Kounovské kamenné řady alias výlet NoName 26.06.2021

Už v email komunikaci vedli genderově vyrovnaní jedinci diskuzi, zda se bude jednat o výlet, či výpravu. Jako trest pro zastánce výpravy určila Marcela vyprávění, tedy zápis do kroniky. Ale já rád občas přispěji svým dílem ke společnému prospěchu.

Všichni jsme se těšili, vždyť letos těch společných výprav je pohříchu méně. Nejdůležitější bylo najit to správné místo setkání, tedy Mutějovice nádraží, nikoli Mutějovice zastávka. Všichni účastníci se před 10. ranní skutečně setkali na 50°13.02887’N 13°42.26681’E. Auta zde zůstala vzorně čekat až do našeho odpoledního příchodu.

Naproti nám přišel Suki, aby nás odvedl na prohlídku jejich bydlení, které si s ženou Věrou přizpůsobili z hájenky. První skupinka byla tak natěšená na prohlídku a mazlení se psy, že úúúúplně sabotovala standardní startovní fotografování!

Zrevidovali jsme manželům Součkovic nejen bydlení, zahradu, obytný přívěs, venkovní stůl s buchtou a citronádou, ale i plné psí kotce. Všude ve výzdobě bylo poznat, že to jsou zapálení psí chovatelé. O cenách, pohárech, diplomech a podobných oceněních je nadbytečné se detailně rozepisovat. Kdo četl emailové předvýletní/předvýpravové info, zcela ví, jak a proč Věra svou chovnou stanici pojmenovala.

Než za námi hostitelé s radostí zavřeli vrátka, udělali jsme to startovní skupinové foto s pozadím právě jejich domova... Br. náčelník do galerie kroniky vybral jako nejlepší to v pořadí druhé... Suki nám trochu s lišáckým pousmáním popřál příjemné stoupání a pro jistotu s námi poslal Věru s jedním z mnoha psů. I tato dvojice nás po prvním stoupání opustila, takže nás zůstal přesně tucet.

První z kamenů, nějaký Gibon, jsem vůbec neviděl. Stačilo si malinkou chvilku počkat a už informační tabule různého stáří odhaluje, vysvětluje a ukazuje mnoho seřazených kamenů. Joooo, našli jsme Kounovské kamenné řady.

Jejich účel není podle odborníků zcela jednoznačně objasněn. Ale o to větší mají zřejmě pro výletníky a turisty kouzlo. Napadá mne citace z jednoho českého filmu s nečeským a neslušným názvem: "Vždyť toho vašeho Pána Boha ještě nikdo nikdy neviděl! Píp píp píp píp píp píp, a přesto věřím píp píp píp píp!"

U největšího z nalezených Gibonů jsme trochu posvačili, vynechali poutní kapli sv. Vojtěcha a po turistické značce přes staré keltské hradiště, cestami mezi mohutnými buky přišli až na zříceninu hradu Pravda. Pravda, až nahoru jsme celý tucet nepřišli, což samozřejmě Básník neopomněl zarchivovat na jedné z četných fotografií.

Pod kopcem zříceniny jsme si ověřili, že ten, kterého nikdo nikdy..., nás má rád. Celá ¼ účastníků, tedy 3 dospělí jedinci, na zbylé ¾ čekala již u stolečku pod plachtou dočasného občerstvovacího stánku. Stánek byl jeden z mnoha patřící k akci Pochod života 2021, kterou tradičně pořádá Strana přátel piva Louny. Preclíky, velké i malé, chléb s domácí škvarkovou pomazánkou a samozřejmě pivko. Jen výjimeční jedinci měli tu čest být označeni účastnickým razítkem (zapomeňte na asociaci Menzlova filmu Ostře sledované vlaky, i když nějaké ty repliky na výpravě padly).

Potkat ve volné přírodě Heracleum mantegazzianum z čeledi miříkovitých asi nikdo z nás už netoužíme. I když moje vzpomínky na dětský pionýrský tábor v Horní Orlici a hru s těmito obrovitými listy a květy, tedy jedovatými a dráždivými obrovitými listy a květy... Že nerozumíte, koho jsme to potkali? Obyčejnou rostlinu z oblasti centrální Asie (díky Wikipedie), totiž bolševník velkolepý – obrovský.

Nepoleptaní bolševníkem jsme se vyhnuli plánované návštěvě zříceniny Džbán a došli k netrpělivě čekajícím vozům, autům, S-Maxům a Leguánům. Ta si vrnění moc neužila, neb mutějovický pivovar / poddzbanskypivovar.cz nebyl až tak daleko.

Zde už s námi popíjeli i manželé z hájenky. Obsazenost verandy byla enormní, porce veliké a chystání aparatury na večerní slavnost hlasité.

Pokud účastníkům v zápisu chybí jakékoli detaily či zážitky a průpovídky, tak věřte, že bych si nedovolil je vynechat, pokud bych si je byl býval zapamatoval!

Výpravám, výletům, turistice, toulkám... Zdar:-)