Hlavolam pro zimní večery

Vladimír Čech – Básník

18. února 2010

Tento týden ke mně připutoval od jednoho z vás podnětný odkaz. Míří na více než půl století starý článek – otevřený dopis, který tenkrát vyšel v Mladé frontě, a týká se skautské legendy, pro řadu z nás jistě i jednoho z nejoblíbenějších spisovatelů mládí, Jaroslava Foglara. Přestože od té doby "uteklo už hodně vody", dovolím si zde tento článek formou hádanky, či stylověji hlavolamu, zveřejnit. Jsou totiž skutky, které by se měly připomínat, tím spíše, že se mnoha lidem paměť jaksi vytrácí – a to prosím nemám na mysli pana Alzheimera.

V čem onen hlavolam spočívá? Také pisatel zmíněného článku je velmi známým českým spisovatelem, dokonce patří k našim nejpřekládanějším autorům a v letošním roce se stal laureátem Ceny Karla Čapka udělované Českým centrem Mezinárodního PEN klubu. Zkuste proto schválně uhádnout jeho jméno. A pokud se někdo takzvaně "nechytá", nemusí si zoufat. Tajenka je ukrytá na konci tohoto příspěvku.

Nyní již následuje doslovný přepis otevřeného dopisu, který pro vydání Mladé fronty ze dne 7. 8. 1952 sepsal kdysi jeden horlivý svazák.

Odhalujeme tajemství Chaty děsu

Dostali jsme nedávno do redakce dopis od jednoho soudruha ze SPD v Třebíči:

"Stala se mi, soudruhu, na internáte nemilá věc. Při prohlídce na světnicích byla mně naším soudruhem vychovatelem zabavena kniha od spisovatele Čemuse: »Chata děsu«. Bylo mi řečeno, že se takové knihy na SPD číst nesmějí; jakmile bych po druhé takovou knihu na SPD donesl, že mi bude sebrána a spálena. Je to správné? – Proč Vám píši: Chci se Vás zeptat, zda se smějí vůbec takové knihy, jako na příklad od Foglara, Nováka nebo Mladý hlasatel a podobné číst? Pokud vím, za brak byly vyhlášeny jen Rodokapsy, Červená knihovna a pod. S tím úplně souhlasím. Ale takové knihy, jako na příklad »Záhada hlavolamu« nebo »Hoši od Bobří řeky« já do braku nepočítám."

Tolik dopis. Protože je velmi typický, odpovídáme na něj otevřeným dopisem v Mladé frontě, aby si jej mohli přečíst se soudruhem z Třebíče všichni ostatní chlapci, kteří mají stejné pochybnosti.

Tedy, vychovatel se dopustil chyby – neměl knihu zabavit ani zakazovat podobné čtení bez správného hlubokého odůvodnění, nýbrž měl přesvědčit chlapce o tom, že tato kniha není dobrá, že není správné, aby ji četl, a měl mu zároveň za tuto knihu nabídnout jinou, lepší.

A teď se obrátíme k pisateli dopisu: Jiná otázka, milý soudruhu, je, zda jsi jednal správně ty, když jsi věnoval této a podobným knihám svůj volný čas. Ptáš se, zda se Foglarovy, Novákovy nebo Čemusovy romány smějí číst. Jistě, že se tyto knihy číst smějí – jiná věc je, zdali se čísti  m a j í ,  zdali mají co dát dnešnímu mladému člověku, zda mu mohou pomoci v jeho práci, v jeho růstu, v jeho výchově. Zamyslíš-li se nad tím důkladně, dojdeš k závěru, že to stejně jako Rodokapsy a Červené knihovny udělat nemohou. Naopak, tyto knížky odvádějí od skutečnosti k falešné romantice, zobrazují skutečnost nepravdivě a skresleně, zobrazují skresleně především mladé lidi, chlapce a děvčata.

Na Čemusově knize, hloupě sensační, mne uráželo především to, že se jako vejce vejci podobala ostatním knihám tohoto autora, takže je každému hned jasno, že autor nenapsal knihu proto, že by chtěl mladým lidem nějak prospět, ale proto, že chtěl prospět své kapse.

Teď ke knihám Foglarovým. Napsal jich mnoho a některé jsou od začátku do konce špatné a hloupé. Chlapci v nich nemají zájem o skutečnost, o svou práci, o všechno, co se děje kolem nich – a tak je tomu přece ve skutečnosti – ale utíkají od skutečného života k hloupým snům o vymyšlených Indiánech (Chata v jezerní kotlině), utíkají vůbec od lidí a prožívají nejnesmyslnější dobrodružství plná hrůzy a hloupých strašidel. Snad nejšpatnější knihou Foglarovou, která klesá na úroveň Rodokapsu, je román "Záhada hlavolamu" a "Stínadla se bouří". Jen se zamysli nad těmito knihami a poznáš, kolik nesmyslnosti, hloupé dobrodružnosti a tajemnosti je v nich. Proč Foglar líčí mládež vždy rozeštvanou a mezi sebou válčící? Je v tomto jeho rozdělení nějaký třídní pohled? Ano. Ušlechtilí bývají synkové z lepších rodin, junáci, zkrátka typy chlapců, které vyžadovala buržoasie, zatím co všichni darebáci, zlí a sprostí chlapci jsou obyvateli těch nejchudších čtvrtí (Stínadel), t. j., i když to není otevřeně řečeno, dělnických čtvrtí. Vymyšleny jsou všechny tyto Foglarovy knihy stejně jako všechny jim podobné reakční a naší práci škodlivé. Kromě toho už buržoasní kritika Foglarovi vytýkala, že neovládá dobře svůj rodný jazyk, jeho romány se hemží až urážlivým množstvím hrubých gramatických chyb.

Falešnou romantikou je zcela proniknuta i Foglarova kniha "Hoši od Bobří řeky", i když jsou v ní požadovány od chlapců některé správné věci, jako tělesná zdatnost a odvaha. Také tato kniha odvádí mládež do mlžných dálek, její romantika je plna hloupé tajemnosti a smutku. Jen jednu větu pro příklad:

"O tajemných severních zemích lkala Píseň úplňku, kde je vše tmavé a černé… o strašidelných údolích ze starých indiánských bájí."

Je skutečně zapotřebí pro nás svazáky číst o takových písních, když si můžeme zazpívat tolik našich a sovětských písniček, z nichž je jedna hezčí než druhá, plná optimismu a jasu?

Nebo si vzpomeň třeba na historii zelené příšery! Neuráží tě, milý soudruhu, že ten vedoucí chlapců, ten "skvělý Rikitan", si takhle zařádil? Že dokázal dokonce zničit celodenní práci svých chlapců? Naši pionýři si na táborech cvičí bystrost, pohotovost i úsudek, a věru, že k tomu nepotřebují žádnou zelenou příšeru – bez ní je to krásnější, přirozenější a lidštější.

Totéž, co jsme řekli o knihách Foglarových, platí i o knihách Hüttlové, Marešové, Matesové atd.

Dej si tedy, soudruhu, otázku: Je pro tebe jako pro svazáka správné, abys četl takové knihy? A věnoval jsi aspoň stejné množství času četbě krásné naší, sovětské, polské a jiné hodnotné literatury?

Máš rád dobrodružnou literaturu? Četl jsi sovětskou knihu "Strážci polární stanice" od Grebněva nebo Beljajevovu "Desátou planetu" nebo "Dobrodružství Samuela Pingla"? Znáš překrásné knihy amerického spisovatele Marka Twaina "Dobrodružství Toma Sawyera" a "Dobrodružství Hucka Finna"?

Nebo miluješ knihy o mořeplavcích a cizích krajích? Pak si přečti Semuškinovy překrásné knihy "Alitět odchází do hor" a "Žil jsem na Čukotce". Četl jsi Čukovského knihy "Dobrodružství kapitána Laperorouse" nebo "Domek u řeky"? Znáš knihy Kassilovy a Gajdarovy? Ty všechny jsou stejně napínavé, dobrodružné, ale přitom pravdivé, a proto nesmírně krásné. Líčí mládež takovou, jaká skutečně je, milující nejen dobrodružství, ale celý život: tedy i práci, svůj kolektiv, svou vlast. Tyto knihy ti dají nejen zábavu, ale pomohou ti i v tom, že se staneš – což jistě jako svazák chceš – novým, lepším člověkem.

Přemýšlej o tom, udělejte si diskusi ve svém SPD s vychovateli – srovnejte si tu starou hloupou literaturu s novou socialistickou nebo se soudobou pokrokovou literaturou. Uvidíš, že pak už nebude potřeba, aby vám vaši vychovatelé zakazovali nebo dokonce brali vaše knížky. Nebudete je ani sami číst, neboť byste v tom viděli něco urážlivého, co by ponižovalo vás, mladé občany lidově demokratického státu.

         ???? ?????

Mladší čtenáři teď možná nevěřícně kroutí hlavou nad rétorikou 50. let a mnoho těch starších se "pod vousy" shovívavě usmívá a říká si, že bychom měli spíše hledět dopředu, než se zaobírat dávnou minulostí. Ale právě proto jsem přesvědčen, že je třeba se k podobným záležitostem vracet, protože jsou varovným příkladem toho, jak totalitní moc a slepá víra dokážou doslova "zatemnit mysl" i vzdělaným a chytrým lidem. Současně si uvědomme, že ve stejném roce, kdy vyšel tento článek, vrcholily v naší zemi zinscenované politické procesy, ve kterých byla odsouzena řada tehdejších významných literátů až na doživotí nebo členů tzv. ilegálního ústředí Junáka (včetně zakladatele našeho bělohorského střediska br. Janduse) až na 15 let.

Pro "nevěřící Tomáše" přikládám kopii původního článku, převzatou z internetového časopisu EUportal.cz. Závěrem, abych to trochu odlehčil, musím říci, že i já bych si rád, stejně jako Jirka Kocián, "něco od Semuškina přečet" ;-)

A úplně na okraj, pro ty opravdu zvídavé – v článku několikrát užitá zkratka "SPD" nenahrazuje název známé socialistické strany kapitalistického Německa, nýbrž znamená "Středisko pracujícího dorostu", předchůdce pozdějších učňovských škol.