Podzimní setkání

Vladimír Čech

2. listopadu 2008

Naše podzimní setkání se konalo 2. října 2008 a volně navázalo na úspěšnou jarní premiéru. Již od jara jsme s Lubošem zahájili intenzivní přípravu celé akce, která spočívala především v dohledání dalších kontaktů na bývalé členy chlapeckého i dívčího oddílu ze 60. let a ve vypátrání vzácného dokumentu z mrvického tábora v roce 1970. Obojí se nakonec podařilo. A tak se kýžený první říjnový čtvrtek sešlo přes třicet bývalých bratrů a sester, kteří spolu v Junáku na sklonku šedesátých a začátkem sedmdesátých let minulého století strávili nezapomenutelný "čas her a malin nezralých".

Stejně jako na jaře, i nyní se úvodem opakovalo rozpačité rozpoznávání a znovuseznamování se po letech.

Podpisy účastníků setkání

Nakonec však byli všichni úspěšně identifikováni – včetně jedinců, kteří se zásadním způsobem vzdálili své původní dětské podobě. A to se pro jistotu někteří maskovali tím, že si nechali narůst vousy, či naopak odstranit vlasy. Po krátké době, vyplněné většinou "small talks", konečně nastal hlavní bod večera. Tím bylo promítání půlhodinového dokumentárního snímku z junáckého tábora 1970 v Mrvicích.

Tento film tehdy natočil klasickou kamerou v 8 mm formátu Zdeněk Čermák starší. Přestože, stejně jako na naší vizáži, i zde zapracoval na kvalitě snímku čas, bylo promítání přerušováno nadšenými komentáři a laskavým smíchem. Z filmu na nás dýchla skutečně dobová atmosféra. A co víc, celý film se podařilo digitalizovat a vypálit na DVD, takže je nyní zachován takříkajíc na věky. Po shlédnutí filmu měli zájemci možnost si za symbolický poplatek zakoupit jeho kopii na DVD. Výtěžek z tohoto prodeje v celkové částce 1900,- Kč byl následně věnován jako sponzorský dar středisku.

Diskusní kroužek

Po promítání večer pokračoval vzpomínáním na mladá léta, probíráním současnějších témat nebo i diskusemi, zda a co dál. Když jsme se po deváté hodině rozcházeli, dorazil ještě poslední účastník, kterého omlouvá, že přijel až z Moravy. Tímto tedy přeji Martinovi Škorpíkovi, aby mu to příště lépe vyšlo a mohl s námi strávit delší dobu, než pouze mezi dveřmi klubovny.

Z odezvy po skončení akce usuzuji, že se setkání líbilo, a že se snad do budoucna naplní přání Ďábla, se kterým na jaře naši první akci organizoval. Závěrem už pouze odkaz na fotografie mé a Ondry Holeyšovského, které atmosféru celého setkání dokreslují.