Česká NEJ 2021

Listováním kronikou party OSaP zjišťuji, že trvalo dlouhých 15 měsíců, než jsme opět společně vyrazili na víkend. Tentokrát pod taktovkou Marcely v tématu Česká NEJ. Ve kterém městě najdeme nejvíce všelikých rekordů, velecedulí, megarozcestníků, maxišachovýchfigurek a jiných ptákovin? No přeci v Pejřimově!

A tak jsme se v pátek 24. 9. 2021 vypravili do Pelhřimova.

Sraz účastníků proběhl tradičně v místě ubytování – komplexu penzionu s vinárnou Lucerna a restaurace Střepina alias U Vlasáků (http://www.penzionlucerna.cz). Složitá nacionále podniku se odrážela i v labyrintu chodeb, mostíků a přístaveb, nicméně stejně jsme se nakonec všichni sešli v jídelně penzionu: Vláďa s Maruškou, Aleš s Helenou, Zdeněk s Lindou, Pavel se Zuzkou, a nakonec trio Marcela, Hanka a Honza.

Sobota nás přivítala sluncem, tak vzhůru na Křemešník!

Marcela předvídavě připravila několik variant trasy podle fyzické kondice jednotlivců. Ti nejzdatnější (podle organizátorky "jonáci") se hned po snídani vypravili na autobus do Sedliště, odkud po modré značce vystoupali až k soše Poutníka kousek pod vrcholem. Druhá skupina "pohodářů" nasedla k Hurníkům do vozu a přejela do vesničky Proseč, odkud to měla nahoru o trochu blíž. No a "lazaři", Hanka s Honzou, zalezli nejdřív po snídani ještě na chvíli do betle, ale před polednem nažhavili svého leguána a dojeli až na parkoviště kousek pod místem srazu.

Všichni jsme se nakonec potkali u hotelu Křemešník a po rychlém čaji/kafi/pivu/limče jsme se přesunuli k branám areálu poutního místa Křemešník (https://www.pelhrimovsko.cz/cz/kam-na-vylet/kremesnik.htm). Tam jsme měli objednanou prohlídku areálu. Mladík s exotickým jménem a lehkým cizím přízvukem (nakonec se z něj vyklubal čechoital) nás provedl ambity, dvěma kaplemi, kolem Větrného zámku, školy a fary do kostela Nejsvětější Trojice. Povyprávěl o různobarevných zázračných studánkách, pověstech i reáliích. Nakonec prodal něco lázeňských oplatek a my se po zajímavé hodince spustili pár metrů z kopce do hotelu na baštu.

Zde je na místě vyzdvihnout paní kuchařku, která připravila z čerstvě nasbíraných václavek úžasný houbový guláš, který si pochvalovali i někteří notoričtí pošklebovači. Ostatně václavek se letos opravdu urodilo, jak potvrzovali i členové prvních dvou skupin (lazaři toho z okna auta až tak moc neviděli).

Po výborném obědě jsme dokončili průzkum staveb na Křemešníku. Nejdříve se někteří vyšplhali na rozhlednu Pípalka, poté všichni znovu k areálu kostela, abychom se vzápětí jali klopýtat po kamenech křížovou cestou dolů k zázračné studánce. Bohužel suché, neb doba periodického vyvěrání vody nastává až někdy ke konci roku. Takže uzdravování se nekonalo.

Tady se naše skupiny opět rozdělily. Jonáci vyrazili konečně svižným krokem (a cestou necestou přes kůrovcové polomy) až do Pelhřimova. Pohodáři a lazaři zdárně došli ke svým vozům. A večer jsme se opět sešli v restauraci u večeře (a fotbalového zápasu Sparta – Zlín), povětšinou chválíce skvělé místní pivo Poutník.

V neděli jsme vyklidili pokoje (po stručném zhodnocení ubytování – až na mírnou zimu v pokojích, úzké postele a peřiny, to bylo prima, ale co bychom také chtěli za tu cenu, že?), naložili auta, přemluvili Básníka ke kompozičně nedokonalé skupinové fotce a hurá za poznáním Pelhřimova.

Nejprve jsme se přesvědčili, že v Pelhřimově opravdu měli krematorium ( https://www.pelhrimovsko.cz/cz/co-v-pelhrimove/pelhrimovske-krematorium.htm). Pak jsme kolem Pelhřimovského zámku přes Masarykovo náměstí došli až k Dolní bráně, kde sídlí Muzeum rekordů a kuriozit (https://www.dobryden.cz/muzeum-rekordu-kuriozit-pelhrimov/). A to je opravdu NEJ! Já bych tam vydržela tak dva dny, protože tyhle ptákoviny jsou opravdu můj šálek kávy (v mém případě spíše čaje).

Ale přeci jen čas kvapil, a tak jsme přešli ještě do další expozice muzea u říčky Bělé nazvané Zlaté české ručičky. Nutno poznamenat, že ve stávajícím vydání České knihy rekordů, ani po zdech muzeí v desítkách či stovkách rámečků a plakátů se všelijakými rekordy nebyl zaznamenán ten náš – největší přípitek mandlovicí 23. 3. 2019. Ale našli jsme ho alespoň virtuálně: https://www.dobryden.cz/rekordy/hromadne/nejvetsi-pripitek-mandlovici/. Mimochodem, když se podíváte na první fotku z Hustopečského náměstí, tak vpravo nahoře kousek pod třetím bílým stanem zprava alespoň my s Honzou vidět jsme.

Dost bylo rekordů. Rozloučili jsme se s Helou a Alešem, kteří si chtěli cestou do Prahy prohlédnout Želiv. My ostatní jsme se pomalou procházkou Pelhřimovem se zastávkou v informačním centru dovlekli do moc příjemné kamenné zahrádky Hodovny Na Kolíbce. Tam jsme se občerstvili, vyslechli tipy od rodáků pro příště a rozloučili se.

Měli jsme štěstí na nádherné počasí, mamka si dala velkou práci s přípravou, a tak jsme si víkend skvěle užili zbytkům bacilů u některých navzdory. A už se moc těšíme na akci příští!.