Zbyslav 1990

Letošní plán akcí se nám hroutí jako domeček z karet. Sotva jsme se v létě otřepali z různých koronavirových omezení, už začíná znovu přituhovat. Před deseti dny jsme museli těsně před odjezdem zrušit vzorně připravenou výpravu za českými NEJ do Pelhřimova. A zdá se, že ani ve zbývajících měsících to nebude lepší. Na druhou stranu se tím opět naskýtá příležitost vrátit se na chvíli do minulosti a připomenout si "lepší" časy.

Tentokrát ten návrat nebude o kulatých padesát, ale o neméně kulatých 30 let nazpět. Na legendární tábor u Zbyslavi, který se konal v srpnu roku 1990, již jednou před lety ve svém kronikovém zápisu zavzpomínal bratr Drsňák. Jeho tehdejší pohled dnes doplním deníkovým svědectvím z druhého (spíše však třetího) táborového dne a řadou dosud nezveřejněných fotografií. Snad tím udělám radost, podobně jako minule, alespoň sestře Riki;-)

Neděle     2. den     12. 8.


Nástup už lepší, sekera zaseknuta bez vrácení skautů. Noční hlídky bez problémů, jedině že kecají za stany. Dopoledne příprava slavnostního táboráku. Kluci vyrobili krásnou vývěsku neboli oznamovatel z dvojáku a z kůrovou stříškou. Natáhli jsme telefon od brány do kuchyně. Oddíly už rozběhly vlastní programy. Skautky dělaly uzlování, orientaci a nevím co ještě. Světlušky si připravovaly program k táboráku, kluci odešli na bojovku. Petr Vlk připravoval s Vlčaty a Skauty táborový kruh a táborák. Odpoledne odešla Vlčata opět k rybníku. Tábor už jede jakobychom tu byli nejmíň týden a ne jeden den. Je to krásný pocit – skauting nikdy nevymře.

Večer slavnostní táborák začíná v 9.00. Kluci vyrobili louše a když dělali poslední chytila smůla. Naštěstí už byly ostatní hotové a s tou nedodělanou šel Kuba. Chvíli trvalo než louče chytly, ale pak už vše pokračovalo podle plánu. Program nebyl příliš bohatý, ale docela pěkný. Pouze číslo Brunclík a lev nebylo pochopeno. Po táboráku chtějí Jirka s Láďou aby 4 skauti složili slib. Všichni slibující již spálili svá občanská jména a přijali přezdívky.

Slibový táborák byl připraven za táborem obklopen houštím. Jirka přivedl kluky se zavázanýma očima. Pak Fery zapálil hraničku a seděli jsme v tichosti. Láďa představil kluky: Díďa, Ukmi, Kuba a Marek a pak slibovali. Bylo to pěkné až na to, že první dva vůbec slib neuměli. Ještě že ho umím já.

Když jsme se vrátili do tábora u velkého táboráku hlídala Líba s Karlou a Zuzanou. Tak jsme setrvali asi do ½ 2 ráno. Bylo to pěkné

Jak už asi správně tušíte, onen deník si tehdy vedl ďábelský hlavní vedoucí tábora JSD.