Buchtám domácím vstup zakázán!

Vladimír Čech – Básník

31. října 2009

Na naší minulé sešlosti vzbudil zájem starý novinový výstřižek, který jsme objevili v Líbině skautském kufříku. Obsahuje článek uveřejněný před 38 lety v příloze Rudého práva "Haló sobota", jenž popisuje dění na jednom vzorném pionýrském táboře. Tehdejší aktéři už asi tuší, nebo si po jeho přečtení vzpomenou. A pokud se do článku začtou i později narození, pak vězte, že je to smutný příklad toho, jak postupující "normalizace" dokázala během necelého roku semlít jedno z mnoha skautských středisek.

Opis onoho článku, který vyšel 31. července 1971 pod názvem "BUCHTÁM DOMÁCÍM VSTUP ZAKÁZÁN!", následuje.

Minulý týden jsem vám, kluci a děvčata, vyprávěl o jednom pionýrském táboře. Jistě sami víte, že takových a podobných táborů jsou desítky. Doufám, že mi alespoň někteří z vás napíšete o tom, kde jste byli vy. Než však dostanu vaše dopisy, povím vám ještě o jednom táboře sám. Byl od 3. do 23. 7. ve Vrchotových Janovicích u Benešova.

Chcete vědět, proč se mi tam líbilo? Tak tedy: Ani jsem ještě v samotném táboře nebyl a už jsem si říkal: "Tady určitě budou príma děti." Hned na vstupní bráně jsem četl nápis: Opičí rezervace a dál pak nápisy jako: Pozor, naši svěřenci koušou! Nekrmit! atd. Jistě uznáte, že ten, kdo si dělá legraci sám ze sebe, musí už mít pořádný smysl pro humor. A tak jsem tedy šel dál. Soudruzi vedoucí mi řekli, že ty veselé opice jsou vlastně kluci a děvčata z pionýrské skupiny Triglav z Prahy 6, Bílé Hory. A že tam jsou tábory dva, dívčí a chlapecký. Tak jsem si tedy z každého vybral po dvou zástupcích a zeptal se jich na to, co i vás bude jistě zajímat.

Denní program máte asi skoro stejný jako většina táborů, že?

"Ano," odpovídá  P e t r   K n í ž e k, "nejvíce se věnujeme sportu, chodíme se koupat k Libohoštskému rybníku, máme tam také vodácký výcvik. Jinak všude v táboře musí být vzorný pořádek, bodování úklidu je přísné." "Domino!" ozve se najednou. "To platí na mě," směje se Petr, "všichni tady totiž máme přezdívky."

"Ano, my se dobře známe," připojuje se  M a r t i n   Š k o r p í k, "celý rok spolu v Praze pracujeme a v létě pak jezdíme na tábor. O tom by ti mohla povědět třeba  M a r t i n a  K n í ž k o v á."

"Martin má pravdu, zúčastnili jsme se i Cesty za rudou hvězdou, ale pak z toho nějak sešlo. Zato v jiné hře, Z Buzuluku do Prahy, jsme obsadili z 24 oddílů 1., 3. a 5. místo. Hra se uskutečnila v Šárce na 12kilometrové trati, jejíž jednotlivé úseky byly pojmenovány podle názvů míst z knihy soudruha presidenta Svobody."

"To ale není všechno," doplňuje  D o r k a   Š e j n o h o v á, "naše oddíly pomáhají vesničce SOS. A také jsme si sami postavili klubovnu, v níž hrajeme různé tábornické hry, procvičujeme morseovku a po schůzkách chodíme hrát volejbal na hřiště, které jsme si také sami postavili."

Nu, je vidět, že ani doma "nespíte". – Vraťme se ale ještě sem do tábora. Soudruh vedoucí mi říkal, že když jste sem přijeli, byla tu jen louka. Co vy na to?

"Ano, to je pravda, tohle všechno kolem, kuchyň, stany, sklad potravin, studánku i bránu jsme si postavili sami. Dalo to sice práci, ale o to větší máme teď radost. Škoda, že až odjedem, zbude tu po nás zas jen ta louka."

A co nějakou zajímavou nebo veselou příhodu, to jste tady určitě zažili.

"Jéje, v našem opravdu pestrém životě tady bylo příhod! Třeba to, že jsme na výletě našli na staré pile ve vesničce Vojkov staré zápisky po bývalých majitelích pily. Obsahovaly poučky, recepty, hádanky a dokonce účetní knihu majitelů. Nebo tady probíhá olympiáda. Vypadá skoro jako ta opravdová. Každé družstvo závodí vždy za určitou zemi. Olympiádu jsme zahajovali u táboráku nástupem v maskách podle vzhledu a oblečení obyvatel jednotlivých zemí."

Jaké jsou soutěžní disciplíny?

"Běhy na 60 a 300 m, vrh koulí, hod do dálky, plavání atd."

"Ještě bych se chtěl vrátit k našemu životu v táboře," říká Petr. "Jako všude jinde máme i my osobní volno, kdy píšeme dopisy, pereme, a vůbec děláme, co potřebujeme. Myjeme se v umývárně v potůčku. Tu jsme si také dělali sami."

Nakonec mě ještě Petr, který měl zrovna dneska službu, pozval na oběd. Oni si tu totiž také sami vaří. Samozřejmě pod vedením zkušeného instruktora. A musím říci, že ten řízek s brambory a okurkovým salátem byl výborný. "Řízek, to nic není," prohlásil Martin Škorpík, "to, já když jsem měl službu, tak jsme zrovna vařili vdolky s borůvkami. A ty byly!"

Škoda, že jsem se už musel rozloučit. Odcházel jsem a myslel si: Na takovémhle táboře by se snad muselo líbit každému. Každému, kdo nepatří do čeledi "buchet domácích", kdo má rád veselí, pohyb a dobrou partu!

KOSMÍK