Desítka a Jirka Haškovec (3)
dne 20. listopadu 2018
  • Po stopách historie

Rok po válce Desítka pracuje na plné obrátky a v létě 1946 obnovené středisko pořádá svůj první klasický skautský tábor. Zde je krátká vzpomínka Josefa Součka – Ďábla z roku 2005:

V létě 1946 se konal první tábor ve svobodném státě, a to na Holné v Jižních Čechách. Poprvé se stavěl skutečný skautský tábor, a byl opravdu nádherný. Podsady se sbíjely na místě z dovezených krajinek. Škyt postavil perfektní kamna z hlíny. Jídelna, kuchyně, sklep, přístav pro lodě a samozřejmě vodácký stožár se šikmým ráhnem. Po chlapcích převzaly tábor na Holné "Střepiny", tak si říkala děvčata ze 100. oddílu. V zimě se pak uskutečnil 2. zimní střediskový tábor ve Strážném v Krkonoších.

Nicméně společenský a politický vývoj začíná nabírat na síle a Jirka Haškovec, kapitán vodní Desítky, brzy pochopil (a uchopil) svou dějinnou příležitost. Na podzim roku 1946 se zapisuje na nově otevřenou pedagogickou fakultu UK a již v létě 1947 zde skládá státní zkoušku v oboru učitelství. Dále, zřejmě pod vlivem rodinného levicového prostředí, radikalizace politické scény, ale též v důsledku osobních ambicí prosadit se v akademickém světě podobně jako jeho otec, strýc a bratranec, vstupuje do KSČ a v únoru 1948 se stává zakládajícím členem tzv. akčního výboru Ústředí Junáka. Toto nikým nevolené uskupení skautů-komunistů a jejich příznivců převzalo po únorovém převratu vedení Junáka a v následujících měsících bylo hlavním vykonavatelem likvidace celé skautské organizace. Dlužno podotknout, že Jiří Haškovec patřil v tomto směru k nejmilitantnějším aktérům.

Stalinistický pohled na svět se Jiří Haškovec snaží šířit i mezi členy Desítky. Shovívavé svědectví o tom podává v osobním deníku z jara 1948 Jelena Součková – Kari:

Jirka
původce a vychovatel dnešních roverů. Vždycky tvrdil, že oni jsou pro něj ztracenou generací, ale vychoval je tak dobře a odnesli si od něj tolik, ba ještě víc, než my od Agly. Nynější vodáci a naši, to se nedá srovnat. Jirka – kdysi ideál foglarovského vedoucího, který Ťůdu a mne málem donutil změnit své politické přesvědčení, který nás naučil znát Voskoviny... Já jsem si vlastně o Jirkovi tak trochu zkazila své mínění, poslední dobou. Byl tak nespravedlivý k roverům a tak bezohledný v únoru, že mu to nemohu zapomenout. Podobně jako Agla Jirka byl Jirka.

Desítka po nastolení komunistické diktatury v roce 1948 obdobně jako jiné junácké oddíly ukončila činnost. A Jiří Haškovec? Ten své "revoluční" úsilí korunoval v roce 1953 vypracováním disertační práce na téma "Za demokratickou dětskou organisaci (Kritika skautingu)", jež obsahovala mj. následující text:

"Skauting nutno rozbít, zničit a vybudovat pionýrskou organisaci, která by se stala hodnou svého vzoru, pionýrské organisace SSSR a důstojným druhem pionýrských organisací zemí lidové demokracie. Úkolem této práce je ukázat reakčnost skautingu, odhalit jeho buržoasní, imperialistické, protilidové cíle a ukázat, proč jej bylo nutno zničit, aby mohla růst pionýrská organisace."

O tom, jak oblíbeným zdrojem informací se pro ideology komunistické režimu Haškovcova disertační práce stala, svědčí, že z ní zásadním způsobem čerpal i Alois Poledňák pro svůj pamflet "Skauting ve službách podněcovatelů války".

V dalších letech se PaedDr. Jiří Haškovec, celoživotní zapálený obdivovatel A. S. Makarenka, věnoval budování pionýrské organizace a později i praktické vychovatelské činnosti v dětském domově v Horním Maršově. Od šedesátých let pracoval v Pedagogickém ústavu J. A. Komenského ČSAV. Působil rovněž v České pedagogické společnosti a po roce 1989 se podílel na vzniku české sekce Sdružení zastánců dětských práv ČR. Kromě toho byl spoluzakladatelem a dlouholetým aktivním členem České asociace námořního jachtingu.

Jiří Haškovec zemřel v roce 2013. Jeho disertační práce z roku 1953 se v archivu doktorských prací Univerzity Karlovy nedochovala.