Okoř – téměř celodenní výlet na bicyklech konaný dne 15. 5. 2010

Ondřej Holeyšovský

15. května 2010

Start:       10:00 hod
Účastníci: Jirka Hainý, Vláďa Čech, Hanka Nováková, Petr Knížek, Ondra Holeyšovský
               (pořadí uvedeno podle nejčastějšího seřazení účastníků v pelotonu, tudíž i výkonnosti)
Cíl:          17:00 hod

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dnešnímu výletu na Okoř předcházelo dramatické vyčkávání, zda bude vedoucím cyklistické skupiny start povolen. Počasí k nám bylo ale milostivé, protože si řeklo, že už se napršelo dost a že na takovou výjimečnou akci, jakou chystají někteří cyklisté po desítkách let, si s dalším přídělem srážek na chvíli orazí. Zato my jsme si neorazili, tedy myslím tu netrénovanou část výpravy. Sjeli jsme se v bodě A v 10:00 hodin, jak bylo plánováno, a pokračovali jsme necelý kilometr přes křižovatku, kde jsme přibrali jedinou ženu naší cyklistické výpravy. Byli jsme tak přirozeným způsobem rozděleni na dva trénované, jednu ženu a dva netrénované.

Cesta na Okoř byla opravdu skvělá, alespoň pro amatéry. Ani nám nevadilo, že jsme jeli asi tou nejdelší možnou zkratkou, protože jsme byli ještě plni sil a hlavně nás netrápily žádné kopce. A tak jsme přidávali kilometry postupně přes Sobín, Břve a Hájek, kde byla naše první zastávka. Prohlédli jsme si zchátralý františkánský klášter, trošku rušili ranní mši při zkoumání mapky existujících a již neexistujících kapliček, které vedou až z Prahy ze Strahova. Z původních dvaceti jich dodnes zbylo jedenáct. Zajímavá vlastivědná zastávka!

Pokračovali jsme dále přes Jeneč a Dobrovíz do Číčovic, kde jsme zastavili kdesi v polích, vlastně V polích, což je název penzionu Vláďovy kamarádky Mahuleny. Ta se nám sice neukázala, ale restaurant působil velmi dobrým dojmem. Po pivku jsme již byli na základě domluvy vedoucích obou skupin vyzváni, abychom se vydali na závěrečnou etapu do cíle, kam jsme skutečně během krátké doby dojeli.

Okoř! Vydařené setkání pěší a cyklistické výpravy a další bašta, a to přímo Dělová bašta. Obě skupiny čítaly celkem třináct účastníků plus jednoho psa. Krmě v baště byla skvělá, u cyklistů byl dvakrát rumpsteak se zeleninou (mohu doporučit), dvakrát smažák a jedna panenka na víně. Nějaké pivko a Básník, jist si svou kondicí, si poručil ještě dort a kávu. Jirka si mohl dát zase o jedno pivko navíc, protože oba jmenovaní věděli dobře, že to při zpáteční cestě vyšlapou. To nám netrénovaným se do kopce jelo opravdu těžko, ale zvládli jsme to. Za železničním přejezdem před ruzyňskou věznicí se od nás odpojila Hanka a nás čekal závěrečný kopec, který Jirka s Vláďou bez mrknutí oka vyšlápli v sedle, zatímco já s Petrem jsme vydali povel "Ze sedel!".

Poslední vlastivědný výklad Jirky byl u mohyly na Bílé hoře, odkud jsme probrali celý horizont. Byla to taková pěkná tečka za dnešním výletem s nostalgickým vzpomínáním na staré časy. Pak už nám zbývala skutečně jen cesta z kopce, postupně se odpojil Vláďa, pak Jirka a my v Břevnově naměřili 53 km. Ještě se mi moc nelíbí sedět, ale výlet to byl vydařený. Na další dnešní plánovanou akci, totiž sraz spolužáků po třiceti letech od promoce, mi sice již nezbyly síly, ale nelituji toho ani trošičku.

Děkuji organizátorům, vedoucím i účastníkům za skvělý zážitek. Až se pojede příště, tak se hlásím!