Carpe diem!
V kronice už máme přes 300 zápisů z našich setkání, výprav, toulek, ale také různých úvah, básní, historických pojednání, a dokonce i reportáž ze schůzky, na které dotyčný autor vůbec nebyl. Proto, když se po více než deseti letech naskytla ojedinělá příležitost napsat zápis ze schůzky, na které autor nejenže vůbec nebyl, ale která se ani nekonala, nemohl jsem odolat.
Po zásahu vyšší moci jsme totiž museli naši dnešní pravidelnou sešlost zrušit. Přitom jsme měli stejně jako každou první středu v měsíci usednout pod obraz bájné hory Říp a v rozverné jarní náladě strávit 113. společný večer. Ne, opravdu to není apríl, jak by datum 1. dubna naznačovalo.
~~~
Když jsem dnes o šesté hodině odpolední vstoupil do prosklené "klubovny", zastihl jsem tam v družné zábavě první nedočkavé účastníky A a B. Od vchodu jsem obsluze nenuceným kývnutím potvrdil, že si dám jako obvykle malou Plzeň, a s oběma stolovníky se pozdravil. V tom okamžiku se za mými zády vynořil C, který hned zkraje omluvil D z důvodu drobné zdravotní indispozice. Po krátké nezávazné konverzaci jsme se všichni zahloubali do studia jídelního lístku, abychom zjistili, že nedošlo k žádným změnám.
Do mírně vyhřáté místnosti se mezitím postupně trousili a svá místa zaujímali další příchozí. V tom mi v mobilu pípla SMS: E se omlouvá, nestihne přijít, vykládá zboží kdesi v Tachově. Když už to nikdo neočekával, ve dveřích se znenadání objevil F v doprovodu G, což přítomní ocenili pochvalným halasem. Poté, co F letmým pohledem zjistil, že jeho tradiční místo je obsazeno, usedli oba zkraje stolu.
Debata se nejprve točila kolem zdravotního stavu přítomných. Posléze se dostalo i na téma nejžhavější – probíhající virovou epidemii. V této souvislosti jsme s lítostí konstatovali, že se ani dnes nedostavili H s I, a proto nám chybí odborný lékařský pohled na danou problematiku. To zdařile vyvážil J, který na vzdáleném konci stolu diskrétně spřádal spiklenecké teorie o tom, že virus byl rozšířen z tajných čínských laboratoří nacházejících se v okolí Wu-chanu.
Obsluha právě roznášela objednané pokrmy, když do místnosti s obvyklým zpožděním, omluvou a úsměvem ve tváři vkročila K. Společnou diskusi jedlíkům ztěžovala plná ústa. Přesto se mi podařilo přes cinkot příborů zaslechnout L, jak barvitě líčí, co vše už jí kvete na zahrádce. Naopak na druhé straně stolu si B pochvaloval nákupy v Kauflandu v hodinách, které jsou vyhrazeny seniorům. Současně oceňoval, že premiér odolal populistickému návrhu zrušit akční slevy. Vše čas od času přehlušovaly výbuchy smíchu, které vyvolával přednesem vydařených vtipů M.
Po chvíli si vzala slovo N, aby nám upřesnila průběh nadcházející sobotní exkurze do malých pivovarů. Během rozpravy, zda je lepší zahájit putování v Kbelském pivovaru a ukončit v pivovaru Počernickém, nebo naopak, se znovu otevřely dveře a přímo ze služby v jedné nejmenované televizi s pozdravným máváním dorazila O. Docházka byla vskutku hojná, přestože jsme se opět nedočkali P – pravděpodobná příčina: účast na inventuře v jednom nejmenovaném obchodu.
Setkání pokračovalo obdivováním rodinných fotografií R v mobilním telefonu, či plánováním blížící se výpravy "Za památkami UNESCO". To už si k nám rovněž přisedl S, který jako poslední přichvátal přímo ze své pravidelné schůzky s bývalými spolužáky.
Kolem půl deváté se pod vedlejším stolem náhle ozvalo pronikavé vlčí zavytí. Bylo to neklamné znamení, že nastal čas k rozchodu.
Večer se nachýlil do noci, účastníci se postupně začali zdvihat, aby u výčepu zaplatili, a naše další podřípení bylo u konce. T naložil nejvzdálenější přítomné členky OSaP A a N do automobilu, aby je dopravil na druhý konec Prahy, a také ostatní se po malých skupinkách vydali chladnou dubnovou nocí do svých domovů.
Před odchodem jsem ještě stihl připomenout B, aby na červnovou sešlost nezapomněl přivést U a mohli jsme s ním oslavit jeho 91. narozeniny. Pak jsem též zamířil za svitu měsíce, hvězd a pouličního osvětlení zpátky domů.
Jednotlivé postavy celého dění jsou označeny nevýznamnými písmeny a případná podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná.
~~~
Ulice v centru Prahy jsou ve večerních hodinách téměř liduprázdné. Pouze tu a tam lze potkat postavu s tváří zahalenou do roušky, šály nebo nákrčníku. Televize, rádia, tisk a internet plní zprávy o počtu nakažených a mrtvých.
Britská královna se odstěhovala do izolace na své Windsorské sídlo a thajský král se ukrývá se svým početným harémem v Alpách. Italské a španělské márnice jsou přeplněné, krematoria nezvládají nápor zákazníků.
Hesenský ministr financí spáchal sebevraždu v představě ekonomických dopadů koronavirové pandemie. S nadějným řešením přišel běloruský prezident – nemoc lze vyléčit prací na poli, nejlépe na traktoru, a konzumací vodky v denní dávce 40 až 50 gramů čistého alkoholu.
U nás jsou zavřeny školy a většina obchodů, nefungují restaurace, řada podniků zastavuje výrobu. Na hranicích jsou zátarasy, dobrovolníci masivně organizují pomoc ohroženým seniorům a vznikají linky psychologické podpory. Nekonají se společenské ani sportovní akce, jsou odloženy olympijské hry. Nehrají divadla ani kina. Naopak máme vzácnou možnost čtyřiadvacet hodin denně sledovat výpravnou katastrofickou reality show.
~~~
Přenesme se nyní v čase o dva měsíce zpět a položme si někdy na začátku února 2020 otázku, co je z těch všech věcí výše skutečnost, a co jen výplod choré mysli. Zřejmě by málokdo odpověděl správně.
No nic. Před spaním si ještě pro jistotu změřím teplotu a v knihovně v obývacím pokoji vyberu nějakou oblíbenou knížku ke čtení. Asi sáhnu po Gabrielu Márquezovi a jeho románu Láska za časů cholery.
Carpe diem!