Letos podruhé pod Řípem (5. února 2020)

Škoda, že středa měla v kalendáři pětku a dvojkám to poněkud kazí. Tentokrát bylo více omluvených než obvykle, u stolu nás bylo tedy méně než obvykle.

Řeči jsme vedli také na obvyklá témata. Z obvyklého standardu vyčnívala pouze náčelníkova chůze po jedné noze a dvou francouzských holích, prohlídka posledního překladatelského majstrštyku Zdeňka H o domorodcích Severní Ameriky a v neposlední řadě zjištění, že některé staré pranostiky jsou lehce zavádějící.

Na Hromnice opravdu není o dvě více, ale jenom o hodinu a osmnáct minut. Pro naši zeměpisnou polohu. Takže ve středu jsme měli den delší o hodinu a dvacet osm minut, a to se hnedle mnohem radostněji žije.

Tak zase za měsíc ahoj.


P.S.
To už bude den delší o hodinu a tři čtvrtě. Jupííí!