Česká NEJ 2016
dne 14. října 2016
  • Stalo se nedávno

Stejně jako loňská podzimní výprava do Žatce, byla i ta letošní ohrožena nepřízní počasí. Vždyť po tropickém září se náhle ochladilo na 10 °C a to je málo i pro vždy připravené (old)skauty a přátele. Ale stejně jako minulý podzim se i letos nenechala odradit slušně početná skupinka.

Po drobné úvodní panice z nenalezení zastávky příměstských autobusů hned u metra se na trochu vzdálenější stanici v sobotu 8. října 2016 sešli: Jirka V., Kymličkovi, Vláďa, Marcela, Hanka, Honza, a překvapivě včas a bez auta i oba Stiborkovi. Výlet na největší české souhradí Žebrák-Točník může začít!

Bus nás vyklopil v Žebráku přímo před památnou budovou Alešovy základní školy. Ani jsme nevěděli, jakou mezi sebou máme celebritu – považte, že Žebráčtí z této budovy udělali muzeum! Nedaleký multifunkční památník Jana Husa (vešla se tam i upomínka na Dekret kutnohorský, Boží bojovníky a oběti světových válek) nás zlákala k úvodní společné fotce.

Ale už je tu modrá značka, tak vzhůru na hrad. Nenechali jsme se zmást zvláštní skutečností, že v obci Žebrák žádný hrad není. Ani že hrad Žebrák, tedy to, co z něj zbylo, je v obci Točník. Zříceninu kdysi slavného královského hradu Žebrák jsme prolezli v rámci možností. Kdo se chce dozvědět něco z toho, co nám Marcela připravila a Zuzka z vlastních materiálů předčítala, může mrknout třeba sem: https://www.hrad-zebrak.cz.

Ale to už naše pohledy směřují k protějšímu kopci, kde se fotogenicky vyjímá mnohem větší zhrůcanina hradu Točník. Po vysokohorském výstupu spojeném s kličkováním mezi hromádkami trusu (ovce? kozy? medvědi???) jsme dorazili k pevně zavřené bráně do hradu. Chvilka napětí, skrývaní se před opozdivšími se kamarády, a no jo, ona je to zadní brána. Do hradu musíme jinudy! Takže ještě se vykoupat v louži a pokusit se odstranit aspoň pár šrapnelů z podrážek bot a můžeme do hradu.

Jé, a mají tu medvědy! Agátu a Martina z druhé řady večerníčků pana Chaloupky. Ale i zbytek hradu je moc zajímavý. Rozlehlý komplex budov různých stavebních slohů a také v různém stupni rozkladu. No, posuďte sami: https://www.hrad-tocnik.cz. Chlad, který nám prostupuje kostmi (mimo jiné i díky pohledům na zmrzlé nevěsty, které se v budově hlavního zámku střídají), na chvíli zaženeme teplou medovinou. Pohled na hodinky a mapu donutí velitelku dne Marcelu, aby nás pomalu z nádvoří hradu směrovala na další cestu. Vždyť většinu pochodu máme ještě před sebou.

Nastoupíme na žlutou hřebenovku (teď mi to teprve došlo, mami, jak to, že je hřebenovka žlutá a červená jde po úbočí kopce?) a za drobného deště rázujeme opravdu po žebru Zámeckého vrchu do vesnice Hředle, kde nás čeká oběd.

A tam nastává další ze skvělých zážitků tohoto dne – nekuřácká steaková hospoda (http://www.steak-hredle.cz) a v ní krkovičky, panenky, rybičky... a Bernard! Po výborném obědě a chvíli přemítání, jak se takhle výjimečná hospoda může v takové... sedínce... uživit, vyrážíme na poslední část dnešní výpravy. Cestou ještě prozkoumáme podivnou tvárnicovou konstrukci nad obcí (asi parkoviště/točna aut pro budoucí zástavbu) a už jsme v lese a opět do kopce.

Po pár kilometrech se nám otevře vyhlídka na cíl dnešního výletu – obec Zdice. Stařičkým jabloňovým sadem dokloužeme do Zdic půl hodinky před odjezdem autobusu na Prahu. Žízniví z nás ještě stihnout vyzkoušet Hostomického Fabiána a už je tu kočár, tedy vlastně autobus, který nás odveze z historií protknutého dne v Poberouní zpět do současné Prahy.

Navzdory počasí to byl opět krásný výlet. Už aby byla zima pryč a my vyrazili na další!