Cyklo-pěšo-moto výprava 2022 (zápis z putování pěšodružiny)

Bylo nás pět. Pět pěšáků, kteří tvořili 4. června 2022 pěšodružinu na letošní cyklo-pěšo-moto výpravě: Marcela, jako rádkyně družiny, Helena a Aleš, Vladek a já. Trasu letošního pěšoputování navrhl Vláďa Čech – z Podbaby přes Babu a Matěje na Jenerálku a do Divoké Šárky. Krásná trasa. Tu jsme více méně dodrželi.

Ze zastávky autobusu 355 Břetislavka jsme nastoupili k pochodu. Počasí krásné, na chůzi příjemné, vtípky a úsměv na tváři. Ten jsme měli i při pořizování dokumentární fotografie družiny na počátku naší cesty. Ani jsme si nemuseli vypomáhat obligátním "Cheese".

Brzy nám však úsměv na tváři začal tuhnout, až zcela vymizel. To, když jsme šplhali kozí stezkou, traverzem i spádnicí nahoru na Babu. Jen díly hůlce Heleny, na místě pořízeným sukovicím, chytáním se a přitahováním za stromy a keře jsme nakonec krkolomné stoupání zvládli.

První byl nahoře Vladek, patrně díky tomu, že se na farmářském trhu na Kulaťáku ještě před odjezdem busu nadopoval báječnou sekanou... Ale vydrápali a vyfuněli jsme nahoru všichni bez úrazu a úhony. Výborná fyzická kondice nás dříve narozených... Pak již vše bylo dokonalé.

Krásný panoramatický výhled na Prahu od zříceniny na Babě – od Strahova, přes pankrácké mrakodrapy, žižkovskou televizní věž až po sídliště na severu Prahy. Jako na dlani jsme měli i nový pavilon goril v zoologické zahradě.

Přes sídliště Baba a kolem domu Waldy Matušky jsme došli ke kostelíku sv. Matěje a krátce se zastavili na zdejším hřbitově. A pak už rovnou směr Jenerálka. Zřejmě nechtěně jsme narazili i na studánku Zlatnice, která, jako celá okolní oblast, dostala jméno po zlatníkovi Gabrielu Geltenhauerovi, který v 17. století vlastnil usedlost kousek nad studánkou, a kde vznikla i viniční usedlost Zlatnice.

Přesně podle časového harmonogramu jsme se ve 13 hod sešli s cyklodružinou v restauraci Jenerálka. Jídlo bylo výborné a pivo velmi, ale opravdu velmi zasloužené.

Po tradičním společném focení u kostelíka sv. Jana Nepomuckého pak pěšodružina pokračovala údolím Šáreckého potoka. Cesta nám rychle ubíhala při povídání na témata, zajímající všechny strany, jako např. vzpomínky na minulé výpravy, příroda – kytičky, stromy, ptáčci, zahrádka – letošní pěstební úspěchy a neúspěchy, čerstvá koťátka u Kymličků, vaření, atd. atd. Vyhýbali jsme se politickým tématům a mezinárodní situaci, neboť jsme si nechtěli kazit dobrou pohodu.

Ještě jsme se krátce občerstvili pod Dívčím skokem. A pak už kolem koupaliště, skály sebevrahů (kde ještě hořely svíčky na památku posledního nešťastníka) jsme dorazili do cíle, na konečnou tramvají Divoká Šárka.

Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, bylo to super!!! Poděkování těm, kteří letošní výpravu připravili a vedli!