41. Zimní přechod Brd

Jiří Novák – Drsňák

8. února 2010

Grafika od Šamana

Ano, skutečně letos již čtyřicátý první ročník známého skautského zimního setkávání se na Kytínské louce v Brdech.

Na toto se mladí oldskauti těšili a připravili. Důkaz bychom našli v počítačové e-mailové příloze, kterou nám všem rozeslal hlavní guru – Básník Vláďa Čech, a sice: "Podrobné pokyny (dále jen PP) k letošní výpravě – sestavil a historickými poznámkami opatřil všem dobře známý polyhistor Luboš".

Přesně dle včas změněného plánu jsme se sešli v sobotu 6. února okolo deváté hodiny ranní na Smíchovském vlakovém nádraží před  pokladnou číslo ONE.

Společná fotografie

Zde jsme se setkali s mnohem méně početnou skupinou oddílu našich světlušek. Klasik Jára Cimrman by řekl: "Poté, co se příchodem nás dvou počet zdvojnásobil...", a to s námi ¼ světlušek odešla :-)

Dle PP: "... a návazně odjedeme autobusem od metra tamtéž v 9:30 hod, příjezd do zastávky Řitka, hl. silnice..." A i když to na nástupišti vypadalo s busem č. 317 velmi, ale velmi přeplněně, bezpečně a v teple nás převezl do naší výstupní stanice.

Zde v Řitce začínáme letošní Zimní přechod Brd společnou fotografií a ochutnávkou svařáčku z  mé termosky. Kolem krásně vymalovaného pohostinství "bloudíme" a ztrácíme žlutou turistickou, kterou za rohem nacházíme.

Na rozcestníku U Šraňku nebylo jediného člena zimní výpravy, který by se neposilnil svářem. Dokonce i projíždějící běžkaři neopovrhli ochutnat.

Až doposud jsme působili jako jednotná skupina, která za pochodu a zvuku křupajícího sněhu hovořila o různých tématech – vesměs skautských, např. "listnáče a smrkáče". Zde se ovšem vytvořil jakýsi fragmentární útvar Foral Family Team, čítající 4 členy naší početné oldskautské úderné skupiny.

Autor se svářem	Foral Family Team

Za podobných sněhokřupavých zvuků jsme pomalým tempem dorazili do důležitého turistického uzlu – na poutní místo Skalka s křížovou cestou. Místo soch zde byly malůvky postižených dětí, které svýma očima vyjadřovali své názory. Po občerstvení – hitem se v  našich řadách stalo opékání zde zakoupených špekáčků – jsme již se značným zpožděním vyrazili směr Kytínská louka. Potkáváme čím dál tím více lidí, a to nejen krojovaných.

Na zasněženou louku, které vévodili Rychlé šípy i s Bublinou v životní velikosti, přicházíme cca 35 min s křížkem po společném nástupu. Zde se setkáváme i s přesnou polovinou našich světlušek, tedy se dvěma z nich.

Po nasátí atmosféry, několika fotkách a nějakých malůvkách, seřazeni odcházíme do přeobjednané pizzerie "Al Capone" v Mníšku pod Brdy. V samotném městečku jdeme kolem krásně zamrzlé vodní plochy poblíž místního zámečku. Ale dost romantiky – čeká nás vymazlená pizza, vymazlené brambory, vymazlené nápoje a mnou při placení zatajená, i když taky vymazlená, polévka.

Opékání špekáčků	Rychlé šípy i s Bublinou	Atmosféra na Kytínské louce	Zamrzlá vodní plocha se zámečkem

Po takovýchto hodech ani nešlo nic jiného, než dojít na blízkou busovou zastávku, sednout do dlouhého busu a za spokojených poznámek se nechat dovézt do Prahy.

Takže za rok znovu?!