Tradiční skautská Mikulášská 2009 – 10. středisko Bílá Hora

Jiří Novák – Drsňák

30. listopadu 2009

Tradiční Mikulášská se konala 28. listopadu 2009, tradičně již několikátý rok, v tradičním prostoru mateřské školy s tradičně malými židličkami, malými stolečky a s malým hodinovým zpožděním začátku.

Mikulášskou tradičně zahájil Ďábel – Pepa Souček přivítáním, které nebralo konce...

Ďábel také vyvěsil na jedny, tradičně používané dveře, výsledkovou listinu s vypsanými čtyřmi soutěžními skupinami, po skautsku družinami. A sice tradiční Ozdoby, Prskavky, Vločky a Sněhuláci. Na listině byly samozřejmě tradičně vypsány i názvy jednotlivých soutěží.

Největší ozdobou jsme byli tradičně my, mladí oldskauti, coby družina Ozdoby. Letos jsme přes Básníkův protest: "To je přece tradičně roverský ministoleleček i s minižidličkami," obsadili netradičně místo pod okny díky mému nekompromisnímu: "Jenže roveři tu žádní nejsou!"

A hned začala na zahřátí první soutěž "Vánoční svícen". Na jeho výrobu jsme tradičně dostali tradiční vánoční materiály – voňavé jehličnany, ohebné drátky, tradiční podložku s hřebem a samozřejmě tradiční červenou svíčku. Ujal se nápad, použít na základ svícnu prázdnou láhev. Tu Vladek prakticky zabalil do obalu od chipsů, další ji obalili tradičními jehličnany a já přiřízl svíčku, aby pasovala do hrdla. A dle hesla 3x měř a 1x řež, jsem se napotřetí trefil, což při mých dvou prvých pokusech tradičně a řádně komentoval Básník: "Teď to je ještě málo..."

Během našeho pracovního úsilí Ďábel tradičně hovořil o historii – znovuobnovení střediska po 20 letech, vyzdvihl tradiční práci děvčat a její ohodnocení netradičními koženými diplomy od br. Vodenky, připomněl vystavené daguerrotypie z mnoha vzdálených i bližších Mikulášských a Dionýsií...

Po bodovém zhodnocení jednotlivých svícnů, kdy jsme, zřejmě v důsledku předcházejících tradičně vítězných ročníků, byli ohodnoceni na posledním místě, došlo k jejich zapálení. Zapálení, jako vzpomínku na již neživé sestry a bratry – Karlu a Borase. Tuto "černou minutku" jsme drželi úplně všichni, potmě a potichu.

A poté došlo k historické události – Ďábel oficiálně požádal o převzetí štafety organizování a zajišťování následujících ročníků Mikulášských právě oddílem mladých oldskautů.

Během následné volné diskuze rozdala Marcela podklady pro další soutěž – kvíz "Psí rasy". I přes rozdílné názory na plemena typu: "Jéééé, ten vypadá, jak ten náš...", přes znovu přepisování velkých a malých nejasných významů písmen, odevzdáváme jako první :-)   Za kvíz získáváme vítězných (tradičně) 10 bodů. I s našimi neomluvitelnými neznalostmi, kdy si pleteme bulteriéry s erdelteriéry

Po opětovně tradičně volné diskuzi přichází poslední závod "Ořechová štafeta" aneb přenes na lžíci vlašáček tam i zpět, aniž ti upadne. My vysíláme do boje naše tři ozdoby, rozuměj ženy/sestry, které vítězí, jak jinak, než tradičně. Ovšem protivníci mají potíže se svými zástupci a proto si ostudně půjčují členy družstva od nás. To donutilo našeho kápa Vladka bojovat za konkurenci, stejně tak i Jirku od Líby. Dokonce i já nastoupil za Sněhuláky a odolal pokušení takticky prohrát... Ďáblova poznámka: "Hádat se umíte, ale ne soutěžit!" zvedla také dědu Lebedu, který, a tradičně, ukázal všem, jak mu to ještě běhá. Možná díky této hře vstoupí do tradičních dějin pojem "Kymličkův šlapák", kdy nejmenovaný hráč v zápalu hry rozšlápl jeden z vlašáků. Nebojte se, zde se nejedná ani o tradičně kvalitní víno, ba ani o tradiční český salát z oblasti Valachů, nýbrž o ořech.

Po této závěrečné soutěži přichází tradiční vyhlášení vítězů a rozdání tradičních cen/pochutin kapitánům. Vůbec nevadí, že jsme letos skončili na druhém místě – kdo chce vidět Ďáblovu výsledkovku, mrkni na fotku :-)

Ďábel ukončil oficiální část slovy: "Sejdeme se v březnu na Dionýsiích." Jenže to už Vladek vytáhl kytaru a zapěl na známou melodii "Ďábelská Mikulášská...". Současně se u stolu mladých oldskautů rozpoutala diskuse na téma zorganizování následujících Dionýsií – zachovat tradiční formu nebo se vydat cestou nesoutěžních setkání, např. živá hudba, oživit soutěže podle profilu potenciálních účastníků, využívat nadále propůjčovaný prostor, zapojit i rovery... Návrhy padly, ale zatím nic konkrétního.

A úplně závěrem se pár zbylých posledních tradičně pustilo do přenášení ministolelečků s minižidličkami, zametání, luxování...