Skautský přechod Brd

Na poslední lednovou sobotu připadá pravidelná OSaP zimní akce – skautský přechod Brd. Pravda, nejsme si tak úplně jistí, z čeho vlastně tradice každoročního skautského setkávání na louce poblíž vesnice Kytín pochází. U táborových ohňů se vypráví, že šlo o vyjádření protestu pražských skautů proti okupaci sovětskými vojsky v roce 1968. Někteří historici ovšem připomínají, že u prvního ročníku v roce 1969 byl i Svazarm a armáda a šlo vlastně o jakousi brannou hru. Ať to bylo jakkoliv, skupina podřipských OSaP si výlet do Brd opět nemohla nechat ujít. Ale nepředbíhejme.

Letošní výprava byla nejdříve zahalena rouškou tajemství, neb organizátor, známý Agent ČD, nás dlouho napínal, odkud vlastně letos půjdeme. Týden před akcí konečně přišly instrukce – půjdeme z Řevnic do Kytína. Hurá! Pohled do kroniky nás sice upozornil, že z Řevnic už to tu bylo, ale to neva, však startovní místa jednou musela dojít. Jenže pak začaly chodit omluvenky z řad obvyklých souputníků, až přišla i ta nejneočekávanější – samotní Luboš s Ivonou musí zůstat hlídat stavební práce na chalupě a na výlet nás nedoprovodí. Zbyli jsme 4 přihlášení: Básník, Drsňák, Hanka, Honza, a také Marcela, která stále ještě předstírá pooperační slabost, do Kytína dojede autem a k družině se připojí až na Kytínské louce.

No, a co kdybychom tedy nešli z Řevnic, ale popojeli až do Zadní Třebaně, která na mapě startovních míst ještě nemá puntík? A, ehm, co kdybychom vyrazili o hodinu později, když jsme samí... no, řekněme, že nás ještě až tak moc kolena nebolí. A koho bolí, má je vyspravené kolagenovou záplatou. Tak jo!

Na Smíchovském nádraží se k nám ještě hrdinně připojil Vladek, přestože v pátek absolvoval jiný náročný pěšovýlet. Vlak trošku praskal ve švech, ale jednak jsme na to zvyklí, a druhak se brzy někteří z pasažérů přeskupili, a proto jsme kus cesty sbírali síly i v sedě. Došlo také na ochutnání tekutých zásob. A že to bylo pro fajnšmekry – medovina, feferonkovice a oblíbený Drsvařák s rumem. Na Nováčkovic obyč čaj z termosky nějak nedošlo.

Na nástupišti v Zadní Třebani tradiční skupinové foto a vyrážíme. Tentokrát po žluté E10 – Svatojakubské cestě. Na okraji obce jsme zklamali Básníka, protože jsme odmítli skákat přes rozdělané ohně a být tak umělecko-adrenalinovými objekty na jeho fotkách.

Cesta začala stoupat a nám bylo teplo i bez ohňů. Přežili jsme několikasetmetrový úsek po docela frekventované silnici, pokochali jsme se sochou s infocedulí o sv. Izidorovi (odtud jsme odcházeli trochu zmateni, socha znázorňovala mladíka, a ne biskupa, a podle textu byl sv. Izidor patronem internetu, chápete to?), až jsme dorazili do obce Halouny.

Na jejím okraji se k nám na chvíli připojila skupina bohyň, tedy 7 turistek mířících nejprve po zelené značce do vyhlášené restaurace U Zrzavýho Paviána, a poté prý také do Kytína. Pro pánskou část naší družiny to bylo veliké pokušení. Našel se dokonce jeden, a nebudu ho jmenovat, kterého bohyně (ale také existence jemu známé a oblíbené hospody) zlákaly natolik, že na křižovatce, kde se naše cesty s dámami zase rozpojily, uronil slzu. A po zbytek cesty nepřestal protestovat. Ani jsme se mu nedivili, cesta totiž konečně začala pořádně stoupat na brdský hřeben.

Ale letošní sestava se ukázala jako opravdu fyzicky zdatná, a tak po pár vydýchávácích pauzičkách brzy přišlo rozcestí Jezírko a odbočka k němu samotnému. Jezírko se letos topilo v mlze a ledu, proto jsme se k němu rychle obrátili zády (tedy po dalších několika doušcích z tekutých zásob) a hurá k prvnímu cíli dnešní cesty, na Kytínskou louku.

Jako každý rok nás opět záhadně míjely skupinky dětí, které šly opačným směrem. Znovu jsme se nenechali zviklat a zavčasu dorazili na louku, kde už byly postaveny stany, zaparkovány džípy, vztyčen stožár a desítky, možná stovky dětí si vyměňovaly Brděnky. A stály frontu na párek v rohlíku. Za chvilku od chatové osady dorazila i lišejníkem označkovaná Marcela – udělala si z Kytína krátkou zacházku, někdo ji přehradil pěšinu a musela se za námi prodírat pravým brdským hvozdem.

Na louce jsme vyčkali na slavnostní nástup, vyslechli si průvodní slovo bratra Nashvilla, a když dozněl poslední pokřik, už jsme sestupovali po silnici do Kytína.

Tam jsme dorazili moc brzy a v narvané pivovarské hospodě pro nás ještě stůl neměli. Ale netrvalo to moc dlouho a už jsme seděli, objednávali piva, čaje, řízky a guláše. Bratr Básník se pokoušel laškovat s mladou servírkou a odnesl to flekem na kalhotech. Ani se neptejte, kde ten flek byl. Jo, přesně tam! Ale nebylo to tak, jak si myslíte!

Pěkný, i když trochu mlhavý den jsme zakončili v cukrárně. Trio V+V+J, které čekalo na bus do Prahy, v té kytínské a motorizované trio Nováčků v jílovišťské. Byť ti druzí jen přibrzdili a nakoupili si zásoby s sebou.

Zvládli a užili jsme si další výlet s prima partou lidí. Těšíme se, co dalšího skvělého nám letošní rok přinese!