Pominutá výročí

V letošním roce jsme si v Kronice připomněli několik událostí, od nichž uplynulo kulatých padesát, či "jenom" třicet let. V této souvislosti bychom neměli zapomenout ještě na jedno významné výročí. Jedná se dokonce o dvojvýročí a jsou jím tři čtvrtě století, které nás dělí od založení skautského střediska na Bílé Hoře, a čtvrt století od vybudování současné klubovny.

Tyto dva velké milníky v historii bělohorského střediska jsme naposledy oslavili před pěti lety a lze se o tom dočíst i v naší Kronice. Letos ona jubilea okolo nás prošla v důsledku všeobecného antivirového běsnění bez velké pozornosti.

O vzniku střediska v roce 1945 toho bylo řečeno a napsáno již povícero, ať už z pera sestry Karly Lebedové, nebo v rámci mého seriálu věnovaného zakladateli střediska bratru Františku Jandusovi. Ale jak to bylo s klubovnou?

První úvahy o stavbě nové klubovny pocházejí z přelomu let 1969 a 1970. Této záležitosti jsem se letmo dotknul už ve svém loňském kronikovém zápisu. Myšlenku na vybudování nové klubovny středisko znovu oprášilo počátkem 90. let minulého století. Nejprve nějakou dobu hledalo spíše způsob, jak získat zpět původní Skautský domov v Borovičkách zabavený svazáky v prosinci 1949 (viz např. zápis z technické schůze střediskové rady konané 2. října 1990). Když se však ukázalo, že tudy cesta nevede, a k tomu se koncem roku 1991 naskytla nabídka obvodní rady Junáka na dodávku montované dřevostavby hrazené ústředím, bylo třeba "chytit příležitost za pačesy".

Bělohorské středisko v té době registrovalo okolo 160 dětí a provizorní klubovny v přístavbě kulturního domu nebo v "opukovém domečku" na Bílé Hoře svou kapacitou ani vybavením nedostačovaly. Činovníci střediska v čele s Karlou Lebedovou a Josefem Součkem proto zahájili intenzivní formální i neformální komunikaci s cílem využít nabídky ústředí Junáka a po mnoha letech mít opět svůj vlastní a důstojný skautský domov.

Pomoc s nalezením vhodného pozemku pro umístění stavby nové klubovny mezitím přislíbil Místní úřad v Řepích. Nějakou dobu se koketovalo i s lákavou možností postavit klubovnu na velmi pěkném místě v Ruzyni u Manovky, ale tato myšlenka byla později zavržena, protože by středisko nemělo sílu rozlehlý pozemek řádně udržovat. Nakonec zvítězila příhodná lokalita poblíž kulturního domu v Opukové ulici.

Úřední žádost o poskytnutí pozemku byla podána na místním úřadu v září 1992 po příslibu ze strany ústředí Junáka, že nabízený domek bude bělohorskému středisku opravdu přidělen. Úřad k této žádosti vydal kladné vyjádření začátkem listopadu a kupní smlouva na dodání stavebnicového domku Achát 75 byla mezi Ústřední radou Junáka a firmou DOMOV z Hronova podepsána v prosinci 1992.

V březnu 1993 vypracoval Ing. arch. V. Filsak návrh na umístění stavby nové skautské klubovny a místní úřad i Útvar hlavního architekta hl. města Prahy návazně umístění stavby povolili. Středisko nepochodilo jen se žádostí o bezplatný převod daného pozemku do svého vlastnictví. Nicméně, pozemek mu byl ze strany místního úřadu dlouhodobě a bezplatně pronajmut.

Celá úřední kalvárie byla završena na přelomu let 1993 a 1994 vydáním příslušných stavebních povolení. Stavba klubovny tak mohla být v 1. polovině roku 1994 zahájena. V následujícím roce byla nová junácká klubovna na Bílé Hoře za vydatného přispění řady členů i příznivců střediska dokončena a slavnostně otevřena jako symbolický dárek k 50. výročí založení střediska, a to dne 30. září 1995.


Fotografická dokumentace z této oslavy je ke shlédnutí výše. Možná mezi účastníky naleznete i své potomky, příbuzné, přátele nebo známé. Pouze jsou všichni o 25 let mladší. Bohužel, ta, která měla na vybudování klubovny největší zásluhu, setra Karla Lebedová, se z ní mohla těšit už jen necelé 4 roky.