Zápis z druhého setkání Junáků po 40 letech,
tentokrát v restauraci "U Čechů" na Bílé Hoře dne 29. listopadu 2008

Tomáš Kocián

30. listopadu 2008

Sraz účastníků byl v pět hodin odpoledne v sobotu, a tak nehrozily předčasné odchody z jakýchkoliv důvodů.

Po příchodu do restaurace (pozdním, ale nebyl jsem sám) jsem byl personálem nasměrován do klubovny na dvorku, což mi v kontextu setkání připadalo velmi stylové. Místnost byla již slušně zaplněna a příjemně vytopena. Společnost seděla u dvou stolů, u okna ročníky 57-8, u dalšího ostatní. Rozdělení bylo pohříchu i dílem kuřáctví/nekuřáctví.

U okna se sešli bratři v protisměru hodinových ručiček Jirka Zeman, Petr Ferry Vlk, T. Kocián, Ondřej Béďa Holeyšovský, br. Foral, J. Kofr Jirek, Petr Knížek, bratr Jiří Kiwi Kocián (můj opravdický bratr, ovšem stejně jako všichni ostatní bratři), Martin Andy Škorpík a Zdeněk Myslík Vlk. Jeho příchod vyvolal zasloužený ohlas, projevil svůj pověstný a lety neutuchající smysl pro humor, zvláště při rozpoznávání br. Forala:

   "Kterej Ty seš?"
   "..."
   "Ty vole!"

Nutno dodat, že mnozí z nás se v posledních desetiletích maskují přesunem porostů vrchních částí hlav do jejich jiných částí, změnou tělesných proporcí a podobně.

Dá se říci, že věkový rozdíl, tolik patrný na táboře v Mrvici (r. ž., dle místních rodáků), se lety zcela vytratil.

U staršího stolu se sešli Vláďa Básník Čech (motor i mozek setkání), se. Zuzana Knížková, Vladimír Suki Souček, Petr Holý, Hajnoškové (bratr se sestrou), Láďa Čochtan Platil, Luboš a Zdeněk Čermák.

Konsumace piva (Gambrinus 10 a 11, Prazdroj a jiné) byla proložena v mém případě chutnou tlačenkou, úspěšnější bratři si pochutnávali na biftecích s bohatou zeleninovou oblohou a jiných pochutinách.

Hovor účastníků byl často narušován blesky dvou fotoreportérů, což některým dělalo, jiným nedělalo radost. Pohled na výsledky jejich práce – stárnoucí osobu s leskem na hlavě mi radost již dávno nečiní.

V hovorech se probíraly – mimo zážitků z táborů, na které si většina přímých účastníků již Bohužel nevzpomínala – i rodinné stavy se stručnými popisy předchozích stavů, popisy bydlišť a vozových parků, částečné rozbory a především kritika zaměstnavatelů a u OSVČ i zákonů a zákonodárců. Byli jsme ušetřeni vyprávění anekdot, což kvituji s úctou. Dost se i vzpomínalo na nepřítomné.

Přibližně v polovině setkání jsme vyslechli zdravici bratra Ďábla, přednesenou Básníkem. Obsah i přednes byly odměněny upřímným potleskem. Byli jsme i seznámeni s návrhem akcí pro příští rok, který vzešel z jednání stolu starších.

V době, kdy konsumace byla již značně pokročilá, chopila se sestra Markéta své kýty (kytary) a společně jsme zapěli některé slavné junácké písně. S největším ohlasem se setkaly Báby u silnice a Poštorenská kapela, a proto (ale nejen proto) musely být několikrát opakovány. Poslední série byla již přednesena s patřičnou intonací a náležitou plnozvučností.

Posledním bodem bylo skládání účtů u zástupce personálu, odchod do domovů a průběžné loučení.

Za sebe prohlašuji, že se již teď těším na další akce s Vámi a doufám v hojnější účast bratří a sester. Kde jste vlastně byli, vy Kadelové, Vladkové, Gámové, Zabiláci, Alláhové, Baloové, Indiáni a jiní, na které si zrovna nemůžu vzpomenout a tímto se jim omlouvám?