Po stopách technických památek
dne 14. června 2017
  • Stalo se nedávno

Výprava OSaP za Technickými památkami byla jako obvykle od samého počátku zahalena rouškou tajemství. Tentokrát se nás Lubošovi zželelo a vynechal úvodní porci šifer a kvízů. Stačilo pár dobře míněných dotazů a už zhruba víme, kam jedeme, kde budeme bydlet, a tušíme, že budeme i jíst. A to prozatím stačí. Takže vzhůru do Lhenic!

Páteční cesta na jih 9. června 2017 proběhla bez větších komplikací. S bratrem Drsňákem posádka našeho červeného sršáně Marcela + Hanka + Honza jen párkrát telefonicky probírala hustotu provozu a upřesňovala místo večeře – osvědčenou Novou Hospodu s vynikající fazolkovou polívkou kupodivu s fazolkami.

Ve Lhenicích nás přivítal sympatický hotel Pod Stráží a ještě sympatičtější majitelé s řepskými kořeny, a znalí dokonce i naší oddílové restaurace pod Řípem! Ale to už přichází žízeň a my míříme k Vaškům, alias ke Karlovi, kde v mírně protikuřácky vyvětrané knajpě nacházíme Helu s Alešem a Ivonu s Lubošem. Prozatím jsme všichni. K pivečkům nám zahraje místní tramp-band a už jdeme spát, zítra nás čeká náročný program.

Spánek se ne všem úplně vydařil, neb v přilehlém Coopu celou noc spínala klimatizace, paní domácí v 5:45 hlučně zadělávala domácí houstičky a zásobování samoobsluhy na sebe nenechalo dlouho čekat. Ale co, smažená vajíčka a ono vynikající domácí pečivo nás s Honzou donutily zapomenout na spánek. A to už klepe na dveře Maruška s Vláďou, před hotelem stepuje vedoucí dne s řidičem, takže ještě hromadné foto před cedulí a jedem.

Zastávka první – zřícenina nedostavěného kláštera a kousek vedle i hradu v Kuklově (http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/docs/cz/region_histor_kuklov.xml). Zejména torzo kláštera paulánů přilepené na udržované a evidentně obývané chalupy nás hodně udivuje. Procházkou k hradu si ověřujeme, že nyní hojně kvetoucí kakost smrdutý dostal své jméno oprávněně. Ještě pár vět s domorodcem a znovu do strojů.

Zastávka druhá – muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu v Chvalšinách (http://www.chvalsiny.cz/obec/muzeum). Před tím ještě předzastávka pro doplnění tekutin, než nás pustí dovnitř. V muzeu způsobí Básník mezinárodní ostudu, když při testovací jízdě schodišťové plošiny znemožní skupině německých turistů pro nadměrný hluk dozvědět se něco o našich dřevotěžebních dějinách.

Ostatní už ale obdivují 3D světélkující model kanálu a jeho okolí a studují vitríny se spoustou zajímavých dokumentů a artefaktů. Někteří se neudrží a zkouší se zapojit do těžby dřeva. Ještě, že je tu sklep, kde roupy všem zchladnou. Po prohlídce muzea následuje pozastávka na pivo, kafe a polívku. Někteří vědí, co je čeká dál, a tak si v žaludku nechávají místo.

Zastávka třetí má mírně objízdný charakter, ale jejím výsledkem je rezervace večeře v Radniční restauraci v Křemži. Na tu je ale ještě dost času.

Přichází totiž vrchol dne, a to doslova, zastávka čtvrtá – parkoviště pod Kletí. Tam tedy náš výstup vzhůru teprve začíná. Rozdělujeme se do tří družin. 1. Lanová, 2. Kolena šetřivá, 3. Ničeho se neobávající. Pořadí družin odpovídá i pořadí dosažení cíle, tedy restaurace a posléze i rozhledny na Kleti (http://www.klet.com). Nevím, co Ivona s Lubošem ráno posnídali, každopádně dali naší fyzicky zdatnější a skvěle se v terénu orientující družině asi 30 min sekeru. Nevadí. Česnečka, Kroužek i Kleťák chutná.

Poté, co se většina výpravy pokochala skvostnými výhledy, přesouváme se k observatoři Kleť (http://www.klet.cz). Ta se proslavila zejména objevy nových planetek. I když pan průvodce nebyl v astronomii příliš kován, prohlídka hvězdárny byla zajímavá. A i sluníčko nám ukázali.

Protože se ale slunce na své denní pouti již blíží k západu, je nejvyšší čas seběhnout z kopce a doplnit palivo. Večeře v Křemži naše chuťové buňky, myslím, uspokojila, takže už jen dvě na dobrou noc u Karla a spát.

Nedělní ráno nás vítá letním počasím. Balíme, platíme, na poslední chvíli ještě obdivujeme skrytá zákoutí hotelu. Krásná zahrada, obrovský sál s pinčesem, kulábrem, fotbálkem... Příště se na možnost posezení musíme pořádně vyptat dopředu. I když, Karel je Karel.

Znovu do strojů a jedeme do Dubu. Cestou znalí zamávají krásné chalupě organizátorů. Prý se tam zastavíme příště. S trávou rádi pomůžeme! Ale to už za zkratkou myší dírou zastavujeme před zámkem v Dubu (http://zamekdub.webnode.cz).

Tam nás vítá extravagantní paní baronka a po ní i její syn ve vytahaném svetru a ošoupaných pantoflích. Je to náš dnešní průvodce Ing. Daniel Battaglia, alias baron di Battaglia de Sopramonte e Ponto alto. Málokdo z nás zažil poutavější prohlídku historické stavby.

Pan baron nás protáhl jak již opravenými místnostmi, kde zapáleně líčil postup navracení krásy pokojům "vybydleným" předchozími uživateli zámku, tak místy, která ještě na svůj příděl dřiny čekají. Dokonce projdeme i současnou, byť styl držící kuchyní, kde paní baronka chystá k obědu karbanátky. Bohužel, my zváni nejsme. Plni obdivu k lidem, kteří obětují vše pro svůj sen, ještě procházíme zahradou, fotíme se a ve vytržení opět míříme k vozům.

Kymličkovi vyráží za příbuznými a my ostatní do Vlachova Březí. Neb tam nás čeká společná zastávka poslední (i když neplánovaně) – oběd. Restaurace U Plíšků ale nevaří, všude jinde mají zavřeno, a tak se naše víkendová parta rozpadá. Vytrvalý Drsňák pokračuje spolu s Lubošem a Ivonou v předem připraveném programu – výletu na zříceninu Helfenburg (http://www.helfenburk.estranky.cz/). Zbytek ale potřebuje využít část volného dne i na domácí práce, a tak se přes obědovou pauzu ve Vodňanech vydává na cestu dom.

Víkend s přáteli byl nejen kvůli skvěle připravenému programu opět báječný. Mějte všichni krásné léto a už teď se těším na další společné zážitky.