Tenkrát v sedmdesátém

Je léto, je okurková sezóna, je horko, je epidemie. Pro mě, jehož tělo při teplotách nad 30 °C postupně upadá do stavu paralýzy, nastává vhodná chvíle odebrat se někam do chládku a po čase se zanořit do historického archivu. A protože i letošní rok můžeme z pohledu skautského hnutí v Československu s trochou ironie označit za kulatě výroční, připomeňme si některé radostné, ale také nepříliš veselé události, které se v našem středisku před 50 lety odehrály.

Těmi radostnými mám na mysli především bohatý skautský program, který v červenci vyvrcholil nadlouho posledním junáckým letním táborem. Ano, skutečně posledním junáckým, neboť následující už byly pionýrské, i když např. v roce 1971 na Babě ještě táborový řád vyzýval k dodržování skautského zákona. Důvodem byly právě ony méně veselé události, které v září 1970 vedly k tzv. třetímu ukončení činnosti Junáka. Níže na vše nahlédneme především prostřednictvím zápisů ze schůzí tehdejšího vedení střediska.

Na první schůzi v roce 1970 konané 14. ledna, jak vyplývá ze vzorně vypracovaného zápisu, byla jednomyslně schválena středisková rada. Kromě volby byla na této schůzi, obdobně jako na dalších jednáních na sklonku zimy a na jaře 1970, největší pozornost upřena na dobudování klubovny a na přípravu letního tábora – viz také např. zápis ze 4. února 1970.

Celkově je možné říci, že práce střediska i jednotlivých oddílů pokračovala v první polovině roku 1970 zaběhlým způsobem. A byla opravdu pestrá. V zápisu z 1. dubna 1970 se lze dočíst, že se vybraní chlapci a děvčata z bělohorského střediska úspěšně zúčastnili celostátních lyžařských závodů v Jáchymově, kde v různých kategoriích v běhu i ve slalomu obsadili 1.–5. místa. Dále se členové střediska zapojili do rozličných brigád, sběru papíru a hadrů, dárcovství krve, účastnili se zimního přechodu Brd, Georgiády v Uhříněvsi nebo závodu světlušek a vlčat. V únoru se na Bílé Hoře konala oslava Dne sesterství za účasti br. Rudolfa Plajnera a ses. Vlasty Mackové (viz věnování v kronice), v březnu tradiční Dionýsie, na květen byly plánovány oslavy 50. výročí založení Desítky a 25. výročí založení Junáka na Bílé Hoře a průběžně se uskutečnila řada výprav do přírody nebo za kulturou (jedné z nich se týká má předchozí vzpomínka).

První plíživé zmínky o připravovaném ukončení činnosti Junáka se v zápisech střediskové rady objevují koncem dubna a hlavně potom začátkem června, kdy br. Ďábel informuje o pokynech k hospodaření junáckých středisek spojených s přípravou předání jejich majetku (viz zápis z 3. června 1970). Pokyny byly v té době mírně chaotické, první zprávy hovořily o datu předání k 30. 6. 1970, diskutoval se i termín 15. 8. 1970, nebo dokonce 15. 9. 1970. Předmětem vyjasňování se stala mimo jiné otázka, co je míněno majetkem – některé věci ve středisku byly totiž soukromého charakteru. V poznámkách vedení střediska k tomuto tématu jsem rovněž nalezl "pěkné" slovní spojení, že Junák by měl "hospodářsky vplout do pionýrské organizace".

Letní tábory se navzdory všem běžným i nečekaným obtížím po všech stránkách vydařily. Společný tábor vlčat a světlušek proběhl 4.–25. 7. 1970 u Jílového u Prahy pod vedením br. J. Krupičky a tábor skautů a skautek ve stejném termínu u Mrvic nedaleko Vrchotových Janovic pod vedením br. J. Součka. O tom mrvickém jsem se nepatrně více rozepsal a svůj příspěvek doplnil i několika fotografiemi před jedenácti lety.

Zásadní změna přišla bezprostředně s koncem prázdnin. Již předtím byl v červnu zrušen Československý Junák, společná československá skautská organizace. Nadlouho poslední zasedání náčelnictva Českého Junáka se konalo 29. 8. 1970. Na něm se náčelník Rudolf Plajner během rozloučení se svými spolupracovníky snažil přesvědčit přítomné skauty, aby neustávali v práci pro mládež, i kdyby měli vstoupit do jakékoliv neskautské organizace – sám se návazně nechal na celostátní ustavující konferenci SSM konané 9.–11. listopadu 1970 zvolit do Ústřední rady Pionýra. Český Junák pak ukončil samostatnou činnost 15. 9. 1970 rozhodnutím své Ústřední rady z 1. září 1970[1].

Na místní úrovni svolal obvodní výbor Socialistického svazu mládeže na 8. 10. 1970 vedoucí bývalých junáckých středisek k projednání ukončení jejich činnosti a náplni činnosti na další období. V důsledku výše uvedeného se vedení bývalého bělohorského skautského střediska rozhodlo pokračovat v práci s dětmi jako součást pionýrské organizace. Vedení nově vzniklé pionýrské skupiny bylo zvoleno 19. 10. 1970 a jeho složení obsahuje příslušný zápis. Ve zbytku roku na původní zápisy ze střediskových schůzí volně navazují zápisy z tzv. skupinových schůzí, které jsou však příznačně, ve srovnání s těmi skautskými, o řád nižší kvality. To lze ilustrovat např. na zápisu z 2. prosince 1970.

Poslední společnou střediskovou, přesněji řečeno skupinovou akcí roku 1970 byla tradiční mikulášská zábava, kterou, jak je zřejmé i z pozvánky, už pořádala PO Triglav Bílá Hora. A klubovna – ta byla zcela dokončena položením nové podlahy až v roce 1971.


[1] POLANSKÝ, Zdeněk. Rudolf Plajner a Junák 1968–1970. Postupová práce.