžik opět z dílny rodiny Čechů se postaral Vláďa, který se sám z přemíry energie vydal prozkoumat Ledovou jeskyni vzdálenou nad možnosti nás ostatních. Co se tam dělo, spadá bohužel do oblasti okultismu a erotiky, a proto to nemá v této zprávě prostor. Bude prezentováno u táborových ohňů po několik dalších generací.

Protože Básníkovi nestačil jeho morální poklesek z Ledové jeskyně, tak se pokusil ještě strhnout zbytek lávky přes rozbouřenou řeku, na které zrovna bojovala o život část naší výpravy. Pro nás, nositele skautské myšlenky, byl tento čin označen jako hanebný a bude kolektivně řešen a exemplárně potrestán.

Kdo se zúčastnil nějaké podobné výpravy, tak si udělá představu podle fotodokumentace. Popisování spousty dalších momentů by zabralo příliš místa. V bodech vyzdvihnu pár dalších okamžiků, a to hlavně proto, aby ti, co se výpravy nezúčastnili, mohli litovat:

  • návštěva restaurace "U Nás" – 100 bodů,
  • nalezení ztracené Marcely – 100 bodů,
  • sobotní večeře – za mne mínus 100 bodů,
  • nedělní návštěva čedičového monumentu – zima,
  • Mělník nás potěšil vyhlídkou a sklepním hodováním – 100 bodů.

První výlet skončil už,
hostila nás chata Luž.
Krásná místa viděli jsme,
každý z nás je trochu hrd,
za čtrnáct dní sejdeme se,
bude zimní přechod Brd.