Boj o poklad

Se sklonkem letošních prázdnin si dovolím ještě jednou se ohlédnout 50 let nazpět. Tentokrát nabízím téma, které je při porovnání s minulým příspěvkem dosti odlehčené. Přiblížíme si totiž jeden z dvaadvaceti dnů dříve zmiňovaného junáckého letního tábora, jenž se konal v červenci 1970 u Mrvic. Jako berlička mi poslouží starý deník, do něhož jsem si všechny táborové dny, jak šly po sobě, zaznamenal.

Byl jsem tehdy členem družiny Bobrů pod vedením rádce Sukiho a ve stanu jsem spal s Mirkem Krupičkou. Pestrý program vyvrcholil v chlapeckém táboře devatenáctý den bojem družin o poklad.

19. táborový den     22. 7.     středa

Ráno byl budíček o něco dříve a začal boj o poklad. První dopi jsme našli u studánky na západ od tábora. Lehce jsme ho rozluštili. Cesta vedla přes Poměninu do Sledovic, kde nás sice dohonili Ostříži, ale zase jsme se jim vzdálili. Dál jsme šli na příbramskou silnici, odtud přes nějakou kótu k hájovně Lhotka. V její blízkosti se mi stala nepříjemná příhoda. Při hledání dopisu chytil Suki dosti velkou užovku. Já jsem si ji chtěl podržet, al po varovném zasičení, když jsem ji držel, začala najednou točit ocasem a stříkat bílé pižmo. Postříkala mi nohy. Smrdělo to jako v zologický zahradě u opic. Tu jsem zanevřel na všechny užovky. Dále jsme šli po červené značke k lesu. Tam jsme měli složit železný, rozbitý kříz a nakreslit ho. Dále cesta vedla přes hospodu U kříže stále na jihovýchod a z Maršovic na jih k Fulínům. Tam jsme našli závěrečný dopis. Pak už bylo maličkost změřit dotyčnou borovici. Metry jsme sice nezměřili přesně, ale po několikerém skoušení jsme šifru rozluštili. V té chvíli dorazili Medvědi, kteří byli již u Fulínů v dohledu. Asi za čtvrt hodiny jsem já poklad našel. Jako 1. cena byly pro každého jedna bonboniéra. Druzí byli Medvědi, měli čokolády. Třetí Ostříži a čtvrtí Jestřábi. Tuto dvacetikilometrovou vzdálenost jsme ušli za 6 hodin. Odpoledne jsme se byli koupat, ale já jsem nešel. Četl jsem knížku Když duben přichází. Když se Mirek vrátil z koupání přinesl doutníky. Palili jsme je ve stanu. Jednou jsme nachvíli zavřeli stan a tři jsme tam čoudili z doutníkem. Za chvíli se tam ani nedalo dýchat a já úplně slzel.


Pozn. editora: Slovo "doutník" výše znamená nikoliv tabákový smotek, tedy oblíbené kuřivo, jak by se mohl leckdo domnívat, ale plodenství rostliny Orobinec širokolistý (Typha latifolia), které po zapálení za krouživého či míhavého pohybu vytváří štiplavý dým.


A už jen pro zajímavost – stejný den také popsal, a to v oddílové kronice, o dva roky starší bratr Rychlík z Medvědů.

19. táborový den

Budíček byl tentokrát mnohem dříve než obyčejně. Na stožáru jsme měli dopis, podle kterého jsme vyrazili na celodení bojovku. Vyrazili jsme přes Poměninu do osady Sedlovice, odkud jsme šli dál podle druhé zprávy kolem osamělé krčmy "Nová hospoda" do osady Sedlečko a odtud po silnici na Sedlčany. Pod kamenem u značky okres Příbram byla další zpráva. Odtud jsme spěchali na SZ až na rozcestí v polích, kde byla zpráva ukryta u železného válce. Kousek od kóty Svinný, kam nás zavedla předchozí zpráva byl další dopis, který nás poslal za hájovnu Lhotka až na červenou turistickou stezku. U modřínu s červenou značkou byla zpráva, jenž nás poslala po červené značce dál až k rozbitému křížku, který jsme se měli pokusit složit a zakreslit různé rozbité díly. Pak ho opět rozebrat a ukrýt. Dál jsme šli v poledním žáru přes osadu Brděčný a pak na východ ke krčmě "Kříže" u které roste jilm, jenž nám určí další trasu. Za Maršovicemi jsme našli další zprávu která nás poslala polní cestou směřující na jih až k stavení, kde ukládají zlatokopové své náčiní na zimu. Dlouho jsme přemýšleli co to je za stavení, až jsme přišli k Fulínům. To pak bylo jasné. Odtud jsme šli nejkratší cestou do tábora, kde jsme museli změřit borovici a počet metrů nám byl klíčem k šifře, jenž nám ukázala místo na nemž je ukryt poklad.

Zvítězili jasně Bobři, druzí byli Mědvědi, třetí Ostříži a poslední Jestřábi.

Bojovka byla výborně připravena, a tak se stalo, že jsme přišli brzy po poledni, a proto nám přišlo nejvíc v hod, že jsme se šli odpoledne koupat.

Jirka – Rychlík