O karnevalu, pouti a počasí

Abych trochu vyplnil ono otravné období plné omezení, která nám v mnoha směrech nedovolují žít, jak jsme byli zvyklí, připravil jsem opět příspěvek do naší Kroniky. Avšak nečekejte žádnou pohádku ve stylu Boženy Němcové "O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku", což by se někdo mohl z nadpisu domnívat. Bude to pouze další myšlenkový návrat k tolik vzpomínanému letnímu táboru v roce 1990 u Zbyslavi.

Začnu odzadu, tím počasím. Na něm si můžeme názorně ukázat, jak ošidné mohou být po letech vzpomínky pamětníků. Celý tábor je totiž v mysli některých z nich zalit jen a jen letním sluncem, a to v přeneseném smyslu i doslovně. Pojďme se proto podívat, co si k onomu slunci a potažmo k počasí poznamenal ve svém deníku hlavní vedoucí tábora Josef Souček – Ďábel.

Pátek     7. den     17. 8.


Od rána strašně leje. Budíček posunut na 8.00, nástup v 9.30. Vlčáci odchází po nástupu na autobus do Klatov na celý den. Jirka začíná 3 orlí péra – mlčení. V jídelním hangáru je na střeše tolik vody, že nestačí na to nádoby a kuchyň je zásobena pouze dešťovou vodou.

Program se plní v hangáru. V poledne se už trhají mraky, ale prší stále s chutí.

Po obědě přestalo pršet, vylézá slunce. Všechny dosavadní úrazy i nemoce jsou zažehnány. Kluci odešli na bojovku do okolí zjišťovat místní historii. Jirka začal mluvit a už zase mlčí.


Počasí

Od soboty opět hezky až do pondělí 20. 8.
Úterý a středa prší a strašně se ochladilo, hlavně v noci.
Od pátku 25. 8 opět krásně až do konce tábora.
Poslední dny od 28. do 31. 8. tropická vedra.


Karneval a pouť byly na zbyslavském táboře bezpochyby vyvrcholením zábavného programu. Obojí se konalo ve stejný den. Děti i vedoucí přímo překypovali nápady, které zdařile přetavili ve spoustu pouťových atrakcí a karnevalových maškar.

Osobně nejvíce vzpomínám na naši tlupu neandrtálců, kterou jsme zpodobnili společně s Markétou a Drsňákem. Masky jsme vyráběli tajně na odlehlém místě v lese výhradně z přírodních materiálů a už při této příležitosti jsme se sami hodně pobavili. A velký úspěch jsme sklidili i u shromážděného publika uprostřed tábora. Oděni pouze do cárů kůží a kousků trávy jsme v těchto maskách navíc předvedli scénku, při které by bratr Sachem (vlastním jménem Eduard Štorch), pokud by býval mohl být přítomen, zcela jistě uronil slzu dojetím.

28. 8.     úterý     Karneval a pouť


Ráno začalo buzení s maškarádami. Šašek s píšťalou (Markéta), baletka (Zuzana) a mouřenín (Jarda). Lítali podél stanů a křepčili. Děti se vyhrnuly a bylo to pěkné. Zvali děti na pouť, která začne v 10 hod. Bylo připraveno 13 atrakcí: Střihání bombonů po slepu, Plavání na suchu, Lovení šišek, Závody v pytlích, Boj s Ďáblem, Srážení ešusů tenisákem, Boj s Medvědem (vrh namočenou houbou), Pád jeřabiny do lahve, házení peněz do hrnku pod vodou, Dráha s ešusy s vodou – procházení poslepu s holí, a další. Děti dostávaly u každé soutěže body a pak se vše vyhodnocovalo. Na závěr soutěžili vedoucí a děti fandily.

Odpoledne vypukl Velký karneval. Skautky si připravily kolektivní masku – Královský dvůr. Nesly krále na nosítkách, kolem pážata, písař a další dvořané. Část kluků a já s Jardou jsme šli za pohotovostní oddíl (na hlavách kotlíky s rudou hvězdou, bílé pendreky a štíty), vedoucí světlušek byly za temné síly (čarodějnice, strašidlo), děti krásné masky indiánů, tuláků, lesních skřítků, mouční červi prostě desítky nápadů. Honza Skálů šel za velitele vlčat Jardu a Péťa dělal velitele tábora Ďábla. Nalepili mu vousy a velel nástup. Sekera se mu nezasekla, ale vyhrál 1. cenu. Vrcholem karnevalu byl příchod Neandrtálců (Jirka, Vláďa a Markéta). Měli ušité plavky z kožišin a Jirka krásnou kamenou sekeru. Byli pomalováni sazemi a polepeni suchou travou. Jejich vystoupení a mimika byly fantastické a myslím, že se do toho tak vžili, že ještě druhý den se dorozumívali skřeky.