Zápis z výletní akce oldskautů a jejich přátel
dne 4. dubna 2018
  • Stalo se nedávno

Datum konání: 24. 3. 2018, sobota
Cíl cesty: Pivovar Únětice

Vlastní výlet začínal na konečné, či spíše počáteční stanici autobusu č. 335 na dejvickém Vítězném náměstí. Hurníci a jejich vlčice Betty sem museli dorazit vlakem. Byla to její první cesta tímto dopravním prostředkem, což dost překvapivě proběhlo v naprostém klidu.

Vzhledem k sobotnímu jízdnímu řádu jsme museli vyrazit o dost dříve, takže i na místě srazu jsme se ocitli se značným předstihem. Nezbylo nám tedy, než zbývající čas využít na občerstvení v přilehlých stáncích právě probíhajícího trhu. Svařák z růžového vína odrůdy Dornfelder byl i po aplikaci čtyř sáčků cukru hnusně kyselý. Navzdory tomu Lindě chutnal.

Na stanici se sešlo 14 pochodu chtivých lidí. Autobus měl plánovaný odjezd v 13:20 hod, ale přijel zhruba o sedm minut později. Již jsme pomalu nedoufali, že se do Únětic vůbec dostaneme. Cesta suchdolskými a lysolajskými serpentinami silně připomínala italskou pobřežní silnici do Amalfi postavenou pro kočáry kolem roku 1890. Díky Bohu a profesionalitě řidiče se nic nestalo a na stanici Lysolaje jsme dorazili v pořádku.

Po vystoupení z dopravního prostředku vůdkyně výpravy zavelela k odchodu. Víceméně spořádaně jsme ji následovali až na první zastávku "Naučné stezky Lysolaje", kde se uskutečnilo první společné fotografování. Minuli jsme "Zázračnou studánku", z níž se nikdo netroufl napít a po stezce pokračovali třešňovým sadem "V Houslích" a kolem bývalé pískovny a cihelny, kde došlo k významným archeologickým nálezům.

Poté jsme odbočili z naučné stezky a pochodovali blátem, sněhem, spadaným listím a zahnívající trávou směrem na Horoměřice. Básník cestou objevil nedotčenou a poměrně čerstvou konzervu paštiky, otevřel ji a neúspěšně nabízel ostatním. Všichni se těšili na známou horoměřickou osvěžovnu, kde si chtěli dát něco dobrého k zakousnutí a pivko. Bohužel byla zavřená.

Na druhé straně Horoměřic se nám postavil do cesty slavný horoměřický menhir, zhruba 2300 let starý a měřící na výšku pouhých 60 cm. Podél příšerných moderních novostaveb jsme pokračovali na skalnaté Kozí hřbety, kde došlo na další společné fotografování. Přitom nám málem pročíslo pěšinku ve vlasech letadlo Airbus A-380-800 společnosti Emirates, které mělo co dělat, aby vůbec vzlétlo.

Po hladkém sešupu ze skal jsme zamířili Kyzlíkovou stezkou do Únětic. Na ní účastníci zájezdu rozeznávali různé druhy dřev a listů místních stromů. Na kraji Únětic stála velmi stará památeční vrba s obvodem kmene kolem osmi metrů. Po objevení směrovky do pivovaru začalo čelo výpravy zrychlovat. Ale i ostatní hnala ukrutná žízeň.

Před pivovarem nás uvítala tlustá šenkýřka s nápisem na zástěře: "Řízky a zase řízky". Ucaprtaní pochodníci usedli k připravenému stolu. Betty upadla pod něj a okamžitě usnula. Všichni si objednali. Dlužno říci, že obsluha nebyla na tak vyprahlé cestovatele duševně připravená. Většina účastníků zvolila pivovarský guláš nebo telecí řízek. Sedělo se nám tam moc dobře a konzumace odpovídala stupni vyčerpanosti jednotlivců.

Větší část výpravy odjela dřívějším spojem. Zdravé jádro kolektivu vydrželo do tmy a opustilo Únětice autobusem v 18:43 hod. Podle údajů GPS a tvrzení vůdkyně jsme urazili 8 km. Akci lze vyhodnotit jako velmi úspěšnou a její organizátorce patří srdečný dík.