Hrad Bezděz (aneb trocha dějepisu k chystané zářijové výpravě)

Luboš

3. srpna 2009

Krajina kolem Malého a Velkého Bezdězu, sahající na severu skalním labyrintem Polomených hor k Ploučnici, na jihu a východě k Jizeře a na západě hraničící s Lipskem a Dubou, zůstala dlouho pokryta hustými pralesy prostoupenými četnými močály a rašeliništi. K intenzivnějšímu osídlování této oblasti docházelo teprve za kolonizace ve 12. století, především na východě a jihu, kde sousedila s majetkem cisterciáckého kláštera Hradiště.

Obraz Bezdězu od K. H. Máchy

Ve 13. století představovalo bezdězsko poslední ucelený královský majetek v severních Čechách a jeho strategická i hospodářská váha se ještě zvýšila, když se začaly zájmy přemyslovských králů střetávat se zájmy bohatnoucí šlechty.

Přítrž rozpínavé politice panstva se pokusil učinit především král Přemysl Otakar II. vytvořením opěrných bodů své moci. Hrad byl postaven na vyšší z obou znělcových homolí, na jejíž jižní straně je změť skalních útesů.

Se stavbou, která měla být hradní pevností podle nejvyspělejších principů tehdejší opevňovací techniky, bylo započato po roce 1260 a v hlavních rysech byla dokončena v poměrně krátkém čase do roku 1278.

Cesta do hradu vedla nejprve ulicovým podhradím k patě kopce, kde se obracela k severozápadu strmě vzhůru mezi skalami. Na tomto místě začíná hradní opevnění první branou. Druhá hradní brána přehrazovala cestu asi v polovině její délky před vstupem do vlastního hradu. Bylo pro ni vybráno místo, které znemožňovalo její obejití z boku. Zatímco úkolem prvních dvou bran bylo uzavírat a chránit cestu ke hradu, třetí branou se již vcházelo do předhradí.

Smrt krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli 26. srpna 1278 znamenala nejen přerušení stavebních prací na hradě, ale i konec velkorysého kolonizačního rozmachu.

Co předcházelo bitvě na Moravském poli?

Přemysl Otakar II. (Zbraslavská kronika)

V té době je již Přemysl podruhé ženatý s Kunhutou, vnučkou uherského krále Bély IV., kterého porazil v bitvě u Kressenbrunnu 12. července 1260. Podle následně uzavřených mírových smluv získává definitivně celé Štýrsko. Jeho druhá manželka mu porodí čtyři děti – syna Václava, pozdějšího českého krále, a tři dcery.

Prvním sňatkem s Markétou Babenberskou 8.dubna 1252 si pojistil pro českou korunu babenberské dědictví, Rakousy. Jeho říše sahá až k Jaderskému moři a zahrnuje i Korutany, Kraňsko, Vidickou marku a připojuje Chebsko. Čechy byly tehdy, za vlády krále Přemysla Otakara II., skutečná velmoc. Jako první český vládce aspiruje na titul římskoněmeckého krále.

Václav II. (Codex Manesse)

Moc českého krále začíná ostatním říšským kurfiřtům čím dál víc vadit a v tajných jednáních zvolí novým římským králem málo známého hraběte Rudolfa Habsburského. Přemysl Otakar II. odmítá vzít na vědomí, že byl Rudolf zvolen římským králem. Ani se nedostaví na jeho korunovaci v Cáchách a vzápětí označí jeho volbu za neplatnou. To mu Habsburk nezapomene, okamžitě zpochybňuje Přemyslovo držení rakouských zemí a už táhne podél Dunaje k Vídni. Přemysl mu chce vyrazit se svou armádou vstříc, jenže v rozhodující chvíli ho zradí mocní jihočeští Vítkovci v čele se Závišem z Falkenštejna.

K rozhodujícímu střetnutí mezi Přemyslem a Rudolfem dochází 26.srpna 1278 právě na Moravském poli. Osudný manévr těžkooděnců Miloty z Dědic mnozí pochopí jako útěk z bojiště a část Přemyslova vojska se tím nechá strhnout. Jádro královské armády se ocitá v obklíčení. Přemysl nemá šanci a na bojišti umírá. Tak končí ve věku 45 let železný a zlatý český král Přemysl Otakar II.

A jakou souvislost to má s Bezdězem?

Po smrti svého chotě na Moravském poli povolá královna Kunhuta Uherská do země Otakarova synovce Otu Braniborského. Jenže ten ji místo pomoci uvězní spolu s jejím synem a dědicem trůnu Václavem II. na hradě Bezdězi.

Odtud se Kunhutě na jaře roku 1279 podaří uprchnout, Václav zůstane. Královna-vdova si najde útočiště až v Hradci nad Moravicí. Kralevic Václav je dál vězněn na Bezdězi. V listopadu je převezen do Žitavy a v prosinci je vězněn na braniborském rodovém hradě Špandava nedaleko Berlína.

A co zrádce Záviš z Falkenštejna?

(pokračování příště)