Záhadný osud ZA

Pod písmeny ZA se skrývá jméno Zdeňka Adlera, člena 10. pražského skautského oddílu Václava Vodenky a brilantního kreslíře, který tímto monogramem poměrně často označoval své obrázky. V oddílu působil nejen jako úspěšný rádce, ale prokazoval zde několik let i mimořádné výtvarné nadání.

Životním osudem Zdeňka Adlera se před časem důkladně zabýval Jiří Zachariáš – Pedro. Výsledky mravenčí badatelské práce pak zveřejnil v červnu 2004 v článku "Tajemství skautského malíře" s podtitulem "Postava s perspektivou ve stínu" na dnes už neexistujícím webu sdružení pro šíření myšlenek skautingu a ochrany přírody ČIN. V následujících řádcích jsem proto s laskavým svolením autora část jeho původního textu využil a současně doplnil nové informace, které mi bratr Pedro k tématu poskytl.

Zdeněk Adler se podle údajů ze Slovníku českých výtvarných umělců narodil 21. března 1912 v Praze. Některé prameny, například archiv pražské UMPRUM, dokonce uvádějí jeho poslední adresu – Praha 12 (dnes 2), Na Zvonařce 12. Členem pražské Desítky byl v jejím nejslavnějším období od roku 1927 do roku 1933. Během těchto šesti let se jeho kresby se skautskými náměty, výtvarné artefakty a různá grafická řešení staly osobitou součástí nejen oddílových kronik, časopisu STOPY, ale také třeba táborových staveb. S ohledem na zdařilost jeho dílek mnohdy kořeněných trefným humorem se lze domnívat, že v osobě Zdeňka Adlera rostla českému skautingu podobná osobnost, jakou byl a je pro francouzský skauting (a nejen pro něj) výtvarník Pierre Joubert.

V létě 1929 se Zdeněk Adler s Desítkou zúčastnil třetího světového skautského jamboree v Arrowe Parku v Anglii a ilustroval Václavem Vodenkou pečlivě vedenou kroniku československé výpravy. Objevují se v ní nápadité obrázky ze života táborníků a jejich vůdců včetně takových velikánů našeho skautingu, jako byl A. B. Svojsík nebo Jan Novák. Některé ilustrace poté otiskl časopis Skaut-Junák ve svém 4. čísle XVI. ročníku. Stejný časopis přinesl o necelé dva roky později, při příležitosti konání Slovanského jamboree v Praze (1931), další Adlerovy kresby.

V letech 1929–1935 Zdeněk Adler navštěvoval (a absolvoval) Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (kreslení a speciální grafika u prof. Františka Kysely) a následně Akademii výtvarného umění (1935–1936 u prof. Karola Nowaka). Tehdy se též podílel na kolektivní výstavě Tanec v československém umění výtvarném a ve fotografii konané 10. ledna až 2. února 1936 v budově Spolku výtvarných umělců Mánes. Přesto vše se jeho výtvarná tvorba v jiné podobě než na stránkách skautských kronik a časopisů (s výjimkou několika desítek volných listů, které věnoval přímo svému vůdci bratru Vodenkovi) do dnešních dnů nedochovala.

Nevíme ani, jak si poradil s přijatou zakázkou Svazu Junáků Skautů RČS na propagační a výtvarné řešení skleněných výkladů sportovního obchodu Skauting v paláci Skaut. Dle zápisu ze schůze náčelnictva Svazu obsaženého v časopisu Vůdce se k tomu zavázal v lednu 1930.

Bratr Václav Vodenka předal v první polovině třicátých let desátý oddíl svým odchovancům a stal se správcem skautské rezervace Svojsíkovo hradiště na Strahově. V této době (v letech 1934–1935) z Desítky pravděpodobně odešel i více než dvacetiletý Zdeněk Adler. Žádný z donedávna žijících členů 10. oddílu, kteří navazovali v rámci Klubu českých turistů během 2. světové války a po ní v obnovené junácké organizace na tradice předválečného 10. oddílu bratra Vodenky, si na Zdeňka Adlera již nevzpomněl.

Ve jmenném seznamu válečných obětí československých skautů je uváděn i bratr Zdeněk Adler. Měl zahynout v důsledku nacistických rasových zákonů v některém z koncentračních táborů. Tento seznam převážně padlých skautských odbojářů začal vznikat v letech druhé obnovy československého skautingu (1968–1970) na základě výzvy uveřejněné v časopisu Skauting. Protože informaci o pobytu Zdeňka Adlera v koncentračním táboru podpořil rovněž bratr Jiří Vodenka, syn zakladatele a dávný člen Desítky, zdálo by se, že nebude obtížné alespoň zjistit, kdy a kde Zdeněk Adler zemřel.

Navíc jeden z přátel Jiřího Zachariáše – Pedra přinesl velmi nadějnou a povzbudivou zprávu, že si některé děti z židovského ghetta v Terezíně vzpomínají na mladého profesora kreslení, jenž tam působil ve válečných letech. Údajně je učil nejen malovat, ale v mezích možností ghetta i skautovat.

Leč obě nadějné stopy vedly do slepé uličky. V přehledu Adlerů zemřelých za války v koncentračních táborech, který k tomuto účelu vyhotovilo oddělení holocaustu Židovského muzea v Praze, se "náš" Zdeněk Adler nevyskytuje. Dle vyjádření pracovnice muzea lze seznam beze všech pochyb považovat za důvěryhodný. Nacisty totiž můžeme vinit z řady těch nejtěžších zločinů, ale nikoliv z nedůslednosti. Každá jejich oběť, a v tom prý byli až puntičkářští, měla vypracovanou dataci své smrti.

K dovršení celé záhady se Zdeňka Adlera nepodařilo nalézt ani v centrálním registru obyvatelstva Ministerstva vnitra. Podle této instituce Zdeněk Adler s datem narození 21. 3. 1912 nikdy nežil. Z toho se dá usuzovat, že datum narození Zdeňka Adlera uvedené ve Slovníku českých výtvarných umělců může být chybné.

Podobné případy jsou známy, ale není jich moc, vysvětlovaly tenkrát dámy z oddělení holocaustu. Možná prý byl pan Adler natolik prozíravý, že se mu odtud podařilo před Hitlerem včas proklouznout. A zametl za sebou dokonale stopy. Možná, že obdobně jako mnoho jiných židovsky smýšlejících mladých mužů odešel tajně a složitě do Palestiny a později pomáhal budovat nový stát Izrael. Možná si k emigraci vybral jiný z koutů světa. Možná, že během útěku zahynul. Možná...

Každopádně, kudy a kam se ubíral životní příběh Zdeňka Adlera po roce 1936, se nepodařilo dodnes zmapovat. Kromě skautských badatelů se o to snažilo i několik institucí a skautům blízkých osob, například Židovské muzeum v Praze a Izraeli, Daniel Kumermann, polistopadový velvyslanec v Izraeli, nebo Jitka Radkovičová, častá návštěvnice Izraele a znalkyně tam žijících prvorepublikových skautů z ČSR.

Jisté pouze je, že Zdeněk Adler neprošel žádným z nacistických koncentračních táborů. Československo patrně ještě před vypuknutím 2. světové války opustil. A téměř jisté je, že s ohledem na jeho výrazný talent a výtvarné vzdělání, pokud by živý a zdravý dorazil do tehdejší Palestiny, musel by nám po sobě zanechat nějaký záchytný bod – a to i v případě, že by si změnil jméno, což nebylo v té době nic neobvyklého. Znalci židovského exodu z Evropy v uvažovaném období proto pokládají za nejpravděpodobnější, že Zdeněk Adler zemřel při složité a nebezpečné cestě za svobodou.

Jako malou vzpomínku na pozoruhodnou osobnost Zdeňka Adlera jsem do závěrečné galerie vybral z přehršle (ve smyslu mnoha) jeho kreseb či artefaktů pár typických ukázek.