Letošní ročník byl pro mnohé z nás "jubilejní", a sice proto, že jsme šli skutečně až po 40 letech.

Už Smíchovské nádraží a atmosféra byly jubilejní. Nic se u pokladen za 40 let nezměnilo.
Sraz v 8 hod u pokladny č. 1 vyšel a postupně jsme se sešli v počtu 14 + 2.
Jmenovitě: Marcela, Líba, Jirka, Bart, Zuzana, Milan, Jirka, Luboš, Vladek, Maruška, Vláďa, Blanča, Jarča, Alča, Hanča a Barča.

Při nákupu jízdenek vznikl trochu zmatek, to jsme vyřešili rozdělením do skupin 7 + pes, 6 + pes, 1 + nic.

Přesunuli jsme se na perón (nástupiště).

Odjezd ranním vlakem se nám podařil, i když se chvílí zdálo, že pojedeme do Mariánských Lázní, tam měl namířeno vlak z "našeho" nástupiště.
Po odjezdu vlaku jsme sice trochu znejistěli, ale už tu byl vlak nový a ten jel do Řevnic, výchozího místa našeho pochodu.

Ve vlaku se nám líbilo.

Na nádraží v Řevnicích jsme se vyfotili, pro případ, že by se někdo ztratil.

Po krátké poradě nad mapou jsme vyrazili po zelené značce směr Skalka,

někteří směr cukrárna.

Po načerpání kalorií (možná kilokalorií), tj. větrníků, "indiánků" a jiných paškrtností, jsme se vnořili do lesa,

kde číhali na svůj úlovek lační fotografové.

Cestou podél potoka jsme chvílemi měli pocit, jestli neprocházíme skládkou pneumatik.

Zuzana je všechny chtěla posbírat, ale bylo to nad její síly, tak alespoň nasbírala tašku igelitového odpadu.

Podél potoka stoupáme stále výš, až do oblasti věčného sněhu a ledu.

Překvapivě brzo a snadno jsme dorazili na Skalku, kde nás příjemně potěšil stánek s dobrotami.

Při odchodu jsme trochu váhali, kterou cestou pokračovat na Kytínskou louku, a zatímco někteří hledali správnou cestu, jiní probírali křížovou cestu.

Nasadili jsme ostré tempo a už jsme byli před Kytínskou loukou.
Cestou jsme ještě s Vladkem stihli probrat obchodování na burze, bankovní poplatky a útoky z "internetu".
Na louce už se srocoval dav světlušek, vlčat, skautů a další havěti.

Lovec Vláďa "obrážel" skupinky přítomných a mámil kartičky na výměnu, tištěnými pohrdal, bral jen ručně vyrobené.

Za ně nabízel vlastní, ručně malované.

U stánků bylo možné koupit turistické známky a mapy s tématem "Zimní přechod Brd, tradiční to akce pražských skautů".

V jednu hodinu byl nástup, jeden z pořadatelů seznámil shromážděný lid s tradicemi této akce.
Trochu nás překvapilo, že ač ne nejmladší, první přechod v roce 1969 si nepamatuje.
Moc bunforciózní to nebylo, při příležitosti 40. výročí jsme čekali alespoň zpěv skautské hymny.
Potom už jen následovalo tradiční "řvaní" pokřiků. Někdy to bylo jen mírné recitování.

Za přispění Ďábla jsme si taky zařvali 3x "Les , luh, háj!" Tím byla sešlost na Kytínské louce ukončena.

Po žluté značce jsme vyrazili směr Mníšek, cestou jsme přišli o dva kamarády, Vladka a Jirku.

Při psaní těchto řádků o nich nemám žádné zprávy, tak doufám, že v pořádku dorazili do Řevnic.

Cestou přes Stříbrnou Lhotu čekáme na opozdilce Líbu a Jirku.

Marcela jim kreslí značky ve směru dalšího pochodu.

Už v plném počtu přicházíme do Mníšku pod Brdy.

Pivní siločáry nás přitahují do první hospody, kde sice pivní siločáry mohutně působí, ale nevaří tam.
Druhá hospoda, tam sice vaří, ale není kam sednout. Leda někomu na klín, to zavrhujeme a vrháme se na hospodu na dolním konci náměstí.
Ani tady nevaří, ale dostáváme tip na "picérii" AL CAPONE.

Tento snímek bych nazval hladoví a nešťastní!!!!

Vysíláme zvěda na průzkum, po chvíli se hlásí mobilním telefonem: "Dva stoly volné a vaří!!"
Než dorazíme k Alovi, už tam obsluha sráží stoly k sobě a prostírá k hostině.
Objednáváme jídlo a pití, co hrdlo ráčí. Cpeme se, jak to jde, ale ještě toho hodně zbývá. V tu chvíli lituji odpadlíků.

Po jídle si ještě objednáváme kávičku, zmrzlinku, čokoládičku, cinzánko, horký rumíček apod.
To jen, aby příště odpadlí pánové věděli, KUDY se chodí domů.

Ve večerních hodinách odjíždíme z Mníšku autobusem do Prahy.

-----------------------------------------------------------------------------------
Sepsal a většinu snímků vytvořil Luboš – dne 8. února 2009.