Jak jsme přišli o "skauting"

Vladimír Čech – Básník

3. ledna 2009

Br. František Jandus v roce 1970

Tímto příspěvkem se ještě jednou a naposledy vrátím do doby před 40 lety, kdy mohl skauting v Čechách, byť jen na krátkou chvíli, znovu obnovit svou legální činnost, a kdy se podařilo do duše naší generace vtisknout základy junáctví.

Zaměřím se tentokrát nikoliv na oblíbené téma skautského probuzení koncem let šedesátých, ale na hořké období, které přišlo následně s rokem 1970, a které znamenalo na dalších dlouhých dvacet roků likvidaci skautingu v Československu. Pohled na tehdejší události bývá většinou subjektivní

Autogramy z roku 1970

a některé činy a postoje jsou dnešní optikou pouze obtížně pochopitelné. To bylo také hlavní příčinou mnoha kontroverzí v době znovuvzkříšení Junáka začátkem let devadesátých. Nebudu se proto pouštět na tenký led hlubokomyslných úvah a spíše se pokusím o svou osobní vzpomínku, podpořenou deníkovými zápisy, fotografiemi a jinými dobovými dokumenty.

Od začátku roku 1970 se "normalizace", která propukla v ústředních orgánech Junáka v plném rozsahu, začala pozvolna projevovat i v každodenní skautské činnosti.

V Bedřichově v roce 1970

My děti jsme naštěstí byli od těchto záležitostí do značné míry izolováni, o čemž svědčí například časopis Junák z té doby. Ten do svého posledního srpnového čísla navozuje idylickou atmosféru, že vše jede ve "starých kolejích", a ani slovem se nezmiňuje o probíhajícím faktickém rušení Junáka.

Významným počinem bezesporu bylo, že se našemu středisku podařilo koncem roku 1970 z velké části dobudovat novou klubovnu v kulturním domě v Řepích. Avšak pro mě osobně byl nejsilnějším a nezapomenutelným zážitkem letní tábor, který se uskutečnil v červenci 1970, a to opět u Mrvic. Zde jsme naposledy ve skautském duchu zažili onu nádhernou táborovou atmosféru a každodenní dobrodružství her, výprav a soutěží.

Přesto i sem na nás dolehly ozvěny toho, co se dělo za kulisou bezstarostného mládí. V průběhu tábora nás navštívila skupina činovníků v čele s br. Františkem Němcem – Stříbrným lišákem a dodnes si pamatuji, jak na mě zapůsobila jejich zpráva, že na Slovensku je skauting již zcela zakázaný a brzy nás to zřejmě nemine ani v Čechách.

Z letního tábora u obce Mrvice v roce 1970

Pak přišel nový školní rok a s ním 2. října 1970 poslední rána z milosti, spočívající ve formálním zrušení Českého Junáka. Bělohorské skautské středisko bylo po prázdninách v rámci této třetí likvidace Junáka přeměněno na pionýrskou skupinu.

S nastalou skutečností jsem se nesnadno vyrovnával. Ve svém deníku jsem k tomu našel tuto poznámku, datovanou 5. října 1970:

Když jsem byl doma, přišel k nám Borek, aby vrátil peníze za tábor, neboť jsme dali moc. Já už od konce prázdnin nechodím na "Skauta" Pionýra, neboť se mi tam nechce. On se mi při té příležitosti ptal, proč nechodím, až mě nakonec "umluvil", že tam ve středu asi půjdu.

S odstupem času musím uznat, že se našim vedoucím takto podařilo "zachránit" alespoň část oddílu, i když ne zrovna pod tou nejsprávnější "firmou".

V roce 1971 se konal další letní tábor, tentokrát na Babě, ale ten již byl ve své podstatě táborem pionýrským, poznamenaný nástupem nové "gardy" zosobněné Honzou Zemanem – Pérem.

V Bedřichově v roce 1971	Z letního tábora Na Babě v roce 1971

V dalších letech činnost našeho bývalého junáckého chlapeckého oddílu ještě nějaký čas pokračovala, pro změnu pod hlavičkou Svazarmu. U Palackého mostu v prostorách říční navigace se nám podařilo vybudovat skromnou loděnici, kde jsme se začali scházet jako vodácký oddíl. Zde jsme měli uskladněno několik dřevěných pramic, se kterými jsme například v létě 1972 a 1973 podnikli dvě vodácká putování po Lužnici. Později jsme se dokonce pustili do stavby laminátových kánoí, ale během roku 1975 zbylé torzo našeho bývalého skautského oddílu definitivně zaniká.

Z vodáckého putování po Lužnici v roce 1972

Závěrem jen pro úplnost – konec skautingu na Bílé Hoře, jak ho ve střediskové kronice v roce 1990 popsal br. Ďábel:

Bohužel, komunistický režim, posílený okupační armádou, vykonal opět svou pomstu na Junáku, který jim byl solí v očích. Junák vytvořil s Pionýry jedn. mládežn. organizaci pod SSM a tím potřetí zanikl.

Naše středisko TRIGLAV se stalo 36. pionýrskou skupinou TRIGLAV a pokračovalo dále jako řada jiných skautských oddílů. Pod touto hlavičkou jsme udělali ještě dva tábory v r. 1971 a 1972, ale kousek dále na tábořišti "na Babě". Tábořiště v Mrvici místní JZD zoralo, aby prokázalo svůj kladný postoj k mládeži. Tábor v r. 1972 byl již značně pionýrský a vedl ho Honza Zeman – Péro se svou pionýrskou přítelkyní Hankou Rampasovou. Pak jsem předal skupinu s. Krejnickému a jeho dceři. Co se dělo dále s 36. PO nevím, ale po určité době předali skupinu i s inventářem do řepské školy v Laudové ul., kde tato skupina doznala nemalého rozkvětu pod vedením Ireny Báčové.